Krvavé koupele Velké války odstartovala první bitva u Ypres. Ani jedna ze stran se na čtyři roky nepoučila

Když v roce 1914 začala první světová válka, byl to pro mnohé šok. Německo se pokusilo o rychlý protiútok, ale nakonec bylo ve Francii zastaveno. Poté se na západní frontě začaly formovat linie zákopů a válka se stala více méně statickou. Obě strany konfliktu se však pokoušely o útoky s cílem prorazit. Jednou z prvních, která ukázala vývoj v dalších letech, byla bitva u Ypres.

Pokusy někde prorazit linii

Francouzské armádě se na začátku září 1914 podařilo zastavit postup německý vojsk na Marně. Následovala etapa, kdy se německé jednotky na straně jedné a spojenci složeni z vojsk Francie, Belgie a Velké Británie snažili stabilizovat frontu a vytvořit linii. To se do jisté míry povedlo a obě strany se začaly snažit na některém místě získat převahu a prorazit. Jedním z nich bylo Ypres v belgických Západních Flandrech. Srážky zde probíhaly od druhé poloviny října do druhé poloviny listopadu 1914.

Boje byly rozděleny do pěti fází, které se vyznačovaly různými útoky a protiútoky. Probíhaly v oblasti, kterou z velké části tvoří roviny, zemědělská půda, případně písečné pobřežní duny a různé kanály. Jednotky tak neměly příliš velké možnosti krytí. Zároveň zde byly políčka rozdělená živými ploty, jež znemožňovala útok jízdy. S tím vším se snoubila nedostatečná dopravní infrastruktura znemožňující kvalitní zásobování.

Britská palba z pušek byla smrtící

Němci se 11. listopadu u Nonne Bosschen pokusili o velikou ofenzivu, avšak ta byla zastavena palbou ručních zbraní. Ve srážkách kolem Ypres se osvědčila britská taktika rychlé střelby z pušky Lee-Enfield zvaná šílená minuta. Němci prý často hlásili, že postupovali proti husté kulometné palbě, jak rychle byli koseni. Když v polovině listopadu začalo mrznout, zhoršily se podmínky a oběma stranám kriticky docházelo střelivo, boje u Ypres nakonec ustaly.

iZdroj fotografie: William Barnes Wollen / Public Domain

Němcům se sice v bitvě podařilo zabrat nějaké území, ale za cenu ohromných ztrát. Nakonec ani po sérii útoků se jim nepodařilo prorazit linie a museli své snahy zanechat. Podle odhadů ztratily obě válčící strany v bitvě více než 100 tisíc mužů, aniž by dosáhly nějakého významného postupu. Mohly se i poučit, že pokud nedokážou rychle dostat na frontu dostatek sil a zásob, nemají šanci na úspěch. Zároveň se ukázalo, jak ohromné ztráty bude mít vedení operací v této formě. Situace trvala v podstatě další 4 roky.