Stíhací eso RCAF: Ve věku pouhých 20 let Buzz Beurling za 27 dní bojů sestřelil neuvěřitelných 26 nepřátelských letounů

Jakožto hluboce založeného křesťana, abstinenta a nekuřáka byste George F. „Screwball“ Beurlinga posedávat v barech s kolegy piloty nikdy nenašli. Zato jako stíhač ve vzduchu byl zuřivým, nepřehlédnutelným a nezkrotným individualistou. Rodák z kanadského Montrealu byl jedním z nejnadanějších pilotů 2. světové války, sestřelil celkem 31 (32?) italských a německých letadel, z toho 26 (27?) v bojích nad ostrovem Malta. Létání bylo jeho celoživotním koníčkem a touha po dokonalosti při pohybu vzduchem posedlostí.

Vyrostl v přísné křesťanské rodině

George Frederick Beurling se narodil 6. prosince roku 1921 v městečku Verdun v Quebecu, jež bylo v podstatě předměstím a dnes už je pevnou součástí Montrealu. Tam rovněž studoval. Jeho rodina byla hluboce nábožensky založená, rodiče byli zbožnými příslušníky „Plymouthských bratří“, kteří se denně utápěli v četbě Bible a striktních modlitebních shromážděních. A tak Beurlingovo dětství, prožité převážně v ulicích Montrealu, mělo k typickému chlapeckému dospívání poměrně daleko.

Od ranného mládí mu učarovalo letectví a létání. Jako teenager se intenzivně věnoval konstrukci a prodeji modelů letadel, čímž si vydělával na soukromé hodiny létání. A také věnoval mnoho času lovu zvěře, aby se zdokonalil ve střelbě, jejíž mistrné zvládnutí od počátku považoval za integrální schopnost každého dobrého stíhacího pilota, kterým chtěl být. Již v roce 1939 získal licenci soukromého pilota a zvítězil v soutěži akrobacie v Edmontonu v Albertě, navzdory konkurenci civilních i vojenských pilotů.

Když vypukla válka v Evropě, chtěl se přihlásit jako pilot-dobrovolník do Finska. To mu ale rodiče zakázali. Pro nesplnění formálních požadavků na vzdělání nebyl přijat ani do kanadského vojenského letectva RCAF, i když již měl pilotní průkaz. Vyřešil to po svém, nasedl na obchodní loď a jako člen její posádky se vydal přes Atlantik s nadějí, že ho do svých služeb přijme Britské královské letectvo (RAF).

I tam se ovšem dočkal odmítnutí, protože si při spěšném útěku z domova zapomněl v Kanadě osobní doklady. Beurling se tedy vydal zpět přes ponorkami zamořený Atlantik, v Montrealu „shrábnul“ pas a další požadované doklady a do týdne opět odplul do Anglie. V září 1940 byl již konečně k RAF přijat.

Výcviku se Beurling věnoval intenzivně

Poté, co Beurling úspěšně absolvoval v RAF pokračovací letecký výcvik, přes několik „průšvihů“ s nekázní ve vzduchu od září 1941 procházel i bojovým výcvikem v OTU v Hawardenu. Tam získal poddůstojnickou hodnost seržanta. Jeho instruktor Ginger Lacey (27 sestřelů) na něj vzpomínal s respektem. Později popsal příhodu, která se stala hned při jeho prvním nácviku slétanosti ve formaci. Lacey dal pokyn nováčkům, aby samostatně přistávali, a sám prudce vystoupal nad letiště.

Při provádění pomalého výkrutu náhle zjistil, že těsně u jeho levého křídla všechny jeho manévry Beurling opakuje, jako by byl s Laceyho Spitfirem pevně spojen. Zato u ostatních pilotů ve výcviku nebyl Beurling moc oblíbený, protože obvyklé kratochvíle pilotů v restauracích a při návštěvách tanečních zábav ho nezajímaly. Pokud nelétal, bylo možno ho téměř vždy nalézt na střelnici či v učebně.

Tam velmi intenzivně studoval problematiku letecké střelby, způsoby odhadování vzdálenosti letícího cíle, odhadování předsazení při střelbě, trajektorii vystřelených projektilů, snos větrem atd. To vše si vtloukal do hlavy po celou dobu svého výcviku v OTU tak intenzivně, že poté v boji toto všechno dělal naprosto automaticky a podvědomě. Spolu s jeho vynikajícím zrakem se to stalo základem jeho pozdějších úspěchů.

Od OTU odcházel s hodnocením „vynikající pilot a ještě lepší střelec“. Byl přidělen k 403. peruti RCAF, která byla vyzbrojena ještě stíhacími letouny Hurricane. Po několika týdnech byl pak převelen k 242. peruti RAF se stíhačkami Spitfire Mk.V, kde létal v kanadské letce. Dne 1. května 1942 sestřelil svého prvního nepřítele, „sedlajícího“ mnohem výkonnější německý Focke Wulf Fw-190A, a to dokonce přesto, že Beurlingovi fungovaly jen dva kulomety.

Legenda Královského kanadského letectva

Mladý seržant si tak mohl udělat svůj první zářez. Hned o dva dny později však udělal „průšvih“, když bez povolení opustil pozici dvojky za svým vedoucím. I když Němce, kterého zahlédl, sestřelil, skutečnost, že nechal svého vedoucího bez upozornění nekrytého v boji, znamenala zásadní porušení interních předpisů RAF a vynesla mu velkou nelibost ostatních spolubojovníků v letce. Nikdo s ním pak nechtěl létat ve dvojici a při jeho povaze poněkud neurvalého samotáře a individualisty se vztah ostatních pilotů vůči němu spíše zhoršoval.

Využil proto první příležitosti a v červnu 1942 se nechal přidělit k 249. stíhací peruti na ostrov Malta. Dne 9. června odstartoval z paluby letadlové lodi Eagle a se svým Spitfirem a přiletěl spolu s ostatními na letiště na Maltě zrovna v okamžiku, kdy v bojích nad ostrovem nastala malá přestávka.

Ta skončila poměrně brzy a Beurling začal ukazovat, co opravdu umí. Dne 6. července 1942 už sestřelil tři nepřátelské stíhače a poškodil italský bombardér. Zvláště jeho mířený sestřel německého Bf-109G během psího souboje na vzdálenost 800 yardů byl v té době naprosto unikátní.

Odborníci a historici se v jeho případě shodují v názoru, že Beurling byl zcela jistě nejlepším střelcem celé války na obou stranách. Byl výjimečnou osobností, abstinent, zapřisáhlý nepřítel hazardních her, který v okamžicích nelibosti nikdy neklel, ale používal slovo screwball – cvok. To mu nakonec zůstalo jako jeho přezdívka. Často létal hladový, protože věřil, že jeho oči pak lépe a ostřeji vidí. Viděl skutečně skvěle, střílel ještě lépe a všechny své protivníky dostal hned první dávkou, často na obrovskou vzdálenost.

Jím sestřelená italská stíhačka Macchi MC.202 opět na vzdálenost 800–900 yardů, kterou pak našli rozbitou na ostrově, měla jen pět průstřelů, všechny ale v oblasti kabiny. Její pilot nepřežil. Onoho nekonečného, horkého a prašného léta 1942 mohli být lidé svědky toho, jak se na zářivé a žhavé obloze nad ostrovem doslova zrodila legenda. Kanadští stíhací piloti v té době sehráli při obraně Malty, jež se téměř dva a půl roku potácela na pokraji kolapsu, klíčovou roli. A ze všech Kanaďanů byl právě Beurling tím nejúspěšnějším.

Po zranění se věnoval výcviku nových pilotů

V červenci 1942 dosáhl dalších pěti sestřelů, a to v pouhých čtyřech dnech. Mezitím byl rovněž povýšen do první důstojnické hodnosti a vyznamenán Záslužným leteckým křížem (D.F.C.). Poslední boje na Maltě svedl 13. a 14. října 1942. Ačkoli byl skvělým pilotem, boje nad Maltou a velká početní převaha letounů Osy znamenala, že ve vzduchu vždy nemohl hrát na jistotu. Proto 14. října sám utrpěl během boje zásah a zranění, když bez ohledu na okolní německé stíhače spěchal na pomoc veliteli.

I s poškozenou stíhačkou zničil Beurling útočníka, který napadl jeho velitele, a následně sestřelil ještě jedno další letadlo. Nakonec však byl jeho letoun definitivně sestřelen a on musel vyskočit na padáku. Beurlingovi se pak podařilo i přes své zranění s padákem bezpečně přistát na hladinu moře, odkud byl zachráněn. Za své mimořádné úspěchy byl následně vyznamenán Řádem za vynikající službu (D.S.O.). Všech svých 26 potvrzených sestřelů individuálních, jeden společný a osm prokazatelně poškozených letadel dosáhl na Maltě během pouhých 27 dnů!

Poté, co se Beurling zotavil ze svých zranění, vrátil se do Kanady, kde jako přední kanadské letecké eso asistoval při prodeji válečných dluhopisů. S ohledem na média však musel akceptovat změnu své přezdívky ze „Screwball – cvok“ na dnes známé „Buzz“. Své mimořádné pilotní schopnosti následně směřoval k výcviku nových stíhacích letců. Beurling však toužil znovu bojově létat. V září 1943 byl proto opět převelen k RCAF do Evropy a ještě téhož měsíce zlikvidoval nepřátelskou stíhačku Fw-190, kterou mu však neuznali jako potvrzený sestřel.

S kariérou pilota se nedokázal rozloučit

V prosinci 1943 pak zničil další dva nepřátelské letouny Fw-190. Služební kázeň mu však činila potíže a nutno podotknout, že mezi svými nadřízenými se netěšil zrovna velké oblibě. Nikdy si totiž nezvykl na styl létání v týmu, nedokázal se přinutit k plnění dílčích úkolů podřízených cíli celé jednotky. Britské stíhací eso Johnnie Johnson při vzpomínce na Beurlinga jednou řekl, že mu v roce 1944 měli spíše dát nějaký nový P-51D Mustang s velkým doletem a měli ho pustit nad Evropu, aby bojoval svoji vlastní válku.

Beurling byl nakonec v říjnu 1944 propuštěn ze služby a po 31 potvrzených vzdušných vítězstvích se opět vrátil do Kanady. Beurling válku přežil a jelikož stále toužil pokračovat ve své letecké kariéře, přidal se k izraelskému letectvu, kde působil především jako instruktor. Tři roky po konci války, dne 20. května 1948, zahynul „Screwball – Buzz“ Beurling na římském letišti, když pilotoval startující přetížené dopravní letadlo.

Některé prameny udávají, že k jeho smrtelné nehodě došlo naopak při přistávání dopravního letadla po zkušebním letu. V každém případě jeho letoun začal ve vzduchu hořet a teprve poté se zřítil. Vyrojily se i různé fámy a konspirační teorie o jeho problémech s izraelskou tajnou službou. Pravdu si zřejmě „Screwball“ odnesl s sebou do hrobu. Bylo mu 26 let. Při obraně Malty se George Beurling stal leteckým esem číslo jedna. Ze „Screwballa“ či „Buzze“ Beurlinga se stala legenda a ta se stala neodmyslitelnou součástí národní i vojenské kanadské historie.

Který spojenecký stíhací letec druhé světové války byl podle vás nejlepší?

Zdroj: CAHF