Neporazitelní Mongolové byli mistři logistiky: Říše bez hranic doplatila na svou velikost i přes náboženskou toleranci a reformy

Mongolská říše patřila k těm vůbec nejrozsáhlejším a nejmocnějším v dějinách lidstva. O vznik silného a prosperujícího státu se zasloužil Temüdžin, později známější jako Čingischán. Mongolský velikán obdařený jedinečnou směsicí neuvěřitelného charismatu, taktické geniality a nezlomné vůle, který by dost možná předčil i Alexandra Velikého. V čele se schopným vůdcem byly pod kopyty mongolských koní udupány nedobytné pevnosti, města i celé říše a dříve neporazitelná vojska byla obrácena na prach.  

Z chudáka mocným vojevůdcem

Zakladatel Mongolské říše, Temüdžin, si v mládí prošel peklem. Avšak možná právě toto pekelné období stálo za zrodem jednoho z nejmocnějších vládců a vojevůdců v historii. K moci se Temüdžin dostal sjednocením řady nepoddajných severoasijských kočovných kmenů, které mezi sebou po generace ne-li staletí vedly nekonečné spory.

Svou vládu následně upevnil povražděním všech potenciálních soupeřů, přičemž zkáze se nevyhnuly rovněž celé kmeny, které se mu odmítly podřídit. Milosrdenství zde nemělo své místo, Temüdžin si byl dobře vědom, že jeho velké plány mohou ztroskotat i na tom nejmenším zádrhelu.

Zdánlivě nemožného cíle úplné jednoty Mongolska dosáhl novopečený Čingischán díky své vůli, politické lstivosti a především pak také četným úspěchům na bojišti. Sjednocením mongolských kmenů však jeho cíle zdaleka nekončily. Tedy zpočátku možná ano, avšak to se obratem změnilo, když se vládce doslechl o bohatství Číny a Persie.

Zejména ve srovnání s drsným životem v mongolských stepích, výhled na enormní bohatství cizích říší byl jistě lákavý. Navíc úrodnost Číny, Persie a také Evropy byla pro mnoho Mongolů, kteří žili převážně kočovným životem, velice atraktivní vyhlídkou.

Nejrozsáhlejší říše v dějinách

Čingischán proto upnul svou pozornost k dobývání a vedl Mongoly k invazi do Číny, dynastií Západní Sia a Ťan-šan, do Chórezmské říše, Koreje a také na Kavkaz. Samotný Čingischán zemřel v roce 1227 po dobytí území Západní Sia. Říše byla rozdělena mezi jeho vnuky a syny, kteří pokračovali v jeho dobyvačném odkazu. Drsná válečná tažení byla často doprovázena masovými masakry civilního obyvatelstva, zejména v zemích ovládaných chórezmskými šáhy.

Mongolské nájezdy vyústily v dobytí většiny Eurasie a těsně před jejím náhlým pádem zabírala mongolská říše podstatnou část Střední Asie a Číny. Čingischán se do historie zapsal především jako krvelačný dobyvatel a jeho ostatní odkazy tak bývají často zastíněny úctyhodnými válečnými úspěchy. Přitom drsné boje a nájezdy nebyly zdaleka jedinou předností mongolského vládce. Svou říši rozvíjel i jinými způsoby.

Nařídil například přijetí ujgurského písma pro celou mongolskou říši a prosazoval náboženskou toleranci vůči všem vyznáním. I když v tomto ohledu se někteří historikové příliš neshodují. Muslimové a židé totiž podle všeho čelili jisté diskriminaci. S ohledem na dobu však musíme ocenit i pouhou snahu o náboženskou toleranci. 

Schopní vojevůdci i diplomaté

Za neotřelým úspěchem mongolských nájezdníků stála především osobní bezohlednost samotných vojevůdců. Mongolská taktika spočívala v úplném zničení pevností a celých měst, což napomáhalo k zastrašování okolních vládců, kteří se raději podvolili mongolské vládě, než aby sledovali, jak jejich země mizí pod kopyty mongolských koní.

Vzor Čingischánova vůdcovství na poli bitevním i diplomatickém, díky kterému se Mongolové vyhnuli celé řadě lítých bitev, měl zásadní význam pro jejich rychlý úspěch. A to na velmi rozsáhlém území. Ani Mongolové by nedokázali dobýt většinu Asie, kdyby museli bojovat o každičký metr nového území. Přinutit cizí panovníky, aby se vzdali, bylo pro úspěch nájezdníků životně důležité.

Mongolové byli rovněž mistry logistiky, k čemuž značně přispěl jejich kočovný způsob života. Byli totiž zvyklí cestovat na dlouhé vzdálenosti za čerstvými pastvinami. Udržování armády v pohybu a její zásobování patří k nejdůležitějším komponentům každé války. Historickým příkladem může být například Alexander Veliký či Římská říše. V obou případech stály mocné armády na schopných vojevůdcích, výborné strategii a zvládnutém managementu zásobování.

Mongolové se například značně zdokonalili v konzervování masa a mléčných výrobků, což jim umožnilo brát s sebou na dlouhá tažení vysoce kalorické potraviny ve velmi malých baleních. Jejich stepní koně navíc zvládli vyžít pouze na trávě a nepotřebovali nikterak přikrmovat. Oproti koním ze zelenějších oblastí je to veliký rozdíl. Většina západních plemen koní potřebuje cukernatější stravu, bohatší na živiny. Západní armády tak s sebou musely často vláčet pícniny na dokrmování.

Nehledě na fakt, že koně nebyli pro Mongoly pouze dopravním prostředkem či důležitým prvkem v bitvě, nýbrž i zdrojem potravy. Kočovníci běžně konzumovali koňské maso a pili koňské mléko. Čingischán navíc zavedl prvotřídní kurýrní systém, který sloužil nejen k posílání zpráv, ale také k udržování stabilní silné a čerstvé armády, díky čemuž se Mongolové stali světovou špičkou v komunikaci a logistice.

Sofistikované umění války

Další výhodou, která plynula z kočovného způsobu života, bylo samotné umění boje. Mongolové, kteří kočovali po drsných stepích celá staletí, byli prvotřídními nájezdníky a vynikali v umění mobilního boje. Mobilita je pro vojenský úspěch životně důležitá a Mongolům poskytla rozhodující taktickou výhodu proti usedlejším říším, jako byla například Čína nebo Persie.

Asi nejvýraznějším příkladem byla lukostřelba z koňského hřbetu. Zvládnutí samotné lukostřelby trvá roky, Mongolové však uměli střílet i za jízdy, což byla mimo jiné vlastnost, již potřebovali k přežití v divokých stepích. Ani v tomto ohledu neměli kočovní nájezdníci konkurenci. Samozřejmě, vybudovat celou armádu, která by se těšila této unikátní dovednosti, je samo o sobě obtížné. Avšak jakmile se to povede, je taková armáda v rukou zkušeného vojevůdce, jímž Čingischán jistě byl, prakticky nezastavitelná.

Mongolská vojska působila čínským a perským armádám zničující ztráty, zatímco sama utrpěla minimálně, což bylo vzhledem k omezené lidské síle Mongolů životně důležité. Nepřátelské armády se jednoduše nedokázaly dostat s Mongoly na kontakt, neboť nebyly schopny dohnat mongolské koně dříve, než byly jejich vlastní síly rozdrceny.

Náhlý zánik mocné říše

Zajímavou dovednost, kterou mongolští nájezdníci nabyli během invaze do Číny, byla obléhací strategie. Ačkoli Mongolové zpočátku proti čínským pevnostem neobstáli, Čingischán se dokázal rychle přizpůsobit a přivlastnil si čínskou obléhací taktiku. Účinek byl zničující.

Nejznámějším příkladem je obléhání Bagdádu, jen jednoho z mnoha měst, které bylo až do příchodu Mongolů považováno za nedobytné. Pouze s pomocí koní a šípů, v kombinaci s vůdčími schopnostmi chánů, dokázali Mongolové útočit i na opevněná města. To byl naprosto nevídaný pokrok, kterým kočovný národ daleko předčil všechny své předchůdce.

Mongolská vojska, jakožto i říše samotná, se těšila jedinečné kombinaci vůdcovských a taktických předností, vždy okořeněných špetkou vynalézavosti, jež přinesly doslova výbušný úspěch. I přes svou prvotní sílu je však samotný výbuch pomíjivý. Mocná Mongolská říše, jejíž některé přednosti vyplývaly z života v drsných stepích a jiné byly výsledkem osobností, které ji vedly, se netěšila příliš dlouhé existenci. Právě ona závislost na individuálním vedení byla příčinou toho, proč většina z jejích významných úspěchů byla tak krátkodobá.

Které další významné mongolské vojevůdce znáte?

Zdroj: LiveScience