Prostituce v koncentračních táborech: Na pohlavní styk vězňů dohlíželi důstojníci SS

Vyhlazovací tábory jako například Osvětim, byly zároveň tábory pracovními a ženy v nich neměly příliš velké uplatnění. Většina z nich tak téměř okamžitě skončila v plynové komoře. To se však změnilo v roce 1942, kdy se nejdříve v rakouském Mauthausenu a následně i dalších táborech otevřely dveře nevěstinců. Cílem tohoto krutého nápadu bylo jediné –⁠ dosáhnout u vězňů maximální motivace a produktivity.

Sex měl zvýšit pracovní morálku mužů

V roce 1942 otevřela SS pod vedením Heinricha Himmlera první nevěstinec v koncentračním táboře Mauthausen. Dodnes se spekuluje, proč se vlastně tento krok inicioval. Historici se domnívají, že tyto nevěstince se zřídily proto, aby se v táboře zastavilo šíření mužské homosexuality. Z nějakého důvodu panovalo napříč historií absurdní přesvědčení –⁠ sex s opačným pohlavím homosexuály „vyléčí“.

Sám Himmler se však domníval, že půjde o účinný stimul, jak podpořit pracovní morálku vězňů. Plán se nacistickým důstojníkům zalíbil a zanedlouho po otevření prvního nevěstince v Mauthausenu se začaly objevovat další. Po Buchenwaldu, Dachau, Flossenbürgu a Ravensbrücku se na řadu dostala i polská Osvětim. Nevěstinec zde sídlil v bloku označovaném Block 24, hned za známou tabulí Arbeit macht frei.

S ženami nespali jen vězni

Ženy se do nevěstinců vybíraly většinou náhodně. Při příjezdu nových vězňů se dozorčí vyptávali dívek, zda chtějí, aby s nimi bylo v táboře zacházeno lépe. Většina žen nabídku odmítla poté, co se dozvěděly, že se jedná o obyčejnou prostituci. Pokud se žena však rozhodla nabídku přijmout, musela podstoupit sterilizaci, což byla základní podmínka pro přijetí.

Sterilizace jim sice znemožnila mít v budoucnu děti, na druhou stranu vyhlídky na vůbec nějakou budoucnost byly mizivé. Po důkladné zdravotní prohlídce a zákroku dostaly ženy svůj vlastní pokoj, dokonce vybavený nábytkem, a zacházelo se s nimi celkem dobře. Aby si však ženy mohly užívat mimo pracovní dobu poměrně pohodlného života, denně musely obšťastnit 6–⁠10 vězňů.

A navrch ještě kolikrát i důstojníky SS, z nichž se mnozí, i přes zákaz, stali pravidelnými klienty nevěstince. Dozorci se velmi často svěřovali prostitutkám s citlivými informacemi týkajících se průběhu války, ženy v nevěstinci tak byly pravděpodobně nejinformovanějšími osobami z řad vězňů.

Rasové menšiny byly v nevěstinci zakázány

Správci nevěstinců dbali v celém podniku velmi přísně na čistotu, nechtěli vidět žádné pohlavní nemoci. O to se postaral pomocný personál, jenž musel udržovat v čistotě jak prostory nevěstince, tak i vězně, kteří byli po těžkém pracovním dnu pokryti prachem a často i krví. Samotný akt pak probíhal s použitím desinfekčního krému aplikovaném na genitáliích a směla se praktikovat pouze misionářská poloha, na což dohlíželi strážní.

Muž mohl s prostitutkou strávit nanejvýš patnáct minut a po uplynutí této doby následoval další vězeň. Možná vás to překvapí, ale tvrdé rasové zákony platící v celé Třetí říši se dodržovaly i v táborech. Pohlavní styk směli mít pouze Slované se Slovankami a Němci s Němkami, přičemž Rusové, Romové či Židé neměli do nevěstinců vůbec přístup. Ani výběr správné prostitutky pro jednotlivé muže tak nebyl jednoduchý.

Podle výpovědí vězňů návštěva nevěstince nepřinášela žádný požitek. Celý tento program byl spíš než odměnou jen dalším trestem a nástrojem k ponížení vězňů, který rozhodně mužům na morálce nepřidal. V každém případě oficiálně návštěva nevěstince platila za odměnu. Himmler byl „romantický“ fanatik s naprosto šíleným uvažováním, od esoterismu po rytířské sny, nevěstince patřily k dalšímu produktu jeho nemocné osobnosti.

Splnil podle Vás Himmlerův plán svůj úkol a proč?

Zdroj: Dailymail