Mnozí se pokusili o útěk z tehdejšího východního Německa. Přes 70% z nich u toho přišlo o svůj život. Dvěma rodinách se však povedlo uniknout a to za pomocí horkovzdušného balónu.
Co všechno bych dal všanc za svobodu? Riskoval bych i život? Takové otázky si v roce 1979 ve východním Německu kladl kde kdo. Jedni z nich byli i Peter Strelzyk a Günter Wetzel. V tomhle okamžiku se oběma mužům a jejich rodinám však nenaskýtala jiná možnost než útěk. Po dvou neúspěšných pokusech jim již východoněmecká policie byla na stopě. Jako dopravní prostředek jim posloužil horkovzdušný balón.
Jak se žilo v rozpůleném Německu
Po prohře Německa v druhé světové válce bylo rozděleno na půl. Západní část, která byla kontrolována USA a Velkou Británií, na tom byla dobře a rozvíjela se. Na rozdíl od té východní, kterou měl ve správě Sovětský svaz, ta měla k prosperitě hodně daleko. Výsledkem přílišného úbytku obyvatelstva (cca 20% obyvatelstva uteklo) ve východním Německu bylo uzavření hranic. Tedy postavení pověstné Berlínské zdi v roce 1961.
Tím se nadobro ukončila emigrace z východního Německa. Dvě části dělila vysoká betonová zeď s ostnatým drátem. V některých místech zeď udělaná nebyla, napnutý tam byl pouze ostnatý drát. Ale při jakémkoli pokusu o jeho zdolání byl člověk okamžitě zastřelen. Pohraniční hlídka zabraňovala útěkům za každou cenu, i za tu nejvyšší, za život.
Nezbytný útěk dvou německých rodin
Za těchto okolností se snažilo z NDR (Německá demokratická republika) utéct přes 150 tisíc lidí, necelé třetině se to podařilo. Peter Strelzyk a Günter Wetzel se poznali již roku 1974 v továrně na plasty. Měli mnoho společného, především to, že nesouhlasili s tehdejší německou politikou, která se zakládala na neustálé propagandě a lhaní.
Svobodné vyjádření slova se prostě nekonalo. Pokud někdo něco řekl veřejně proti režimu, policie ho okamžitě začala hlídat a pronásledovat, ne-li ještě něco horšího. Proto se oba mladí muži rozhodli naplánovat útěk. Zprvu zvažovali postavení vrtulníku. To brzy zavrhli, když si uvědomili, jaký motor by museli vyrobit, aby utáhl 8 lidí. Pak přišla lepší myšlenka a to horkovzdušný balón.
Útěk za pomocí horkovzdušného balónu
K zhotovení takového horkovzdušného balónu, bylo potřeba spoustu času i materiálu. Strelzyk s Wetzelem pracovali na platformách, plynových hořácích a palivových lahvích. V mezidobí se jejich manželky už soustředily na tvorbu balónu. Používaly při tom látky ze záclon, sprchových závěsů, prostěradel a mnoho dalších. Sehnat materiál taky nebyla žádná sranda, všechno se muselo nosit domů postupně a nenápadně.
Tento první prototyp však hned 28. dubna 1978 při zkušebním pokusu uhořel. Tkanina, z které byl zhotoven balón, nebyla vhodná. Neúspěchem se však muži odradit nenechali. Po promýšlení příhodného materiálu se rozhodli pro taft, který se používal například v plesových šatech. Při koupi látky prodavači řekli, že materiál potřebují na plachty k plachetnicím. V červenci 1979 se zase pokusili o útěk. Opět neúspěšně.
Do třetice všeho dobrého
Při tomto druhém pokusu šlo všechno hladce do průletu mrakem. Pod tíhou vlhkosti sražené na tkanině se balón totiž snesl na zem, zhruba 180 metrů od hranice. I přes zpozorování balónu hlídkou se rodině povedlo včas utéct. Pátrání po pachatelích plán uprchnutí poměrně urychlil. Ale tentokrát si museli všechno obstarat nově a to za mnohem kratší čas. Datum prchnutí bylo stanoveno za tři měsíce a to v noci na 16. září.
Vál příhodný vítr ze severu, který by je rychle přenesl do jejich cíle. Balón však nebyl do té doby testován. Byl to risk, štěstí měli však na své straně. Proto se po nekonečných 28 minutách plných strachu z výšky 2 tisíc metrů snesli daleko za hranicemi v západním Německu. Tento neuvěřitelný příběh 8 statečných se stal náměty hned pro dva filmy Night crossing a Balloon.
Zdroj: War History Online
Události
|
PŘEČTENÍ: 16148
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 12209
