Tajná Hitlerova zbraň, německý letoun Messerschmitt Me-262. Mohl zvrátit průběh i výsledek druhé světové války

Němci vyvinuly ve druhé světové válce mnoho vojenské techniky, která předběhla svou dobu. Ať už se jednalo o tanky, vozidla nebo letouny, chtěli mít ty nejlepší stroje ve válce. Některé z nich propagovaly, aby zastrašili nepřítele, ale jiné zůstaly utajené. Adolf Hitler měl v záloze několik tajných projektů, které měly výrazně zvrátit průběh druhé světové války na nacistickou stranu. Jedním z nich byl i Messerschmitt Me-262, který využíval novou technologii raket.

Vznik nacistického super-jetu

Messerschmitt Me-262 významně ovlivnil pozdější část druhé světové války. Nacistické Německo totiž představilo tento stroj jako první operační proudový stíhací letoun na světě. Podle odhadů mělo bez problému zlikvidovat jakékoliv letadlo té doby, které by se mu postavilo do cesty. Jeho maximální rychlost byla 901 km/h a běžná cestovní rychlost se pohybovala okolo 740 km/h. To byla na konec druhé světové války hodně vysoká čísla, od kterých se Hitler s jeho armádou mohl odrazit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Letoun měl téměř nadčasové parametry

S maximálním doletem přes 1 000 kilometrů a dostupem až do výšky 11 500 metrů mohl Messerschmitt Me-262 nepozorovaně vstoupit do nepřátelského vzdušného prostoru a provézt plánovanou akci dřív, než byl detekován. Letoun a jeho jednočlennou posádku poháněly dva proudové motory, každý o tahu 8,7 kN. Pro útok byl bohatě vyzbrojen čtyřmi kanony MK-108 o průměru 30 mm. Navíc mohl být upraven tak, aby v případě potřeby unesl na své palubě 500 kg bomb.

Rakety R4M byly na svou dobu velmi účinné

Poručík Klaus Neuman, pilot Me-262, prozradil, že nejúčinnější zbraní byly právě rakety R4M, které měly na svém kontě mnoho spojeneckých letců nad Německým územím. Tyto rakety obsahovaly vysoce výbušný obal naplněný hexanem a byly umístěny pod křídla letounu. Nejprve však postihly tuto technologii odpalování raket drobné problémy se spolehlivostí. Přivolaný technik však brzo problém identifikoval a vyřešil. Stačilo pouze vyztužit elektrické kontakty stříbrem nebo niklem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Letoun mohl ničit cíle z bezpečné vzdálenosti

Obrovskou sílu dodávaly letounu již zmiňované kanony, které vystřelily více než 650 ran za minutu. Tento typ kanonu byl považován za velmi povedený díky své obrovské síle, snadné výrobě a kompaktním rozměrům. Byl schopen zničit nepřátelské cíle na velkou vzdálenost a navíc s minimálními náklady na munici.

Německo mělo problém s kvalitními materiály pro proudové motory

Jeho motory byly velmi účinné, ale jejich nevýhodou byly použité materiály, které nevydržely dostatečně dlouho. Německo nemělo v té době potřebnou kvalitu materiálů pro proudové motory. Ke konci války se tento problém s materiálem ještě zhoršil, když začaly nacistům docházen zásoby chromu a niklu. Letoun Me-262 měl obrněné přední sklo, ale proti některých jeho dobovým protivníkům neměl vystřelovací sedadlo. Piloti měli za úkol v případě nouze co nejrychlejší návrat na základnu.

iZdroj fotografie: Paul Maritz / Creative commons / CC BY-SA

První let Messerschmittu Me-262

Me-262 se poprvé dostal do vzduchu při zkušebním letu 25. března roku 1942. Pilot Fritz Wendel dokázal s tímto letounem hned napoprvé letět rychlostí 870 km/h, což byla vyšší rychlost, než dokázaly vyvinout jeho protějšky z jiných zemí.

Tvar tohoto letounu připomínal žraloka a již od začátku jeho vývoje se spekulovalo o tom, k čemu přesně se bude využívat. Hitler měl v tomto ohledu jasno, chtěl ho využít jako rychlý bombardér. Část jich byla následně upravena také jako průzkumná letadla nebo noční stíhače.

Sám Adolf Hitler nevědomky zpomaloval výrobu

Adolf Hitler do vývoje Me-262 neustále zasahoval, což podle některých odhadů výrazně zpomalilo jeho uvedení do provozu. Podle Gallanda mohl být letoun v provozu nejméně o rok a půl dříve, a v takovém počtu, který by změnil celou druhou světovou válku. První stíhací letouny Me-262 byly dodány jednotkám Luftwafe v dubnu 1944.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států / Creative commons / Public Domain

Podle dostupných informací bylo vyrobeno více než 1 400 těchto letadel, ale jenom pouhých 50 bylo schváleno pro boj. Z těchto 50 navíc byla v provozu pouze půlka. Pokud by nacisté disponovali v té době větším přístupem k rafinovaným kovům pro lepší technologii proudových motorů, většími zásoby paliva a časem navíc, mohl by konec války dopadnout úplně jinak.

Zdroj: Nationalinterest