Saddám Husajn založil invazi do Kuvajtu na chybných předpokladech, pro něj osudných. V čem byl háček?

Když v roce 1990 vpadl Saddám Husajn do Kuvajtu, pevně věřil ve svůj úspěch. Porážku si však částečně přivodil sám.

i Zdroj fotografie: Flickr
                   

Irácká armáda vtrhla na rozkaz Saddáma Husajna do sousedního Kuvajtu 2. srpna 1990. Invaze však vyvolala mezinárodní reakci, se kterou Saddám absolutně nepočítal. Ta vyvrcholila v lednu a únoru v podobě operace Pouštní bouře, při které spojenecká vojska (jejich nedílnou součástí byly i československé jednotky) Iráčany z Kuvajtu vytlačila. Jak se ale mohl Saddám tak zmýlit?

Husajn věřil v arabskou podporu

Jedním z hlavních předpokladů, se kterými Saddám Husajn při plánování anexe Kuvajtu kalkuloval, byla víra v to, že arabské státy neposkytnou pomoc západním zemím v případné intervenci. V tom se ale spletl, on sám byl trnem v oku mnoha zemím regionu a představoval pro ně riziko. Arabské země, především Saúdská Arábie proto Západ bezvýhradně podpořily.

iZdroj fotografie: PHC HOLMES, US Navy / Creative Commons / Public Domain CC0

Spojené státy se do války nezapojí

Dalším absolutním přešlapem byl předpoklad, že Američanům nebude obsazení Kuvajtu příliš vadit. Saddám vycházel z toho, že Američané přímo nepodpořili Kuvajt ve sporu s Irákem týkající se dodržování limitů těžby ropy daných kartelem OPEC. I zde byl Saddám velmi naivní. Americký prezident George Bush ani na chvíli neuvažoval o tom, že by měl Husajna nicneděláním podpořit.

Pátá největší armáda světa a její zkušenosti

Saddám Husajn měl ve své ozbrojené síly důvěru, která byla zčásti opodstatněná. Irácká armáda byla totiž v té době pátou největší na světě a dlouho sbírala zkušenosti ve válce se sousedním Íránem. Ani bojové zkušenosti a vysoké počty ale nezmohly ni proti absolutní technologické převaze koalice.

iZdroj fotografie: Neznámý autor / Creative Commons / Public domain CC0

Dlouhé budování obranných pozic

Mezi rychlým obsazením Kuvajtu a spojeneckou intervencí v lednu uběhlo dost času na to, aby Iráčané své pozice v Kuvajtu posílili a vybudovali pevné defenzivní postavení, alespoň tomu Saddám Husajn věřil. Je ironií osudu, že úspěch mu mohlo přinést opačné chování: nikoliv příprava na defenzivu, ale útok na Saúdskou Arábii ve chvíli, kdy koaliční vojsko nebylo ještě zformováno.

Zdroj: We Are The Mighty

Diskuze Vstoupit do diskuze
123 lidí právě čte
Zobrazit další články