Pacifický ostrov Okinawa představoval velmi dobrou válečnou pozici pro Spojené státy. Japonci se však ostrova vzdát nechtěli a důrazně bojovali až do konce.
Američané měli pro obsazení Okinawy tři pochopitelné důvody. Jedním bylo, že v případě obsazení by měli Spojené státy možnost přerušit jihozápadní zásobování Japonska. Zároveň by taková situace umožňovala bombardérům dolet až na japonskou pevninu, a to až ze čtyř letišť na ostrově. Vhodná situace pro Ameriku by byla i při plánované invazi na japonskou pevninu koncem roku 1945.
Před útokem se mise zkoušela nanečisto
Hned první den v dubnu roku 1945 zasáhlo tichomořský ostrov Okinawa zemětřesení amerických bojových letounů. Současně s útokem letadel se po moři blížily bojové lodě. To všechno bylo součástí přípravy na neobvykle velikou plánovanou invazi. Tento nácvik pilně sledoval velitel 32. císařské armády Japonska, generálporučík Mitsuru Ushijima. Jeho armáda čítala více než 100 000 vojáků, kteří byli téměř rok zaneprázdněni stavbou složitého systému skrytých bunkrů a opevněných hřebenů.
Strategické rozmístění japonských vojáků
Ushijima strategicky rozmístil většinu svých armádních sil na jih. Jeho plánem bylo nalákat americké invazní vojsko do katastrofické předem připravené bitvy. Cílem bylo zahnat americké vojáky a poté zničit uvízlou flotilu a invazní sílu. Poté co se americké tankové a pěchotní jednotky přemístily k jižnímu konci ostrova, střetly se s obtížným systémem obranných linií a opevněním Shuri Line.
Obrana byla tvořena zkušenou a dobře vyzbrojenou japonskou armádou, kteří byli schopni pro svou zemi nasadit život. Američané chtěli Okinawu hned z několika zásadních důvodů. Jedním bylo přerušení zásobovací linky Japonska. Další výhodu představovalo dobré strategické místo, ze kterého mohly americké bombardéry s přehledem doletět až na japonské území. Jako poslední důvod se ukázala konečná inscenační oblast pro plánovanou invazi samotné japonské pevniny na konci roku 1945.
Ostrov Okinawa byl výhodný pro své zásoby cukrové třtiny
Ostrov Okinawa však neměl ani přebytečné množství potravin, ani významný a rozšířený průmysl, který by mohl pomoci japonskému válečnému úsilí. Nejdůležitější na ostrově byla produkce cukrové třtiny, která byla přeměňována na komerční alkohol pro torpéda a motory. Okinawa představovala už od prvních dnů války v Pacifiku přední obrannou linii pro pevninské Japonsko. Po celém ostrově došlo k násilnému vyvlastnění pozemků a farem, a nahradily je letecké základny.
První útok byl plánován na začátek dubna roku 1945
Na podzim roku 1944 se stal ostrov Okinawa cílem invaze spojeneckých sil. Pátá flotila vedená admirálem Spruancem měla ve svých silách více než 40 letadlových lodí, 18 bitevních lodí, 200 torpédoborců a stovky nejrůznějších dalších námořních lodí. První útok na ostrov byl naplánovaný na 1. dubna roku 1945.
Před samotným bojem byla nutná prohlídka terénu
Přibližně půl roku předtím ještě provedly americké bombardéry B-29 průzkum nad Okinawou a ostrovy poblíž. Významný úspěch zaznamenala v roce 1944 americká ponorková síla, která zvládla potopit téměř půl milionu tun přepravovaných japonských nákladů. Na začátku roku 1945 už bylo pro japonské vojenské lodě příliš riskantní pokoušet se cestovat mimo hlavní ostrovy.
Spojené státy si před válkou zajistily dvě výhodné pozice
Americká vojska si před dnem přistání stihla zajistit dvě výhodné pozice. Jednalo se o malé ostrovní skupiny Kerama a Keise, které se nacházely jihozápadně od ostrova Okinawa. Americká rozvědka velmi podcenila japonské síly na Okinawě, kde jich bylo přibližně dvojnásobek. Kromě toho bylo povoláno ještě přibližně 20 000 domácích obranných jednotek, aby sloužily jako pomocné síly. Podmínky na ostrově hrály do karet spíše Japoncům, kteří byli na ně byli zvyklí.
Během první hodiny přistálo asi 16 000 vojáků a za soumraku bylo více než 60 000 amerických armádních příslušníků bezpečně na břehu. Mezitím dalších 120 000 vojáků čekalo na lodích na moři. Námořní armádní jednotky až neočekávaně rychle postupovaly směrem do vnitrozemí. Tam se nacházela letiště Kadena a Yontan. Během následujících tří hodin se vojska 6. námořní divize zmocnila letiště Yontana a vojáci 7. pěší divize postupovali dále ke Kadenu.
Někteří Japonci se vzdali, jiní bojovali až do konce
Na konci dne Američané zaznamenali pouze 104 zraněných a 28 mrtvých nebo pohřešovaných mužů. Japonský odpor byl nakonec překonán mezi 11. a 21. červnem. Celá řada Japonců se rozhodla vzdát a zbytek bojoval na život a na smrt. Celkově bylo v Pacifiku potopeno 34 spojeneckých lodí a plavidel všech typů.
Přibližně 368 lodí a plavidel bylo poškozeno a spojenecká flotila přišla o 763 letadel. V bojích padlo 12 000 amerických vojáků a 36 000 bylo zraněných. Americké námořnictvo při této válce utrpělo největší ztráty ze všech operací v celé jeho dlouhé historii.
Zdroj: Nationalinterest
Události
|
PŘEČTENÍ: 7052
Události
|
PŘEČTENÍ: 11870
