První sovětský nálet na Berlín následovala hned další mise. Při ní se objevil, do té doby neznámý, čtyřmotorový bombardér Petljakov Pe-8 a hrál významnou roli.
V noci z 11. na 12. srpna 1941, nedlouho po prvním sovětském náletu na Berlín stroji DB-3F, bombardovaly hlavní město nacistického Německa i těžké čtyřmotorové bombardéry Pe-8 z výzbroje sovětského bombardovacího letectva. Tyto dnes málo známé druhoválečné strategické bombardéry ze SSSR měly uskutečnit v počtu 14 Ietounů (původní vojenské typové označení bylo TB 7) svůj první nálet na Berlín. Startovaly z Ietiště v Puškinu u Leningradu.
Vedl je první nositel titulu Hrdina SSSR, slavný polární Ietec, který se mimo jiné podílel na evakuaci posádky ztroskotaného ledoborce „Čeljuskin“ z ledových ker v Arktidě, za války generálmajor M. V. Vodopjanov. Nad Berlín doletělo sice jen pět těchto letounů, a zpátky v použitelném stavu pouze dva kusy, takže jejich bombardování Berlína mělo spíše propagandistický efekt, ale byla to historicky první bojová akce těchto ruských druhoválečných čtyřmotorových bombardérů.
Nešlo o nijak masově vyráběný sovětský letoun, a jeho 93 vyrobených kusů se nikdy nezúčastnilo nějakého společného masového náletu, jak je známe v podání RAF a amerického letectva, ale přesto měly tyto stroje pro sovětské vojenské letectvo značný význam. Z jejich pestrého válečného i poválečného „života“ jsme dnes vybrali jednu zajímavou, a velmi nezvyklou epizodu.
Ze strategického bombardéru přífrontový
Jak už bylo výše napsáno, hlavní rolí strojů Petljakov Pe-8 mělo být bombardování strategického charakteru. Jenže v průběhu jejich vývoje a po zahájení výroby se změnila vojenská doktrína Rudé armády a v ní neměly nové strategické bombardéry nijak významné postavení. To se odrazilo nejen v počtu vyrobených strojů, ale i v důrazu na využití jako taktického přífrontového bombardéru, kdy jeho dálkové bombardovací mise byly nakonec dosti omezeny.
Jednou z jejich nejzajímavějších a velmi málo doceněných akcí v této roli bylo například noční bombardování zázemí a nástupních prostor německých tankových divizí u Kurska v červenci 1943. Noc před zahájením útoku Němců provedly Pe-8 bombardovací noční „přepad“ s nákladem nejtěžších sovětských bomb ráže pět tun a účinek na nahloučené německé tanky musel být zdrcující.
Protože ale na toto bombardování navázala bezprostředně i sovětská mohutná dělostřelecká protipříprava před plánovaným zahájením německého útoku, která má i dnes velkou historickou publicitu, toto úspěšné bombardování bylo tak „překryto“ a dnes se v kontextu Bitvy u Kurska o něm moc neví.
Přitom Němci byli z nočních útoků bombardérů Pe-8 v červenci 1943 při soustřeďování německých vojsk u Kurska tak frustrováni, že odvolali z protivzdušné obrany Říše speciálně proti nim jeden ze svých nejlepších nočních stíhacích útvarů, a to Nachtjagdgeschwader 5.
Tajné akce na křídlech Pe-8
Vedle těchto nočních dálkových i přífrontových bombardovacích misí sloužily Pe-8 jako platformy pro zkoušky různých nových zbraňových systémů, ale dobře se osvědčily i jako dálkové transportní letouny k vysazování agentů, zásob a v neposlední řadě přepravě diplomatů. Například v dubnu 1942 vykonal jeden Pe-8 nonstop let do Anglie, kam dopravil personál sovětského velvyslanectví a poštu.
Tento let proběhl téměř bez jakékoli publicity. Daleko větší pozornost pak ale přitáhl let stejného typu letounu hned o měsíc později.
Jak dostat ministra zahraničí za války do zahraničí?
V květnu až červnu 1942 došlo k velmi neobvyklému využití jednoho z vyrobených bombardérů Pe-8. Se svou posádkou byl odvolán z běžných nočních bombardovacích akcí a pověřen „diplomatickým posláním“. Byl to letoun Pe-2 No 42066 s motory AM-35A, na jehož palubě přepravila posádka vedená plukovníkem Endelem Puuseppem, veteránem prvého i druhého bombardovacího náletu letounů Pe-8 na Berlín, sovětského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova do Británie, USA a zpět.
Tento Iet s ministrem na palubě odstartoval navečer dne 19.5.1942 z letiště Kratovo nedaleko Moskvy za absolutního utajení. Samotná posádka byla poprvé částečně instruována až v den odletu po obědě gardovým kapitánem Lebeděvem, jejich velitelem jednotky. Plukovník Puusepp později vzpomínal, že ten den k němu přišel rozrušený kapitán, a nejdříve se ptal po technickém stavu jejich letadla.
Protože den předtím přiletěli z akce s několika průstřely křídla, na letounu „vyšívali“ mechanici, ale poškození bylo snadno opravitelné, a tak Puusepp svému veliteli sdělil, že do večera bude letoun opět zcela v pořádku. Lebeděv si prý viditelně oddechl, a nařídil opravy co nejrychleji dokončit a připravit se na mimořádnou misi. Dlouho byl tajuplný, ale nakonec pod přísným slibem mlčenlivosti Puuseppovi prozradil, že se poletí do Anglie a následně až do USA. Víc neprozradil, jen vydal příkaz posádce letounu, aby byla ten večer připravena na inspekci.
Když pak vpodvečer stála celá nyní osmičlenná posádka v očekávání inspekce nastoupená před již opraveným a natankovaným letounem, přijela najednou na letiště malá autokolona, ze které vystoupili kromě dlouhé řady osob doprovodu tehdejší velitel sovětského letectva generál letectva Golovanov a ministr zahraničních věcí Molotov. Ohromenému Puuseppovi podle jeho později zveřejněných vzpomínek až v tu chvíli došlo, že nejde jen o nějakou inspekci připravenosti, ale že se asi rovnou skutečně poletí. Ale stále si nebyl jist, s kým.
Až když se samotný Molotov začal u letadla navlékat do letecké kombinézy s beránkem dovnitř, nasazovat si leteckou kuklu a dýchač, došlo mu, jakou misi a s kým bude muset skutečně podniknout. Puusepp vzápětí obdržel formálně příkaz k letu od samotného Golovanova, ale to už ministr Molotov nastoupil do letadla a usedl na provizorně připravené sedátko-lehátko v trupu. Petljakov Pe-8 s ministrem na palubě odstartoval v 18.40 hod.
Tajný noční let přes okupovanou Evropu
Let vedl z letiště u Moskvy přes území obsazené Německem a dále přes Severní moře až do Dundee do Skotska. První etapu do Kaliningradu provázelo velmi špatné počasí, prolétali krupobitím a silnou turbulencí, stále ve výši cca 6500 m. Nad Německem se dostali jednu chvíli do takzvané světlometné pasti a prudké protiletadlové palby, ale vše přečkali bez poškození, žádný německý noční stíhač se neobjevil, a ze světlometů také rychle unikli.
Při letu přes Severní moře již posádka diplomatického Pe-8 navázala rádiové spojení dle připravených kódů s anglickými řídícími létání, kteří letoun zaměřili a předali přesný kurs na cílové letiště ve Skotsku. Puusepp později vzpomínal, že při letu přes moře již za rozbřesku náhodou zpozorovali velký konvoj německých transportních lodí doprovázených torpédoborci a mířících zřejmě do Norska. Ještě za letu předali souřadnice tohoto konvoje Britům, jestli však tato informace byla nějakým způsobem využita, není známo.
Ruský neznámý čtyřmotorák v Anglii a v USA
Po letu trvajícím deset a čtvrt hodiny čistého letového času přistál pak Pe-8 s ministrem Molotovem 20.5.1942 na letiště v Dundee. Ministr odjel po přehlídce čestné jednotky skotských střelců zvláštním vlakem do Londýna, Pe-8 zůstala se svou posádkou v Dundee a přitahovala velkou pozornost. Mimo jiné díky tomu existuje celá řada kvalitních fotografií. Když se pak dne 26.5.
Molotov vrátil z Londýna z jednání, nadruhý den brzy ráno s ním diplomatická Pe-8 znovu odstartovala. Tentokrát zamířila přes Atlantský oceán, směrem přes Huss Bay, Labrador a Montreal do druhého svého cíle, do Washingtonu. Na letišti v USA vyvolal přílet, do té doby v Americe zcela neznámého čtyřmotorového sovětského bombardéru, naprostou senzaci. A i samotná posádka se stala prvotřídními celebritami. Plukovník Puusepp s celou posádkou byl přijat i v Bílém domě presidentem Rooseveltem a za samotný let byl vyznamenán.
Nepřítelem zpáteční cesty bylo hlavně počasí
Molotov svá jednání ukončil 10.června 1942, a vzápětí se Pe-8 vydala na zpáteční let. Tentokrát v mizerném chladném a vlhkém počasí letěla nízko nad zemí, protože ve větší výšce ten den hrozila velká námraza. Takto posádka přeletěla Kanadu, Grónsko i Island. 11.6. přistála na doplnění paliva ještě jednou v Británii. Po krátkém zdržení znovu odstartovala, tentokrát vpodvečer, aby během noci přeletěla Německo a druhý den mohla přistát již zpět v Moskvě.
Pak Molotov vystoupil, svlékl naposledy leteckou kombinézu, následovalo tradiční ruské objímání a plácání po zádech, a plukovník Puusepp si mohl konečně klidně oddechnout. Za úspěšný let byl oběma pilotům a navigátorovi diplomatického bombardéru udělen titul Hrdina Sovětského svazu a ostatní členové posádky byli vyznamenáni vysokými sovětskými řády.
Pe-8 tehdy při své diplomatické misi nalétal celkem 17 800 km, v některých úsecích až ve výšce 8 000 m. Velká část letu probíhala nad územím kontrolovaným nacistickým stíhacím letectvem, což bylo i v tehdejší době pro mise tohoto druhu velice nezvyklé. A přece Němci neměli o průletu sovětského letounu s mužem č.2 Sovětského svazu na palubě nad nočním Německem prakticky ani potuchy!
Zdroj: IP
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 48169
Události
|
PŘEČTENÍ: 51220
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 48225
