Dočasné přístavy a vlnolamy výrazně přispěly k průběhu největší invaze v historii, která se odehrála 6. června 1944 v Normandii.
Generál Eisenhower původně plánoval operaci zvanou Den D na 5. června 1944. Její úspěch však závisel na počasí, a protože mu jeho meteorologové předpověděli, že nebude hezky, musel tuto akci o den přesunout. Největší námořní invaze v historii se tak odehrála 6. června 1944. Předcházely jí dlouho plánované cíle a taktiky, jak dosáhnout vítězství. Přesun více než milionu spojeneckých sil vyžadoval přesný plán a vhodné místo, kterým se stal přístav Mulberry.
Invaze vyžadovala přesné plány pro přesun velké masy vojáků
První komplikace při invazi nastala ještě před jejím začátkem. Přepravit více než milion vojáků, kteří byli vybaveni zbraněmi, oblečením a jídlem představoval největší výzvu celé operace. Kromě přesunu vojáků muselo být dokonale promyšlené i přemístění zásob, jako například paliva a jiných nezbytných věcí. Winston Churchill v určité chvíli dokonce pochyboval o úspěchu akce, protože si moc dobře uvědomoval, jak těžké je logisticky zorganizovat takovou invazi.
Výroba dočasného přístavu a vlnolamů
Pro úspěšný plán potřeboval Churchill zvolit vhodný přístav. Tento problém byl vyřešen dočasným projektem, který měl být podle plánu dovezen spojenci a umístěn na pláž v Normandii. Pokud by se tento krok povedl, byla by zajištěna dodávka potřebných zásob přímo až na místo boje. Na pláži hrozil jeden velký problém. Velké vlny by mohly tento dočasný přístav zničit, ale i s tím generál počítal a nechal zároveň s ním přivézt i umělý vlnolam, který byl vyroben z potopených lodí a obrovských betonových konstrukcí.
Přístavy a vlnolamy našly své využití i po válce
Spojencům se dočasné přístavy spolu s vlnolamy osvědčily, a tak je využívaly ještě další dny po vylodění. Dne 19. června však zasáhla tuto oblast velká bouře, která následně poškodila tyto umělé přístavy. Tato největší bouře v Normandii za posledních 40 let zničila i většinu vlnolamů. Poslední port, který přežil bouři, byl používán až do konce druhé světové války. Od té doby přes něj prošlo přibližně 2,5 milionu vojáků a 4 miliony tun zásob. Tento vynález se řadí mezi ty nejvýznamnější stavitelské projekty během války.