Šílenost odjakživa: jak tvrdohlavý ruský car zabíjel vlastní vojáky, když jim zakazoval helmy. Jeho „fanatický“ důvod je k smíchu

Strategie bojů po krátké chvíli střetů se během první světové války od předchozích konfliktů výrazně změnila. Nastoupily linie zákopů, v nichž se obránci kryli před palbou a útoky, a v případě nutnosti doslova jen vystrkovali hlavy. A ty pak samozřejmě byly častým místem, kam vojáci dostali zásah projektilem, střepinou, ale třeba i odraženým kamenem. Většina armád si to brzy uvědomila a začala hlavy vojáků chránit. Výjimkou ale byla téměř po celou dobu konfliktu armáda ruská.

Helma výrazně snižuje riziko zranění

Na začátku války vojáci na hlavách přilby neměli. Tedy pokud se nepočítá německá armáda, ale její helmy zrovna moc ochrany neposkytovaly, naopak vojáky často demaskovaly. První, kdo si uvědomil, že chránit hlavy je nutné, byla Francie, která asi po půl roce války začala vojákům dodávat helmy typu Adrian. To se okamžitě projevilo a počet zranění hlavy poklesl minimálně o 1/4, ale některé údaje říkají že dokonce až o 75 procent. Není proto divu, že je krátce poté zařadily do výzbroje i protivníci.

iZdroj fotografie: Public Domain

Výjimkou však bylo Rusko, a to hlavně kvůli carovi Mikuláši II. Údajně byl přesvědčen o tom, že když si vojáci helmy nasadí, ztratí ducha a bojovnost. Nic ho nedokázalo přesvědčit o opaku. Ani statistická data, která ruské velení dostalo od svých spojenců z Francie a Velké Británie, a která jasně dokazovala pozitivní dopad přileb na snížení počtu zraněných. Ruským vojákům v zákopech tak musely stačit plátěné čepice.

Cara přesvědčili až po dlouhé době

Na jaře 1916 byl ruský kontingent poslán na pomoc do Francie, jejíž vojáci už tou dobou helmy měli. Jeden z tamních agentů se nad rozhodnutím cara pozastavil a na vlastní náklady jich 15 tisíc koupil a nechal poslat do Ruska. Dokonce na nich byla vyražena pověstná orlice a ctila barvy ruské uniformy. Ale opět zasáhl car a přijímání přileb odložil na neurčito. Tlak generálů, kteří měli zájem ztráty ruské armády snížit, neustával a car konečně v létě 1916 povolil. Rusko tak odeslalo do Francie objednávku na téměř 2 miliony helem.

K vojákům se dostaly v říjnu 1916, ovšem z odeslané objednávky nakonec dorazila asi polovina.. Velká dodávka byla zničena při výbuchu munice, jiné helmy šly ke dnu spolu s loděmi po útoku německých ponorek, a zbytek dodávek zastavila říjnová revoluce. Rusko tak vyvinulo v roce 1917 vlastní typ helmy zvaný Solberg. K jejich výrobě docházelo ve Finsku, které když získalo nezávislost, nechalo si většinu helem pro svoji potřebu. Podle statistických dat tak zemřela asi čtvrtina ruských vojáků během první světové války právě na zranění hlavy.