Režim, který Stalin vytvořil, zapříčinil smrt a utrpení desítek milionů lidí. „Muž z oceli“ však začal svůj život jako syn ševce alkoholika a starostlivé matky, která ho poslala studovat na kněze.
Stalinovo jméno znamená „muž z oceli“ a on mu plně dostál. Čtvrt století byl vládcem Sovětského svazu. Jeho vláda stála život desítek milionů lidí a zdevastovala zemi „dělníků a rolníků“. Je proto považován za jednoho z nejhorších diktátorů dějin. Na druhou stranu vybudoval průmyslovou a válečnou mašinérii, kterou řídil, a dokázal porazit nacismus. Dodnes je proto mnohými považován za velkého vůdce.
1879: Dětství v chudobě
Narodil se 18. prosince 1879 v gruzínském městě Gori. Jeho rodné jméno bylo Iosif (Josef) Vissarionovič Džugašvili. Josif vyrůstal v chudobě. Jeho matka je pradlena a otec švec. V sedmi letech onemocněl neštovicemi a zůstal mu po nich obličej plný jizev a mírně deformovaná levá ruka. Byl šikanován ostatními dětmi a cítil neustálou potřebu něco dokázat. Jeho otec je alkoholik, který ho pravidelně bil. Během dospívání Džugašviliho ovlivňuje gruzínský folklór a protiruské sentimenty.
1899: Nezdárný seminarista
Josifova zbožná matka z něj chtěla mít kněze a v roce 1895 ho posílá studovat do gruzínského hlavního města Tiflisu (dnes Tbilisi). V semináři se však mladík vzbouří. Místo studia Bible čte tajně spisy Karla Marxe a přidá se k místní socialistické skupině. Většinu času věnuje revolučnímu hnutí proti ruské monarchii a ztrácí zájem o studium. Proti matčině vůli se Josif stává tajně ateistou a často se hádá s kněžími. V roce 1899 byl nakonec ze semináře vyhozen poté, co se nedostavil ke zkouškám.
1901: Revoluční bandita
Zatímco oficiálně pracoval jako pozorovatel na meteorologické observatoři, pokračoval Džugašvili v revoluční činnosti a organizoval stávky a protesty. O jeho aktivitách se dozvěděla carská tajná policie a mladý buřič je nucen přejít do ilegality. Vstupuje do bolševické strany a během ruské revoluce v roce 1905 vede odpor proti carskému režimu.
Poprvé se setkává s bolševickým vůdcem Leninem na stranické konferenci ve Finsku. Lenin je tímto „bezohledným revolučním banditou“ ohromen. V roce 1907 ukradne banda vedená Džugašvilim při bankovní loupeži v Tiflisu 250 000 rublů (přibližně 3,4 milionu dolarů), ze kterých chce financovat bolševické hnutí.
1907: Muž z oceli
V roce 1906 se Josif Džugašvili poprvé ožení. Jeho první žena, Ketevan Svanidzeová, pochází z rodiny chudé drobné šlechty. Následujícího roku se Ketevan a Josifovi narodí syn Jakov Džugašvili. Po přepadení banky v Tiflisu uprchl i s rodinou před carskou policií do Baku v Ázerbájdžánu. Když Ketevan v roce 1907 zemřela na tyfus, Josef byl zdrcen žalem. Nechal syna v péči manželčiných rodičů a vrhl se do revoluční práce. Přijímá jméno Stalin, což v ruštině znamená „muž z oceli“. Je několikrát zatčen a v roce 1910 vyhoštěn na Sibiř.
1917: Během říjnové revoluce
Lenin slibuje „mír, půdu a chléb“ a lidé unavení 1. světovou válkou na to slyší. Stalin se stává jednou z klíčových postav bolševické revoluce a je oslavován jako hrdina, když vedl stranu poté co se Lenin musel ukrýt se před Kerenského vládou. Je jmenován do užšího vedení bolševické strany. Když je prozatímní vláda svržena, země upadá do občanské války. Stalin, stejně jako ostatní zastánci tvrdé linie ve straně, nařizuje veřejné popravy dezertérů a zběhů. Když se Lenin ujímá moci, jmenuje Stalina roku 1921 generálním tajemníkem komunistické strany.
1929: Cesta k absolutní moci
Po Leninově smrti v roce 1924 se Stalin začal bezohledně prosazovat jako jeho politický dědic. Mnozí bolševici očekávali, že Leninovým nástupcem bude vůdce Rudé armády Lev Trockij. Idea světové revoluce a jeho arogance Trockému brzy podráží nohy. Stalin má vlastní politickou cestu – „socialismus v jedné zemi“ – a soustředí se spíše na posílení Sovětského svazu než na svět. Když Trockij kritizuje jeho plány, Stalin ho nechává vyhostit. Stalinovy myšlenky jsou ve straně oblíbené a koncem 20. let se stává hegemonem.
1928-1938: Rychlá industrializace
Na konci 20. let 20. století Stalin přichází s pětiletými plány, jejichž cílem je přeměnit Sovětský svaz v moderní průmyslovou zemi. Obává se, že pokud se Sovětský svaz nemodernizuje, zničí jej kapitalističtí sousedé. Dosáhne obrovského zvýšení produktivity uhlí, ropy a oceli a země zaznamená obrovský hospodářský růst.
Jeho plány jsou nemilosrdně prosazovány. Továrnám jsou stanoveny drakonické cíle, které není pro mnoho dělníků nemožné splnit. Ti, kteří je neplní, jsou ostatními označeni za sabotéry a špiony a uvězněni nebo popraveni jako nepřátelé státu.
1928-1940 Kolektivizací k hladomoru
Sovětské zemědělství stojí na drobných vlastnících půdy a podle Stalina je neefektivní. Navíc zemědělci jsou vzpurní a brání podle bolševiků „v pokroku“. Stalin se rozhodne vyhlásit jim válku. Provádí proto kolektivizaci. Nuceně vyvlastňuje a sdružuje majetek drobných zemědělců do státních hospodářství.
Proti tomu se postaví miliony obyčejných zemědělců, kteří se uchylují k vybíjení dobytka a ničení úrody. V sérii hladomorů zemře kolem pěti milionů lidí. Stalin nicméně věří, že účel světí prostředky, a miliony drobných zemědělců jsou zabity nebo uvězněny. Koncem 30. let 20. století je zemědělství plně kolektivizováno. Produktivita je však stále mizerná.
1934-39: Velký teror
Stalin prosazoval obraz sebe sama jako velkého laskavého vůdce a hrdiny Sovětského svazu. Paranoidní vůdce však všude viděl konkurenci a mocenské nebezpečí a čistí komunistickou stranu a armádu od všech, kteří by mu mohli odporovat. Devadesát tři ze sto třiceti devíti členů ústředního výboru a osmdesát jedna ze sto tří maršálů, generálů a admirálů je popraveno.
Tajná policie vybízí obyvatele k vzájemnému udávání. Přes tři miliony lidí je obviněno z opozice vůči režimu a sabotáže a jsou poslány do gulagu, systému pracovních táborů na Sibiři. Přibližně 750 000 lidí je popraveno.
1932-1943: Na vrcholu a přesto sám
V roce 1919 se Stalin podruhé oženil. Jeho druhou paní se stává Naděžda Allilujeva a mají spolu dvě děti – Světlanu a Vasilije. Naděždu psychicky týrá a ta nakonec v roce 1932 spáchá sebevraždu. Stalin se postará, aby její smrt byla oficiálně vedena jako úmrtí na zánět slepého střeva.
Jakov, syn z první manželství, je vojákem Rudé armády a na počátku 2. světové války je zajat. Když Němci navrhnou, že ho v rámci výměny zajatců osvobodí, Stalin to odmítne. Jakov v roce 1943 dobrovolně umírá na elektrickém plotu koncentračního tábora Sachsenhausen.
1939-1941: Hitlerův spojenec
Stalin podepsal v srpnu 1939 s Adolfem Hitlerem pakt o neútočení a dohodnou se, že si mezi sebou rozdělí Východní Evropu. Ukolíbaný Stalin ignoruje varování svých generálů a špionů a je zcela nepřipraven na německý bleskový útok v červnu 1941. Sovětská armáda utrpí obrovské ztráty.
Stalin je v šoku nad Hitlerovou zradou a stahuje se na svou daču, kde není schopen učinit několik dní žádné rozhodnutí. Sovětské stát je na několik dní ochromen a nacistická válečná mašinérie se valí na Moskvu.
1941-1945: Porážka Hitlera
Budoucnost Sovětského svazu visela na vlásku a Stalin byl připraven obětovat miliony lidí, aby dosáhl vítězství nad nacisty a zachránil svoji zem. Německá vojska se přeženou Ukrajinou a v prosinci 1941 klepou na brány Moskvy. Stalin odmítne město opustit a rozhodne se, že musí být vítězství dosaženo za každou cenu. Nakonec uspěje a Moskva zůstane nedobita.
Bitva o Stalingrad je zlomovým bodem války. Hitler zaútočí na město nesoucí Stalinovo jméno, aby ho pokořil. Stalinův rozkaz je stejně tak prostý jako brutální: „Ani krok zpět!“ Ztráty jdou do milionů, ale v roce 1943 se Rudé armádě podaří nacisty zahnat na útěk. Sovětská armáda zahajuje dlouhý postup zpět do Německa až k Berlínu.
1946: Nad Evropou padá železná opona
Stalin hrál rozhodující roli při porážce Německa. Velké části Východní Evropy jsou obsazeny sovětskými vojsky včetně východního Berlína. Stalin je pevně rozhodnut, že se tyto země stanou satelitními státy Sovětského svazu. Jeho dřívější spojenci, USA a Velká Británie, se nyní stávají jeho soupeři a Churchill prohlašuje, že nad Evropou padá „železná opona“.
V boji o kontrolu nad hlavním městem Německa blokuje Stalin vstup do spojenci okupovaného Západního Berlína. USA reagují jedenáctiměsíčním leteckým mostem a zásobují obyvatele uvězněné v jejich části města. Dne 29. srpna 1949 Sovětský svaz vyzkouší svou první atomovou bombu. Začíná skutečná studená válka.
1953: Stalinova smrt a konec jedné éry
V posledních letech Stalinovy vlády se stává stále více paranoidnějším a pokračuje v čistkách proti svým domnělým „nepřátelům“ ve straně. Po noci plné alkoholu umírá Stalin 5. března 1953 na mrtvici. Mnozí v Sovětském svazu oplakávali ztrátu tohoto „Velkého vůdce a učitele národů“, který přeměnil Sovětský svaz z feudální ekonomiky na průmyslovou velmoc a sehrál klíčovou roli při porážce Hitlera.
Mnoho dalších milionů obyvatel SSSR však potají jásalo nad skonem jednoho z nejhorších a nejvražednějších diktátorů v dějinách. Stalinův nástupce Nikita Chruščov mrtvého diktátora odsoudí a tři roky po jeho smrti zahájil vlnu „destalinizace“
Zdroj: BBC
Události
|
PŘEČTENÍ: 14576
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 10637
