Existuje mnoho způsobů, kterými můžete dokázat, že jste zabili člověka. Dříve se velmi často nosil skalp onoho zavražděného jedince, dokonce se za něj i platilo.
Když se řekne skalpování, většina z nás si představí rituál, který prováděli severoameričtí indiáni svým nepřátelům v době kolonizace severní Ameriky. Někteří vědí, že to ale také dělali běloši indiánům, aby získali důkaz o jejich zabití. Obojí je sice pravda, avšak určitě ne celá. Skalpování totiž rozhodně není výsadou severní Ameriky a období Divokého západu.
Stačí několik řezů a trhnout
Skalp je vlastně kus lidské pokožky i s vlasy, který se stáhne člověku, většinou mrtvému, z jeho hlavy. Oběť se uchopí za vlasy a nějakým nožem, může být kovový, pazourkový nebo vyrobený z jiného materiálu, se provede několik polokruhovitých řezů, a poté se prudkým trhnutí oddělí pokožka od hlavy. V mnoha indiánkách najdeme zmínky o skalpovacím noži, ale speciální nástroj se nepoužíval. Jednalo se zkrátka o jakýsi univerzální řezací nástroj.
Ačkoli je skalpování známo právě z příběhů Divokého západu, jde o mnohem starší rituál. Zmínky o něm lze nalézt v díle Hérodotha, který popisoval, jak tyto trofeje získávali bojovníci Skythů. Kostra skalpované mrtvoly staré kolem pěti tisíc let se našla i ve Švédsku. Skalpy byly zaznamenány i u dahomejských Amazonek v Africe, nebo existují archeologické nálezy v oblasti Číny či Indie. Rituál se občas vykonával i ve středověké Evropě.
Indiáni se skalpovali i před Kolumbem
Nejznámější je rituál samozřejmě z oblasti severní Ameriky. Mnoho lidí věřilo, že jde o indiánskou tradici, což je částečně pravda. V předkolumbovské době byla tato praktika rozšířená například mezi indiánskými kmeny na severoamerických planinách při jejich válkách. V oblasti Crown Creek v Jižní Dakotě se našlo asi 500 těl pocházejících z válek místních indiánů ze 14. století. Většina z nich nese stopy po skalpování.
Většina těchto praktik měla nejspíše rituální charakter, případně měla posílit postavení vlastníka skalpů. To se ale změnilo s příchodem bílých kolonistů do severní i střední Ameriky. Ti se zde dostávali do mnoha konfliktů a vlády těchto oblastí se proto snažily lidi motivovat k vybíjení indiánů, dokonce se za jejich mrtvoly platilo. Jelikož je mrtvola těžká a nedá se dlouho převážet, stal se důkazem zabití skalp.
Odměny za donesené skalpy
Guvernér Kanady Charles Lawrence měl v roce 1756 vydat usnesení, ve kterém nabízel 25 liber za živého muže indiána nebo skalp. Za děti a ženy se platilo za živé. V roce 1697 byla Indiány zajata Hannah Dustonová. Nakonec se jí podařilo utéci, ale před tím sekerou zabila jednoho indiána, dvě indiánky a šest dětí. Své oběti skalpovala, aby si mohla vyzvednout odměnu. Památníky, které jí byly postaveny, jsou v poslední době cílem různých útoků.
Platby za skalpy nepoužívali jen Angličané, ale byla zavedena i ve francouzských nebo nizozemských koloniích. Zde je první záznam o odměně již z roku 1641. Odměny za skalpy indiánů byly vypsány i v Mexiku. Třeba ve státě Chihuahua vypláceli peníze od roku 1837, a to včetně trofejí žen a dětí. Praxe pokračovala i v USA a netýkala se jen konfliktů mezi indiány a bělochy. Povstalci Konfederace si měli skalpy vojáků Unie zdobit svá sedla.
Postupně se však skalpování stalo i v severní Americe něčím nepřijatelným. Existují ale zprávy o ojedinělých incidentech, kdy bylo skalpování použito i za druhé světové války. Kolik lidí se v době Divokého západu vlastně skalpovalo, to nelze dnes věrohodně zjistit. I když někteří historikové tvrdí, že indiáni skalpovali bělochů údajně o něco více, než tomu bylo naopak.
Jaké hrůzostrašné historky o skalpování znáte?
Zdroj: Indiancountrytoday
Události
|
PŘEČTENÍ: 55768
Události
|
PŘEČTENÍ: 56732
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 50849
