Jediná úspěšná německá operace v Americe za 2. světové války. Škoda, že byla odhalena až 30 let po válce

Německo nemělo ve Spojených státech během druhé světové války příliš štěstí. Nacistické špionážní sítě byly odhalené a rozprášené ještě před vstupem USA do války. Podporovatelé byli izolováni. Když se německé námořnictvo pokusilo vylodit sabotéry na americkém pobřeží, chytila je pobřežní stráž, vypátrala FBI, a nakonec byli popraveni.

Válka o předpověď počasí

Tam, kde Abwehr selhal, však uspělo námořnictvo a armáda. Nebylo to ale ve Spojených státech. Němcům se podařilo uspět na samém severu Kanady, a to zřízením meteorologické stanice na pustém Labradoru. Jednalo se o jedinou úspěšnou vojenskou operaci Německa v Severní Americe během 2. světové války.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY

Pro německé letectvo a námořnictvo bylo naprosto klíčové získat přesnou předpověď počasí. Ponorky v bitvě o Atlantik potřebovaly vědět, jaké bude počasí v oblastech, kudy budou proplouvat konvoje, a kde na ně bude pro ně nejvýhodnější udeřit. Luftwaffe pak potřebovala předpovědi pro plánování leteckých operací. Bez těchto informací byli Němci jako slepí.

Válka, ve které od začátku Německo prohrávalo

Němci byli oproti Spojencům v obrovské nevýhodě. Bylo pro ně neuvěřitelně obtížné zřídit během války spolehlivé meteorologické stanice. Spojenci byli schopni vybudovat síť meteorologických stanic po celém severním Atlantiku, protože fakticky kontrolovali většinu pobřeží mezi západní a východní polokoulí severně od rovníku. Meteorologická služba u nich hrála důležitou roli při plánování velkých operací, jako byl den D.

Německo oproti tomu muselo budovat své stanice v utajení. A to zejména v jím dostupných místech, jako byl Island nebo Grónsko. Tato odlehlá místa byla často nalezena a obsazena spojeneckými hlídkami. Snažili se také využívat letadla a speciálně vybavené meteorologické lodě. Problémem letadel bylo, že získaná data byla často neúplná a nespolehlivá, ale především nebyla dlouhodobá. Lodě na moři, které hlásily průběh počasí, byly vystopovány a zajaty nebo potopeny spojeneckými silami.

Kam nemohou lidé, musí technika

V důsledku toho byly automatické meteorologické stanice jediným spolehlivým prostředkem, jak získat přesné zprávy o počasí v Atlantickém oceánu v reálném čase. Vyvinout takovou stanici se podařilo firmě Siemens. Wetter-Funkgerät Land (WFL) se skládal z 10metrové antény napojenou na 150wattovou vysílačku Lorenz 150 FK. Meteorologické zařízení se skládalo z větroměru a korouhve.

iZdroj fotografie: Canadian National Archives / Creative Commons / CC BY

Inženýrům firmy Siemens se podařilo zařízení vměstnat do dvou barelů. Vedle toho muselo být zařízení napájeno na zdroj energie. O to se staraly nikl-kadmiové akumulátory, které vážily 100 kilogramů a opět byly maskovány jako barely. Systém měl posílat dvouminutové zprávy co tři hodiny. Celé zařízení mělo fungovat minimálně šest měsíců, což záviselo na počtu baterii, kterých mohlo být až deset. Celkem bylo vyrobeno 26 těchto zázraků německé techniky.

Dobrodružná plavba ponorky U-537

Ponorka U-537 pod velením Kapitänleutnanta Petera Schreweho vyrazila 18. září 1943 z Kielu, aby zřídila jednu z těchto automatických stanic až v daleké Kanadě. Plavba ponorky byla více než dobrodružná. U-537 během plavby zasáhla bouře a byla vážně poškozena, nemohla se ponořit a ztratila palubní protiletadlové čtyřče. 22. října 1943 ponorka dorazila do oblasti severního Labradoru a našla místo, které bylo daleko od civilizace či jakéhokoli náhodného svědka.

WFL-26 nebo také „Kurt“, jak byla stanice kódově pojmenována, byla umístěna na opuštěném Chidleyho mysu v Martinově zátoce.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY

Na pevnině byly z ponorky vysazeny strážní oddíly a část posádky ji mezitím opravila. K ochraně stanoviště Němci využili jeho vzhled. „Kurt“ vypadal z dálky jako skládka opuštěných barelů. Němci navíc na ně nalakovali jména fiktivních vládních úřadů „Canadian Meteor Service“ a „Canadian Weather Service“. Kolem zařízení, aby byla iluze dokonalá, rozházeli prázdné krabičky od amerických cigaret. Pokud by na meteostanici někdo narazil, nemělo jej ani napadnout, že se jedná o německou meteorologickou stanici.

Zapomenutý německý úspěch

Posádce U-537 trvalo pouhých 28 hodin, než meteorologickou stanici zprovoznila a opravila svou ponorku. Jakmile bylo vše v pořádku, posádka U-537 „Kurta“ opustila. Byl to skutečný úspěch. Němci při pokusech o instalaci podobných stanic v Severní Americe přišli o dvě ponorky. Ani U-537 však svému osudu neunikla.

Po bojové plavbě u kanadského pobřeží, kde U-537 zasáhlo více spojeneckých letadel než ona nepřátelských lodí, se vrátila do Francie. Na další misi zamířila až do Jávského moře. Tam ji v listopadu 1944 potopila americká ponorka USS Flounder. Naneštěstí celá posádka zahynula.

Samotná meteostanice „Kurt“ přestala vysílat zprávy o počasí pouhý měsíc po svém zřízení. Na vině byla s největší pravděpodobností porucha nebo spojenecké rušení vysílačky. Na „Kurta“ se dokonale zapomnělo. Opuštěn tam stál dalších více než 30 let, dokud na něj v roce 1977 nenarazil polární kanadský vědec Peter Johnson. Ten si nejdříve myslel, že se jedná o meteorologické zařízení kanadské armády.

iZdroj fotografie: Public Domain

Po menším pátrání zjistil skutečný původ zařízení a jeho účel. Informoval tedy příslušné úřady a roku 1981 byla stanice převezena do Kanadského válečného muzea v Ottawě, kde se nachází dodnes. WFL-26 „Kurt“ je tichou památkou na jedinou úspěšnou vojenskou nebo zpravodajskou operaci nacistického Německa v Severní Americe. I tento úspěch však měl jen měsíční trvání.

Zdroj: WeAreTheMighty