Druhá světová válka měla tak, jako každé jiné války, své risky a nelehké situace. Některé skončily úspěchem, jiné však dopadly až přímo tragicky.
Každá válka sama o sobě, je dosti výrazným riskem, při kterém může dojít jak k velkým ztrátám, tak i k velkému vítězství a zisku. Druhá světová válka byla však takovou válkou, kdy každý risk mohl znamenat ztráty tisíců životů vojáků ale i běžných občanů, ztráty na municích a zbroji, a především ztráty dobrého válečného postavení jako takového. Každý generál tak vždy čelil nemalému tlaku, kdy chtěl svou armádu přivést ke zdárnému konci. Některé risky za to stály a hazard se vyplatil, o jiných se to ale říct nedá.
Risk, který se nevyplácí
Pravděpodobně každému, kdo si představí válku, naskočí před očima výjevy vojáků, zbraní, ale rozbombardovaná města a haldy mrtvých. Tento obrázek by se tak dal v obecném pojetí nazvat správným, málokdo si však přestaví to, co mu také předcházelo. A tedy konkrétně hodiny strategie a plánování každého kroku, strach ale i odhodlání generálů a vojáků, zdlouhavé přípravy ale i modlitby.
Těch totiž bylo zapotřebí stejně, jako válečné munice a pravděpodobně žádný z vojáků i vůdčích generálů alespoň na chvíli nepromlouval v to, co věří. Ať už to byl Bůh, nebo cokoliv jiného. Pravdou totiž je, že každý zásah, byť byl sebelépe naplánován, byl obrovským riskem a hazardem s životy i válečným postavením. Některé z těchto risků byly obzvláště krkolomné, řada z nich se však právě proto vyplatila, a přinesla kýžený úspěch. Jiné však byly ve výsledku pravým opakem a nezbylo po nich nic než zkáza.
Operace Barbarossa
Plán, který se Hitlerovi míhal před očima dlouhou dobu, se pomalu ale jistě začal naplňovat. Nebo, tak se tomu alespoň na začátku zdálo. Útok na Sovětský svaz byl nečekaný a stačil pouze krůček k tomu, aby nacisté dokázali svrhnout a zničit celou tuto zemi. Hitlerova armáda tlačila na Moskvu, čímž si vydobývala jasnou a nepřehlédnutelnou nadvládu, poté se však vše zcela obrátilo.
Místo toho, aby totiž německá armáda ve svém tlačení na hlavní město a srdce SSSR nepolevovala, začal Hitler nařizovat, aby se všechny síly rozprchly do boků Sovětského svazu, kde měli za úkol zajímat vlivné a rozšiřovat zprávu o dobytí Moskvy. Celá tanková síla se tak odklonila od svého původního cíle, což ji také stálo plánované vítězství. K tomu přibyl také fakt, že německá armáda nezvládla neočekávanou sílu pravé sovětské zimy, která vojáky připravila o síly i potřebné zásoby.
Bitva u Midway
Japonsko, které zrovna slavilo úspěšné zakončení bitvy u Pearl Harbor, toužilo po ještě větším úspěchu a přálo si převzít naprostou moc nad Tichomořím. V tom však měly značný vliv právě Spojené státy americké, které podle generálů japonské velmoci, potřebovaly další drtivou a demoralizující porážku, která by je konečně přiměla k uzavření míru. Zrodil se tedy plán, na zcela nový útok. Ten tak měl být pro námořní síly Ameriky naprosto fatálním a zničujícím.
Přestože byl tento plán Japonska poměrně pečlivě sestaven, nikdo nemohl tušit, že Spojené státy budou na tento krok připraveny a že na útok budou čekat. Američtí kryptoanalytici totiž dokázali s naprostou přesností učit místo i čas plánovaného japonského útoku, čímž svým vojákům zajistili značnou výhodu v podobě času, potřebného na sestavení své vlastní léčky. Japonsko, dosti opilé ze svých předcházejících úspěchů, tak doslova vletělo do americké pasti a ztratilo tak početné vojenské síly.
Balkánské tažení
Psal se rok 1940 a Benito Mussolini pořád více toužil po vytvoření své vlastní verze římské říše, která byla jeho vizí již dlouho. Přestože měl rozehrané války i jinde, rozhodl se pro značně riskantní útok na řecký ostrov. Ten tak byl počátkem Balkánského tažení, které vyústilo až v boj o celé Řecko. Průběh byl však mnohem krkolomnější, než se na první pohled může zdát.
Celý Mussoliniho útok byl totiž zhruba po pouhých dvou týdnech zastaven a síly se otočily. Řecko totiž získalo velice cennou pomoc v podobě Velké Británie, která měla dokonce tak velký vliv, že začala vytlačovat Itálii nejen z řeckého ostrova, ale také z Albánie, která byla touto zemí okupována. Průtrž všemu udělalo až nacistické Německo, které do Řecka vtrhlo doslova jako velká voda a tuto zemi si podvolilo. Mussoliniho sen o své vlastní říši tak zůstal nenaplněn.
Bitva o Monte Cassino
Boj o Monte Cassino byla bitva, která měla doslova otevřít bránu pro vstup do Řecka. Není tedy divu, že o toto místo bylo značně usilováno a jednalo se o jednu z nejbrutálnějších a nejkrvavějších bitev, která nesla obrovské ztráty na obou stranách. Starobylé panství postavené z kamene totiž znamenalo značnou výhodu, která byla v boji o řecký ostrov doslova nepřehlédnutelná.
Proti sobě tak stanuli vojska Spojenců, proti svému největšímu nepříteli, a to Německu. To zpočátku šikovnými manévry a dobře rozplánovanou strategií útokům čelilo, později však Gustavovu linii nedokázalo udržet, a i přes složité jednání o Monte Cassino přišlo. Nad tím totiž 18. května 1944 zavlála polaská vlajka v pozadí s vlajkami zbylých Spojenců.
Operace Market Garden
Největší výsadková vojenská operace. Tak zní obecný popis operace Market Garden, jejímž cílem bylo obsazení důležitých mostů přes ramena řeky Rýn. Tyto mosty byly totiž součástí Německem okupovaného Nizozemska, které se chystaly dobýt vojska Spojenců. Celý plán byl však poměrně dosti riskantní a zlehka nedomyšlený.
Ačkoliv tedy útok Spojenců započal slibně, střetli se vojáci s nečekaně silnými německými jednotkami na protistraně, které prvotní moment překvapení zvládly, a dokázaly útok odrazit. Nevýhodou byl také značně pomalý postup pozemních spojeneckých jednotek, které se k mostům nedokázaly dostat v plánovaném čase a tím narušily klíčovou část tažení.
Nedůvěřivost Stalina
O tom, jakou osobností byl Josif Vissarionovič Stalin, by se s přehledem dala napsat celá kniha. Jeho neústupnost a tvrdohlavost byly totiž klíčové vlastnosti, které jsou zapsané v nejedné učebnici dějepisu. Ty mu v některých případech byly jistě přínosné, v některých situacích jej však pořádně potrestaly.
Takovou situací bylo také období před Plánem Barbarossa, kdy mu hled několik ověřených zdrojů radilo, připravit se na útok Německa. Stalin však dbal pouze na své vlastní předpoklady a každému, kdo toto tvrzení podporoval, hrozil smrtí. To se mu tak v den německého útoku stalo osudným, a i přes to, že byl Hitler nakonec poražen, připravila jej jeho pýcha o životy vojáků i další cenné ztráty.