Německá metla Lamanšského průlivu. Schnellbooty ve Spojencích budily strach i respekt

Psal se rok 1930 a vůči Německu stále platily sankce plynoucí z Versaillské smlouvy. Reichsmarine hledala různé prostředky, které by byly nejen účinné, ale aby také neporušovaly mírovou smlouvu. Již v 1. světové válce se ukázalo, že čluny jsou velmi účinné a nebezpečné bojové prostředky. Proto se admirálové rozhodli poohlédnout i tímto směrem.

Základem milionářská jachta

Zakázku dostala brémská loďařská firma Lürssen. Ta využila konstrukci svojí luxusní rychlé jachty Oheka II pro amerického milionáře německého původu Ottu Hermana Kahna. Loď byla uzpůsobena pro plavbu na severních mořích. Trup lodi byl mírně vypoulený a skvěle držel směr a rychlost na rozbouřeném moři.

Tu u Lürssena konstruktéři ještě vylepšili, když přidali dvě pomocná kormidla. Ta vytvářela tzv. Lürssenův efekt. Za třemi šrouby lodi vznikala drobná vzduchová kapsa, která zvyšovala jejich účinnost, a tedy i rychlost člunu.

iZdroj fotografie: Flickr

Tento efekt také mírně zvedl záď a snížil tak viditelnou brázdu za lodí. To se velmi hodilo při operacích v noci, kdy taková brázda byla viditelná při světle měsíce na kilometry.

Roku 1930 se takto do výzbroje Reichsmarine dostal první člun S-1. Konstrukce trupu byla smíšená. Žebra byla hliníková a trup mahagonový. Byl vyzbrojen dvěma torpédy a na moři se choval dobře. I přesto nesplňoval požadavky německého námořnictva. To požadovalo dieselové motory a vyšší rychlost. Zrodila se však řada úspěšných člunů, které v protivníkovy budily respekt.

Rodí se S-boot

Do vypuknutí 2. světové války prošly čluny celou řadou úprav a změnou vybavení a výstroje. Roku 1935 došlo konečně i k jejich vybavení dieselovými motory. Vrcholem řady se stal typ S-100 z roku 1943 jehož parametry uvádíme. Čluny měly délku 35 metrů, šířku 5,1 metru a ponor 1,5 metru. Výtlak prázdné lodi byl 91 tun. Plný pak 106 tun. S-100 byl vybaven třemi přeplňovanými dieselovými dvanáctiválci Deimler – Benz MB 511 s výkonem 2500 koní každý. Ty dávaly lodi rychlost 42 uzlů (78 kilometrů v hodině) a dosah 700 námořních mil (1263 kilometrů).

iZdroj fotografie: Flickr

Typ S-100 měl na rozdíl od předchůdců i částečně lehce pancéřovanou palubu. Válka se projevila i na výrobě člunu. Mahagon nahradila překližka. Základní výzbrojí typu byly dvě torpéda ráže 53, 30 milimetru. Vedle toho se na palubě nacházel jeden Flak 42 ráže 37 milimetru a tři kulomety MG C/30 20 milimetrů. Vedle toho mohla být loď vybavena i minami. Některé čluny byly vybaveny radary a hydrofony. Posádku tvořilo 21 námořníků. Celkem bylo vyrobeno přes 190 člunů všech typů.

Nepřátelská loď

První bojový křest S-booty zažily již před 2. světovou válkou v rukách španělských nacionalistů a čínského námořnictva, kam je Němci exportovali. Skutečné válečné žně začaly s pádem Francie, kdy se čluny přesunuly do Lamanšského kanálu a začala „malá válka“. Britové začali S-bootům přezdívat příznačně – „Enemy boats“ tedy E- boat.

Největší úder Spojencům se podařilo zasadit 28. dubna 1944. Tehdy se podařilo šesti německým S-bootům překvapit spojenecké cvičení Tiger. To se připravovalo na den D. Němcům se podařilo potopit dvě výsadková tanková plavidla, přičemž zahynulo 749 amerických vojáků. Bylo ohroženo i tajemství samotné invaze. Všichni důstojníci, kteří zahynuli při útoku, museli být nalezeni a identifikováni z obav, že by se některý z nich dostal do německého zajetí a promluvil o invazi.

Proti všem

Vedle Lamanškého kanálu byly S-booty nasazeny i ve Středomoří a Černém moři. Na palubách vedle Němců sloužili i italští a rumunští námořníci. Zatímco rumunské S-booty si moc pro nedostatek paliva nezabojovaly, Italům se podařilo potopit lehký křižník HMS Manchester.

Celkem si S-booty na své konto připsaly 101 obchodních lodí o celkovém výtlaku 214 728 tun. Vedle toho si osádky nárokovaly 12 torpédoborců, 11 minolovek, osm výsadkových lodí, šest rychlých motorových člunů, jeden torpédový člun, minonosku, ponorku a řadu menších plavidel jako trawlery nebo rybářské čluny.

iZdroj fotografie: Flickr

Poškodily dva křižníky, pět torpédoborců, tři výsadkové lodě, jednu opravnou loď, remorkér a mnoho dalších obchodních plavidel. Miny položené S-booty potopily 37 obchodních lodí o celkovém výtlaku 148 535 tun, torpédoborec, dvě minonosky a čtyři výsadkové lodě.

Služba na S-bootech patřila k nejvíce oceňovaným v německém námořnictvu. Námořníci sloužící na rychlých člunech získali celkem 23 Rytířských křížů a 112 Německých křížů. O tom, jak byla služba nebezpečna, dokazuje to, že větší část z nich byla udělena in memoriam.

Operace Džungle

Po válce si zbývající čluny rozebrali Spojenci a osvobozené státy, takže se S-booty objevily v norském, dánském nebo britském námořnictvu. V roce 1949 Britové spustili mimořádně nebezpečný podnik. Běhen operace Jungle (džungle) čtyři německé S-booty začaly vyrážet na nebezpečné mise k polskému a pobaltskému pobřeží, a na něm vysazovaly britské agenty. Čluny měly německé posádky, které se v těchto vodách vyznaly. S-booty tuto službu vykonávaly až do roku 1955.

iZdroj fotografie: Flickr

Po konci Studené války se ukázalo, že celá operace vyšla vniveč. Sovětští agenti, kteří pronikli do britské tajné služby, celou operaci prozradili Moskvě a všech 42 vysazených agentů bylo zatčeno. Do dnešních dnů se zachoval poslední z těchto zajímavých bojových prostředků. S130 je dnes ve Velké Británii a skupina nadšenců se jej pokouší rekonstruovat do původního stavu.

Zdroj: Krakow, David, Connelly, Garth, Schnellboot in Action , Norcross, 2003