Pokud by tento příběh sepsal nějaký romanopisec, asi by jeho dílo bráno za fantasy. Smallsův příběh je však skutečný.
Život Roberta Smallse je fascinující. Ukazuje sílu odhodlaného a inteligentního člověka. Z negramotného otroka se stal námořník, který ukradl konfederační loď a prchl s ní na Sever. Zde loboval za černošské vojáky, aby i oni mohli vstupovat do armády a pozvednout zbraň proti otrokářům. Deset let po svém útěku se stal dokonce členem kongresu USA. Jeho příběh boří mnoho mýtů a legend nejen o občanské válce, ale i USA a otrokářství.
Jižanské kořeny
Robert Smalls se narodil v Beaufortu v Jižní Karolíně 5. dubna 1839. Jeho narození je vystřiženo téměř jako z nějakého románu o otroctví. Jeho matka Lydia Politeová Roberta porodila v chatrči za domem svého pána Johna H. McKeeho. Kolovali zvěsti, že McKee nebo jeho syn mohli být Smallsovým otcem, to se ale nepotvrdilo.
Jako s dítětem se se Smallsem zacházelo lépe než s ostatními otroky, ale jeho matka v chlapci chtěla zakořenit nenávist k otrokářskému systému. Vodila jej na bičování uprchlých otroků a ochutnal i úmornou práci na bavlníkovém poli. Ve dvanácti letech ho McKee pronajal na práci v nedalekém Charlestonu. Za pronájem Roberta jeho majitel dostával jeden dolar týdně. Po několika letech v různých povoláních se stal palubním dělníkem na lodi pro přepravu bavlny jménem Planter.
Schopný námořník
Smalls prošel různými pozicemi na lodi, než se stal neoficiálním lodivodem a kormidelníkem na plavidle. Jako otrokovi mu však oficiálně byly oba tituly a obě pozice zapovězeny. Díky svému povolání znal charlestonský přístav lépe než kdokoli jiný. Na tyto znalosti se později spoléhal a díky nim získal svobodu a zachránil si život.
Smallsovi se i přesto, že byl nesvobodný otrok, dařilo vcelku dobře. Dokázal našetřit slušnou sumu peněz, a dokonce se v 17 letech oženil s hotelovou pokojskou jménem Hannah Jonesová. Roku 1858 se jim narodila dcera a o několik let později syn. Chlapeček bohužel ve dvou letech zemřel. Další dcera se jim narodila v roce 1863. Smallsovým snem bylo se vykoupit z otroctví a stát se svobodným mužem. 100 dolarů, které našetřil, však na to pro celou rodinu nestačilo. Majitel chtěl 800 dolarů!
Naděje jménem občanská válka
Občanská válka byla jedním z nejničivějších a nejchaotičtějších období v dějinách USA. Pro Roberta Smallse však představovala naději na svobodu a chápal jí jako příležitost. Na začátku války byla loď Planter i s posádkou zrekvírována do služeb Konfederace. Ta ji využívala jako vojenskou transportní loď. V této roli Planter přepravoval vojáky, vybavení a zásoby, mapoval vodní cesty a kladl miny.
Na počátku války Unie využila své mnohem větší námořnictvo a zahájila blokádu konfederačních států, aby zastavila obchod a zásobování. Zatímco Konfederace byla pomalu dušena, Smalls toho využil jako příležitosti k útěku. Díky své dlouholeté vzorné službě v charlestonském přístavu a na Planter si získal důvěru svých bílých konfederačních nadřízených. Nechali ho nejen kormidlovat Planter, ale v přístavu mu svěřili bez dozoru péči o celou loď.
Využitá příležitost
V noci 12. května 1862 se důstojníci z lodí vydali vyspat domů a nechali na Smallsových bedrech zodpovědnost za Planter. Ten využil šance. Rychle nalodil svou ženu, dvě děti a několik dalších otroků a odplul z přístavu vstříc svobodě. Aby zmátl konfederační hlídky, nasadil si Smalls kapitánský klobouk. Na dvě těžce ozbrojená kontrolní stanoviště vyslal lampou správné kódované zprávy a ty mu dovolily proplout.
Jakmile byl Smalls mimo dostřel konfederačních děl a na otevřeném moři, nechal posádku vyvěsit nad Planterem bílou vlajku a zamířil k lodím Unie blokujícím přístav. Unionisté se samozřejmě Planteru zalekli, vyhlásili poplach a málem jej potopili. Smallsovi a jeho posádce se je ale podařilo uklidnit a Smalls se do bezpečí s lodí dostal v jednom kuse. Vzdal se i s lodi a veškerým cenným nákladem.
Celebrita Unie
Smalls dostal za loď a její náklad odměnu 1 500 dolarů a na Severu se rychle vyšvihl mezi celebrity a vážené hrdiny Unie. Naopak Konfederace jako na vlastizrádce a psance na jeho hlavu vypsala odměnu 4 000 dolarů. Smalls začal ve Washingtonu a New Yorku usilovně pracoval na tom, aby Unie umožnila černošským vojákům narukovat, a jeho lobbování hrálo velkou roli v rozhodnutí Abrahama Lincolna, který tento zákon schválil. Bojoval však i v poli.
Díky svým rozsáhlým znalostem konfederačních vod byl Smalls ve službách Unie nesmírně užitečný. Sloužil také na Planteru, který nyní plul pod vlajkou Unie. Po jednom obzvláště intenzivním ostřelování konfederační baterií ztratil Smallsův kapitán nervy a utekl z můstku. Smalls v obavách o osud svůj a černošských členů posádky převzal velení, a odmítl se vzdát lodím Konfederace. Za odvahu před nepřítelem byl Smalls nakonec povýšen na kapitána, a stal se tak prvním černošským kapitánem lodi Spojených států v historii.
Pozdější život
Po skončení války byl Smalls už jedním z nejlépe placených černochů a navíc se vrhl na podnikání a slušně vydělával. Vrátil se do Beaufortu a za vydělané peníze koupil od svých bývalých pánů, kteří byli po válce ve finanční tísni, jejich dům, jejich panství s jejich domem a rodnou chatrčí. Smalls se stal ochráncem místní černošské komunity. Založil školu a místní černošské noviny.
Když měl Smalls válku za sebou, vrhl se na politiku. Byl několikrát zvolen do senátu státu Jižní Karolína a poté získal v letech 1882-1883 a 1884-1887 křeslo ve Sněmovně reprezentantů USA. Byl také členem rekonstrukční komise pro státy jihu. Smalls zemřel v roce 1915 na následky malárie a diabetu v požehnaném věku 75 let. Jeho jméno je v USA dodnes připomínáno, a dokonce bylo podle Roberta Smallse pojmenováno několik základen a námořních lodí amerického námořnictva.
Je dědictví otrokářství v USA stále živé?
Zdroj: PBS
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 8445
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 11890
