Zkáza „nezničitelné“ jaderné ponorky Kursk. Jak šla pýcha ruského námořnictva ke dnu?

Měla být téměř nepřemožitelná, přesto se však v důsledku nehody potopila ke dnu i s celou posádkou. Pouhé vojenské cvičení se pro posádku jaderné ponorky Kursk, jedné z nejvýkonnějších útočných ponorek ruského námořnictva, proměnilo v tragédii a zoufalý boj o přežití. Co stálo za zničením stroje, jenž byl pýchou Ruské federace, a proč se nepodařilo zachránit jediný život na palubě?

Dokázala by během vteřin zničit velkoměsto

Kursk byl poslední vyrobenou jadernou ponorkou třídy Antěj. Své jméno nesl podle ruského města Kursk, u kterého proběhla druhá největší tanková bitva v dějinách. Ponorka patřila pod Severní loďstvo ruského námořnictva a sloužila převážně ve vodách Severního ledového oceánu. Její konstrukce byla navržena tak, aby odolala všemožným typům útoků, a díky velkým zásobám vzduchu se uměla vynořit na hladinu i při kompletním zatopení jedné z jejích sekcí.

Výzbroj ruského titána, jenž měřil celých 155 m, byla úctyhodná. Kursk měl ve svém arzenálu 24 odpalovacích zařízení na protilodní řízené střely a jaderné hlavice o síle zhruba 10 kilotun. Jeho cílem byly především letadlové lodě amerického námořnictva a jiné nepřátelské ponorky. Tomuto účelu odpovídala i další výzbroj ponorky, 4 torpédomety 533 mm a dva 650 mm. Svému neslavnému konci došla pouhých několik let po svém uvedení do služby.

Kursk nebyl zničen při žádné slavné námořní bitvě. Při jeho konci sehrály svou roli technické problémy a lidské pochybení. Vše se odehrálo během vojenského cvičení ruského námořnictva v roce 2000. Tehdy se jednalo o největší akci ruského námořnictva za uplynulé desetiletí, kterého se účastnily největší lodě flotily. Mezi nimi bylo i deset útočných ponorek, ty měly demonstrovat svou palebnou sílu pomocí cvičných torpéd a raket.

.

iZdroj fotografie: Murmansk Naval Museum

Cvičení probíhalo hladce, dokud nepřišla na řadu torpéda. Součástí výzbroje ponorky byla mohutná 5tunová torpéda, která pod vodou dosahovala rychlosti až 130 km/h, a to díky využití jevu zvaného kavitace a speciálnímu palivu. To se skládalo z vysoce obohaceného peroxidu vodíku, což zaručovalo vysoký výkon, ale zároveň obrovskou náchylnost ke samovznícení už při pouhém kontaktu s cizorodou látkou. Právě tato slabina se ukázala jako fatální.

Obsluha zřejmě přehlédla, že z jednoho torpéda pomalu uniká nebezpečné palivo. To se dostalo se do kontaktu s cizí látkou, explodovalo a způsobilo požár. Přední částí ponorky se rozlehla mohutná exploze a Kursk klesl na dno v hloubce 108 metrů. Vzápětí požár zapříčinil výbuch všech ostatních torpéd, která definitivně rozervala celou příď. Zkáze podlehlo i velící středisko, což znemožnilo jakýkoliv pokus o vynoření na hladinu.

Ponorka šla ke dnu i s posádkou

Kursk začal ohrožovat svět i možnou jadernou havárií. Oheň se totiž rozšířil natolik, že ohrozil i jaderné reaktory sloužící k pohonu stroje, ale díky svému zabezpečení a pancéřové stěně jaderného úseku o síle 130 mm zůstaly nedotčeny, což možnou katastrofu zažehnalo. Pro zbývající členy posádky to však bylo malou útěchou. Do ponorky se každou vteřinu valily tisíce litrů vody a přeživších 23 námořníků na zádi mělo jen malé šance.

iZdroj fotografie: Murmansk Naval Museum

Ve zbytku flotily si nejprve nikdo nedělal starosti, ponorka měla přece řadu záchranných zařízení. Jenže ty byly zničené nebo zablokované. Trvalo 12 hodin, než se vyhlásilo pátrání. Vrak ponorky byl nakonec po usilovném hledání lokalizován, ale ke zbytku přeživší posádky se nedalo dostat. Rusko celých 5 dní odmítalo nabídky pomoci od ostatních zemí, a až teprve 8 dní po výbuchu pomoc přijali. Pro nebohé členy posádky bylo v tu dobu však již pozdě.

Při zkoumání příčin havárie se obdivně vyjádřili k ruské konstrukci i západní inženýři. Druhá část ponorky vydržela neuvěřitelně silný výbuch a přeživší v ní měli šanci na záchranu. Zároveň se ovšem ukázala cena lidského života v ruských ozbrojených složkách, kdy ruské úřady tvrdošíjně odmítaly nabízenou zahraniční pomoc. O tu požádaly až když selhaly vlastní robotické ponorky.

Teorie o potopení se různí

Nehledě na oficiální verzi potopení, existuje mnoho dalších názorů a teorií o tom, co mohlo být příčinou nešťastného konce ponorky Kursk. Jedna z méně důvěryhodných informací původem z Čečenska například tvrdí, že explozi v ponorce způsobil sebevražedný muslim, který byl ukrytý mezi členy posádky. Útok údajně provedl, aby podpořil čečenské bojovníky.

iZdroj fotografie: Yulia Pavlova / Public Domain

Podle další teorie se Kursk srazil s americkou ponorkou USS Toledo. Z kolize vyšel údajně silně poškozený, navíc následně byl zasažen americkým torpédem z jiné americké ponorky, což vyústilo v exploze uvnitř trupu. Ruský prezident Vladimír Putin událost údajně zatajil, aby předešel konfliktu Ruska s USA. Tato teorie vychází ze známé skutečnosti, že celé cvičení sledovaly i americké ponorky, a to dosti „zblízka“.

Západní experti na ponorky tyto teorie vyvracejí. Obecně přijímanou příčinou potopení Kursku tedy zůstává exploze torpéda v torpédové místnosti. Mezi lidmi se však do dnešního dne najde mnoho zastánců konspiračních teorií s alternativními příběhy. Co stálo za potopením ruského giganta se dnes již se stoprocentní jistotou nedozvíme, ale ať je důvod jakýkoliv, zemřelým členům posádky život nikdo nevrátí.

Co podle vás stálo za potopením Kursku?

Zdroj: Zoommagazin, Wikipedie