Největší americký jaderný test byl chybný. Zabil japonského rybáře a mnoho dalších lidí ozářil

V 50. letech lidstvo znalo atomové zbraně jen několik let. Spojené státy i Sovětský svaz se proto snažily o jejich fungování získat maximum informací. Cílem bylo vyrobit co nejmenší bomby s co nejvyšší účinností. To si vyžadovalo zkoušky, které tehdy probíhaly v atmosféře. Jednou z nich byl i test nazvaný Castle Bravo. Jde o nejsilnější jadernou zkoušku provedenou USA. Nejsilnějším výbuchem vůbec byl test sovětské car bomby.

Vše bylo připraveno na pětimegatunový výbuch

Test Castle Bravo byl naplánován na 1. března 1954. Místem provedení byl atol Bikini, který je součástí Marshallových ostrovů. Zde se konaly testy jaderných zbraní již dříve. Při plánovaném výbuchu vědci hodlali použít principiálně novou jadernou zbraň, vycházející z fúzní reakce, takzvanou vodíkovou bombu neboli termonukleární zbraň. Hlavní výbušnou složku tvořil nový materiál, konkrétně deutherid lithný.

Výbuch měl mít sílu kolem čtyř až osmi megatun a tomu Američané přizpůsobili všechna svá bezpečnostní opatření. Domnívali se, že veškerý radioaktivní spad vítr zanese mimo obydlené oblasti. Když nakonec puma explodovala, bylo to jasné, vědci tentokrát sílu výbuchu neodhadli správně. Fúzní reakce trvala mnohem déle, než vědci spočítali.

iZdroj fotografie: U.S. Department of Energy / Public Domain

Záblesk výbuchu byl tak silný, že lidé na lodích, které měly být v bezpečné vzdálenosti, viděli kosti ve svém těle. Cítili i prudký žár výbuchu a pozorovali neobyčejně velký mrak radioaktivního materiálu. Ten začal dopadat na lodě, proto kapitáni členy posádky zahnali dovnitř. Jenže i vítr začal foukat jinak, než meteorologové předpovídali.

Domorodci popílek považovali za sníh

Radioaktivní spad hnal vítr na některé tehdy obydlené atoly, například Rongelap, Ailinginae a Utirik. Domorodci nevěděli, co se děje, děti si v popílku vesele hrály a dospělí ho olizovali z kůže v domnění, že se jedná o sníh. Ze zasažených ostrovů byli evakuování až po několika dnech a mnoho z nich vzápětí začalo trpět příznaky nemoci z ozáření. Dodnes se mezi lidmi z těchto ostrovů vyskytuje zvýšené množství rakoviny.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Spadem byla zasažena i japonská rybářská loď Fukuryu Maru (Šťastný drak 5) , která plula v postižené oblasti. Jeden z 23 členů posádky o několik měsíců později podlehl nemoci z ozáření, další měli závažné zdravotní potíže. To vyvolalo diplomatický svár mezi USA a Japonskem. Spojené státy nakonec členy posádky a pozůstalé odškodnily 15 miliony dolarů. Celý incident měl celosvětový ohlas a odstartoval kritiku atmosférických jaderných testů. Nakonec vedl k tomu, že mocnosti s nimi přestaly a přesunuly je do podzemí.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Nakonec místo očekávaných 5 megatun, byl výbuch asi třikrát silnější, tedy 15 megatun. To bylo zhruba tisíckrát více než puma svržená na Hirošimu. Při plánování udělali tvůrci chybu, neuvědomili si, že použité lithium-7 se změní na tritium a deuterium. Tritium vstupuje do jaderné fúze, což účinek výbuchu značně zesílilo. Díky poznatkům, které vědci takto získali, mohli v budoucnu zkonstruovat použitelnou vodíkovou bombu.

Jak se díváte na jaderné testy v atmosféře prováděné mocnostmi?

Zdroj: Nationalinterest