Spojení „právo první noci“ v představách mnohých lidí znamená, že se mohli panovníci (nebo šlechta) dožadovat prvního aktu se ženami svých poddaných, zvláště pak při noci manželské. O takovém zvyku z dob středověku jsou zmínky staré celá staletí, ale historikové jsou skeptičtí. Podle nich jde totiž o mýtus, a ve skutečnosti prý žádný takový zákon neexistoval. Za vším jsou možná jenom literární díla, hlavně z 19. století, kdy se staly zprávy o této praxi populární.

Praxe popisovaná v literatuře a filmu

Zmíněný termín je odvozen od latinského „ius primae noctis“ a laickou veřejností byl dlouho považován za fakt. Každopádně i v Eposu o Gilgamešovi lze najít zmínku o tom, že podobným právem disponoval právě Gilgameš. V 19. století se pak francouzský termín „Droit du seigneur“ rozmohl v literatuře, a v umění existuje dodnes. Jako příklad lze uvést známý film Statečné srdce, v němž hraje právo první noci základní zápletku.

iZdroj fotografie: Public Domain

Historikové ale upozorňují, že žádný takový zákonný předpis ve středověké Evropě neexistoval, a nejsou ani zmínky o tom, že by panovníci nebo vysoce postavení feudálové něco takového uplatňovali. Lze namítnout, že se nemuselo jednat o právo psané, nýbrž zvykové, ale absence jakýchkoliv záznamů svědčí spíše o opaku. Rozšíření mýtu připisují odborníci tomu, že tak vyprávění o středověku vypadala mnohem dramatičtěji. Na druhou stranu třeba karneval v severoitalském městě Ivrea má představovat vzpouru právě proti tomuto obyčeji.

Bohatí šlechtici mohli postavení zneužívat

Ačkoliv právo tedy nejspíše neexistovalo, nelze vyloučit, že by někteří šlechtici nezneužívali svého postavení, a stejně jako dnes jsou pro některé ženy atraktivní bohatí a mocní muži, tak dříve jevily zájem zase o „vznešené pány“, kteří tak možná ani nemuseli vyvíjet přílišný nátlak. Ale pokud jde přímo o poddané a nevolníky, je nutné upozornit, že byli šlechticům podřízeni, a někteří je brali jako majetek. Nelze si tedy dělat iluze, že by byli všichni prostí sexuálního násilí a vykořisťování, ale na druhou stranu to nejspíše nebylo běžným jevem.

Pás cudnosti: jeho význam dodnes mnozí neznají a mylně ho řadí do středověku, jako pojistka proti nevěře žen nesloužil

Kdyby si totiž šlechtic bral doslova každou ženu ze svého panství, na kterou by dostal chuť, mohlo by se mu to vymstít. Třeba v poklesu poslušnosti obyvatel, a jistě by takové chování nezůstalo u jejich rodin bez odezvy. Ještě méně myslitelné je, že by si bral ženy některých zámožnějších lidí nebo nižších šlechticů. Ve světě však existují i dokladované případy, že byla na některých místech a v nějakém čase podobná praxe uplatňována, i když nebyla příliš rozšířená.

Vikingský vůdce Ragnar Lodbrok a jeho synové aneb když se legendy mísí se skutečností

Například u některých indiánských kmenů však měla existovat praxe, kdy náčelníci nebo kněží zbavovali panenství mladé dívky, což byla dokonce jejich povinnost. A podobně tomu mělo být u kmenů na Havaji, kde byla pro dívku čest, pokud s náčelníkem otěhotněla, a mohla si jeho dítě nechat. Někteří kurdští náčelníci v Anatolii zase znásilňovali arménské nevěsty o svatební noci. Ale i v moderní době, za dob státu Zair, požadoval jeho prezident Mobutu Sese Seko při cestách po zemi, aby mu náčelníci nabízeli kmenové panny.