Nejpodivnější delikatesy v historii: Z hostin starých Římanů se obrací žaludek i těm největším gurmánům

Gastronomie je nedílnou součástí každé kultury, a to nejen té současné, ale i té minulé. Od pochoutek ze střevních výměšků až po bobří ocasy, napříč historií se na našem jídelníčku objevovaly opravdu bizarní pokrmy. Pokrmy, které by se z pohledu dnešního moderního člověka daly jen těžko zařadit na seznam kulinářských lahůdek. Podívejte se s námi na podivné stravovací návyky našich předků.

Hostiny starých Římanů

Jen málokterý šéfkuchař by se vyrovnal kulinářské originalitě starých Římanů. Stravování bylo ve starověku vrcholným aktem civilizace a oslavou života. A jelikož měli Římané ve zvyku si vše pečlivě zapisovat, můžeme dnes nahlédnout do starých kuchařek, které jsou plné bizarních receptů, z nichž se doslova obrací žaludek. Bohaté třídy ve svém jídelníčku nešetřily masem, a na hodovním stole tak byly běžně k vidění ústřice, humři, králíci či bažanti. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, ostatně tito živočichové se konzumují běžně i dnes.

Římané si však rádi pochutnávali například také na dušeném mase vzácných papoušků, velbloudích patách, lůnech prasnic či vařených plších. Hlodavec o velikosti domácí myši, prošpikován trochou pepře, zalitý fenyklovou šťávou a posypán mletými ořechy.

Právě plněný plch byl ve starém Římě považován za nesmírnou lahůdku. Některé recepty starořímské kuchyně byly sepsány v publikaci „Stolování se starými Římany“, kterou vydali historik Giorgio Frachnetti a kuchařka Cristina Contéová. Pokud na to tedy máte žaludek, můžete jídla vyzkoušet na vlastní pěst.

Vorvaní střevní výměšky

Člověk by si myslel, že střevní výměšky vorvaní se jako kulinářská pochoutka jen tak neuchytí, zvlášť když vezmeme v potaz, že se v současné době prodává kilo této velrybí trávicí hmoty za více než 1 milion korun. Nenechte se ovšem mýlit, lidé jsou poněkud zvláštní druh a jak už to v historii bývá, naši předci se nenechali nijak odradit od konzumace něčeho, co se dá dost dobře považovat za žlučníkový kámen.

Zjednodušeně řečeno, ambra je substance, která vzniká v trávicím traktu vorvaní, a podle některých vědeckých domněnek napomáhá k trávení krakatic. Vorvaň tuto zvratkům podobnou hmotu vylučuje do oceánu, kde substance tvrdne a stává se voskovitou. A kdo ví proč, někoho napadlo tuto hmotu využít, a to nejen ke konzumaci, ale také například v pudrech, parfémech či jako afrodiziakum.

Napůl prase, napůl krocan

Soutěž o nepodivnější pochoutku jistojistě vyhrává „cockentrice“. Pokrm z dob Tudorovců sestává z posmrtně sešitého křížence dvou živočichů. Nejčastěji se jednalo o přední část těla prasete a zadní část těla kohouta či krocana. Tento frankensteinův pokrm byl v jednu dobu součástí téměř každé významné hostiny a jeho zneklidňující vzezření připomínalo jakési bájné zvíře. Těžko říct, co přesně středověcí lidé tímto výtvorem chtěli znázornit, bezesporu se však jedná o opravdovou kulinářskou výzvu.

The cockentrice is a very strange food oddity from the middle ages where the bodies of a suckling pig and a chicken were sewn together to make an edible abomination. I wanted to draw what it might look like it if were a real animal. #monster pic.twitter.com/N77TH05UlQ

— Foster is doing things (@Folliesoffoster) July 28, 2021

Díky několika receptům dochovaným z 15. století víme, jak se tento středověký pokrm připravoval. Znepokojivě vzhlížející výtvor se vycpal stejně jako prase a poté byl potřen žloutky, ochucen šafránem, zázvorem a petrželovou šťávou. Opékán byl pomalu na rožni.

Někteří tudorovští kuchaři pak byli ještě o něco kreativnější. Hlavu kohouta namočili do brandy a následně ji zapálili, takže se zdálo, že dýchá oheň. V případě tohoto pokrmu se nejednalo ani tak o samotnou konzumaci, nýbrž o jakési zvrácené završení zbohatlických večírků, kterým si hostitelé vysloužili obdiv svých hostů.

Pivo s příchutí mrtvého kohouta

K dobrému jídlu patří dobré pivo. To je fakt, za který se postaví téměř každý Čech. Už jste ale někdy slyšeli o pivě kohoutím? Samotný název nápoje je možná vtipný, tím ale veškerý humor končí. Kohoutí pivo se totiž vyrábělo tak, že se do pytle zabalil mrtvý kohout naložený ve vybraných bylinách a pytel se vložil do sudu s pivem. Někdy se dokonce používal živý kohout. To už byl ale opravdu extrém. A proč vůbec lidé kazili perfektně dokonalý sud s pivem mrtvým kohoutem?

Inu, jeden čas panovalo přesvědčení, že pivu budou propůjčeny kohoutí vlastnosti. Tedy především odvaha, síla a ráz. Kohoutí pivo tak konzumovali převážně muži, kteří se chtěli stát silnějšími a mužnějšími. Bizarní nápoj nakonec naštěstí upadl v nemilost a dnes se pijí hlavně piva, která chutnají opravdu po pivu a ne po mrtvém kuřeti. I když pár přešlapů bychom na pivních policích našli i v dnešní době.

Místo postních ryb bobří ocasy

Ve středověké Anglii bylo běžným zvykem držet postní dny, během nichž nebylo dovoleno konzumovat maso. Existovala však jedna malá skulinka, jak tento zákaz obejít. Tou skulinkou byly ryby. Rybí maso se v té době nepovažovalo za maso. A tak se během postních dní, zejména ve středy a pátky nebo třeba i v předvánočním čase, podávaly během večeře převážně ryby na všechny způsoby. Ne každý však sehnal rybu, v důsledku čehož vznikla skulinka ve skulince a rybí maso bylo nahrazeno jinou, poněkud bizarnější alternativou: bobřími ocasy.

Když člověk trochu přimhouří oko a nechá pracovat svou představivost, bobří ocasy mají vlastně podobný tvar jako plochá rybí těla. Jejich povrch připomíná rybí šupiny a většinu času se nachází pod vodou. A jelikož fantazii se meze nekladou, právě bobří ocasy se osvědčily jako laciná náhražka rybího masa. Bohužel v důsledku tohoto podivného stravovacího zvyku byli bobři hojně loveni a v 17. století na území Velké Británie vyhynuli. Díky reprodukčnímu programu se však dnes bobrům v Anglii, Walesu a Skotsku daří opět poměrně dobře.

Který z těchto pokrmů byste rádi ochutnali?

Zdroj: History