Válečníci řecké Sparty byli po více než 2 staletí přinejmenším na celém Peloponéském poloostrově považováni za nejlepší. Neznamenalo to sice, že vždy zvítězili, ale určitě byli nejlépe vycvičení a nejhouževnatější, neexistovalo pro ně bitvu prohrát a přežít. Nemilosrdné a skvěle vycvičené bojovníky udělala ze spartských chlapců tvrdá výchova, dnes by byla označena za traumatizující, ale vládci státu se domnívali, že jedině tak získají ty nejlepší válečníky na světě. Své pověsti ostatně nejednou dostáli, třeba ve slavné bitvě u Thermopyl.

Slabí byli zabiti nebo skončili u otroků

Zda je chlapec k vojenské službě vhodný, posuzovali ve Spartě již po narození – slabé nebo nějak deformované jedince mohli zabít vržením do propasti, ačkoliv většinou se o ně postarali místní otroci heilóti, na jejichž práci byla Sparta závislá. Chlapci přitom žili se svými rodinami jen do svých 7 let, pak nastoupili do vzdělávacího systému zvaného agoge, kde se jim dostalo vzdělání – naučili se číst a psát, ale nabyli i dalších znalostí. Jejich život byl nicméně 100% zaměřen tak, aby se naučili různým taktikám a poslušnosti, a zocelili se.

iZdroj fotografie: Public domain

Zkrátka armáda byla život už od nízkého věku. A výcvik byl tvrdý. Chlapci museli chodit bosí, měli jen jeden plášť, a nedostávali dost jídla. Byli naopak nabádáni k tomu, aby se jídlo snažili ukrást, ale pokud je při tom někdo chytil, byli zbičováni. Vedle toho hráli různé hry, v nichž se snažili jeden druhého (nebo skupiny) obelstít. Skupinu pak vedl jeden z chlapců a jeho příkazy museli ostatní poslouchat, jinak je mohl i trestat. Takto byla chlapcům vštěpována poslušnost. Cvičitelé je kontrolovali, a kdo se jim nezdál dostatečně fit, byl potrestán.

Během krypteia beztrestně zabíjeli otroky

Život mladého Sparťana se ještě více změnil ve 20 letech, kdy začal podstupovat intenzivní vojenský výcvik, ale stále ještě byl zařazen do agoge. Byl již schopen vojenské služby, ale nebyl považován za plnohodnotného občana. Část z mladíků, nebo možná všichni, byli jednoho de vybráni do krypteia, což byl rituál boje proti heilótům. Budoucí vojáci proti nim vedli jakousi válku, při níž je mohli i zabíjet, neb bez zabití se nejspíše nemohli stát občany.

Mimo to se jednalo o formu jakési „tajné policie“ s cílem bránit, aby se početní heilóti bouřili. Na druhou stranu se nejednalo o každodenní akci, vybíjet ve velkém nesvobodné obyvatele nebylo cílem, protože jak bylo zmíněno, Sparta na nich byla závislá. Některé zdroje uvádí, že se jednalo o jedinou státem posvěcenou vraždu, při níž ale nesměl být mladík chycen – a také ne všichni z ní vyšli jako vítězové – i když takových bylo spíše pomálu.

Vikingský vůdce Ragnar Lodbrok a jeho synové aneb když se legendy mísí se skutečností

Když pak spartský muž dosáhl věku 30 let, stal se z něj teprve svobodný občan, ačkoliv musel stále pokračovat ve svém vojenském výcviku. Z armády mohl odejít až ve věku 60 let, tedy pokud se ho dožil. Sparťané byli velice houževnatí bojovníci, a díky výcviku zvládali manévry ve formacích, na něž jiné armády nestačily. Moc Sparty ale nakonec roztříštily různé války a klesající počet spartských občanů, čímž neustále slábla i armáda, až v roce 371 před naším letopočtem nakonec Spartu definitivně pokořily Théby.