Japonsku se nepodařilo ve válečném konfliktu porazit Spojené státy hned z několika důvodů. Za většinu chyb si mohou Japonci sami.
Jak už poznamenal Carl von Clausewitz, i slabší účastník konfliktu má šanci na úspěch. Koneckonců se už v historii několikrát stalo, že vyhrála boj právě ta slabší strana. Podle Clausewitze existuje několik způsobů, jak porazit protivníka. Jedním z nich je porazit jeho armádu a následně diktovat podmínky. Dá se však vyhrát i bez boje, a to například tak, že budete nutit protějšek platit vysoké částky, pod výhružkou válečného konfliktu. Japonsko tedy mohlo učinit určité kroky, díky nimž by bylo v mnohem lepší situaci.
Japonsko si udělalo nepřátele všude kolem, což byl kámen úrazu
Politická situace v Japonsku nebyla příliš dobrá. Jejich velkou nevýhodou bylo, že neřešili válečné konflikty postupně, ale najednou. Následně se ukázalo, že jsou ze všech stran obklopeni nepřáteli. Armáda a námořnictvo navíc usilovaly o vliv a prestiž, ale zapomínaly na skutečnost, že nemají takovou sílu, jako ostatní společně. Kdyby tedy Tokio řešilo válečné spory postupně, a ne najednou, mohl vypadat celý průběh války z pohledu Japonska úplně jinak.
Moudrá slova admirála Isoroka Yamamota
Admirál Yamamoto varoval své nadřízené, že by mělo Japonsko získat vítězství v co nejkratším čase. Hrozil totiž napadení od Spojených států, které by mělo nejspíš osudové následky. Přesto jej nikdo neposlechl, a Spojené státy si v klidu shromáždily plnou bojovou sílu, kterou pak použily proti Japoncům.
Přestože Yamamota nejprve radil dobře, i on se spletl
Yamamoto přišel s nápadem, že místo oslabení americké bitevní flotily, bude lepší co největší útok na Pearl Harbor. Podle jeho slov se zde nacházelo jádro americké námořní síly. To však nebyla pravda. Kdyby Japonsko napadlo rozšiřující se americkou flotilu, a zničilo část jejich lodí, zpomalilo by zbrojení USA a také by ji to značně oslabilo. To by pro něj bylo daleko užitečnější.