Mrtví na tom byli lépe: Uplynulo 77 let od osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen, vedeného Josefem Kramerem

Koncentrační tábor Bergen-Belsen byl založen v dubnu roku 1943 jako detenční tábor určený pro válečné zajatce, kteří měli být směněni za německé vězně držené ve spojeneckých zemích. Avšak úplně první vězni, kteří do Bergen-Belsenu přijížděli, nepatřili mezi kandidáty na výměnu vězňů. Jednalo se totiž o 500 židovských vězňů z koncentračních táborů Buchenwald a Natzweiler-Struthof, které sem dopravili za účelem výstavby samotného tábora.  

Tábor se skládal z pěti dílčích částí

Během následujícího roku a půl bylo v Bergen-Belsenu zřízeno celkem pět dílčích lágrů. Tím prvním byl „zajatecký tábor“, v němž bylo umístěno oněch 500 vězňů, kteří dorazili kvůli výstavbě tábora. Tento dílčí lágr byl zrušen v únoru 1944 a těch pár vězňů, kteří přežili, bylo přesunuto do Sachsenhausenu. Druhý pobočný lágr byl označován jako „speciální tábor“.

Do této části tábora byly v polovině června 1944 umístěny dva transporty židů z Polska, přesněji asi 2 400 židů převážně z Varšavy, Lvova a Krakova. Jednalo se rovněž o vězně se specifickými dokumenty, cestovními pasy či vstupními povoleními vystavenými různými státy, zejména jihoamerickými zeměmi. Nehledě na doklady, jež jejich držitelé vnímali jako vstupenku do nového života, byli všichni tito vězni na přelomu let 1943 a 1944 deportováni do Auschwitzu, kde je žádná budoucnost rozhodně nečekala, jen krutá smrt.

Třetím dílčím zařízením Bergen-Belsenu byl tzv. „neutrální tábor“. V této části se nacházelo asi 350 židovských občanů neutrálních zemí, například Španělska, Turecka, Argentiny či Portugalska, kteří zde byli drženi od července 1944 do začátku března 1945. Podmínky v „neutrálním táboře“ byly podstatně příznivější než v ostatních částech lágru. Čtvrtým dílčím táborem byl „hvězdný tábor“, v němž byli umístěni ti židovští vězni, kteří byli vybráni jako kandidáti pro výměnu za německé zajatce.   

Zajatci umístění v této části tábora, jež byla rovněž největší z pěti, nebyli nuceni nosit vězeňské uniformy, avšak museli mít na svém oblečení viditelně umístěn židovský odznak, Davidovu hvězdu. Odtud také pochází název této části tábora.

Většina těchto zajatců pocházela z Nizozemska a menší skupiny byly také například z Tuniska, Francie, Jugoslávie či Albánie. V červenci 1944 se v „hvězdném táboře“ nacházelo přibližně 4 100 židů. Je třeba podotknout, že pouze velice malý zlomek těchto vězňů byl při výměnách za německé zajatce skutečně propuštěn na svobodu.

Do tábora byla převezena i Anne Franková

Posledním z dílčích táborů byl „maďarský tábor“, který byl zřízen v červenci roku 1944 pro 1 684 židovských vězňů z Maďarska, kteří opustili Maďarsko ve známém Kastnerově vlaku. Soupravě, která po několikatýdenní strastiplné cestě převezla židovské obyvatelstvo do bezpečí neutrálního Švýcarska. Od března 1944 se pak Bergen-Belsen stával pomalu, ale jistě „regulérním“ koncentračním táborem, do kterého byli pravidelně dováženy nové várky vězňů, příliš nemocných na to, aby mohli pracovat v jiných táborech.

První takoví zajatci dorazili koncem března z Mittelbau-Dora. Ubytováni byli v kasárnách nové části tábora, kde panovaly doslova otřesné životní podmínky. Většina z vězňů zde zemřela krátce po příjezdu. V srpnu 1944 přibyla v táboře nová sekce, která sloužila jako ženská ubytovna pro 4 000 židovských vězeňkyň z Maďarska a Polska.

Časně na podzim pak dorazily z koncentračních táborů Kraków-Płaszówa a Osvětimi tisíce nových zajatců. Po strašlivých pochodech smrti z východních táborů dorazilo do dubna 1945 celkem 85 000 nových vězňů. Důsledkem toho vznikla obrovská nouze o potraviny a už tak odporné životní podmínky v táboře se ještě zhoršily.

Mezi nově příchozími zajatci byla i mladá Anne Franková a její sestra Margot. Přelidnění vedlo k propuknutí řady chorob, například vysoce infekčního tyfu a úplavice. Rovněž obě dívky Frankovy zemřely v březnu roku 1945 na infekční nákazu tyfu, která postupně zahltila celý tábor. Netrvalo dlouho a v kempu zavládly apokalyptické podmínky. A důstojníci SS neudělali nic, aby tuto mizérii zmírnili. Jen v březnu 1945 zemřelo přibližně 18 000 vězňů a koncem války pak umíralo více než 1 000 zajatců denně.

Vyhlazovací tábor v přestrojení

Jak již bylo zmíněno, Bergen-Belsen nebyl táborem vyhlazovacím, nicméně vzhledem k vysokému počtu obětí v posledních měsících války ho lze za tábor vyhlazovací skutečně označit. Kromě asi 200 mužů, kteří byli v létě roku 1944 otráveni injekčně podanou kyselinou karbolovou, však v Bergen-Belsenu nedocházelo k žádným aktivním popravám. Hromadné zabíjení jako takové nebylo naplánováno, nenacházely se zde plynové komory a nedocházelo zde k popravám zastřelením.

Přesto esesáci extrémně vysokou úmrtnost vědomě akceptovali, zejména pokud šlo o mužský tábor, kde zajatci hromadně umírali následkem úmyslného a organizovaného zanedbání. Dne 15. dubna 1945 byl Bergen-Belsen osvobozen britskou armádou. Z důvodu rozsáhlé epidemie skvrnitého tyfu nebyl tábor Němci vyklizen, jako tomu bylo v případech ostatních koncentráků. Wehrmacht naopak vyjednal s Brity lokální příměří a velitel tábora, Josef Kramer, předal tábor britským vojákům bez boje.

Britští vojáci, naprosto šokováni otřesnými nálezy, se stali svědky nepředstavitelných hrůzností. V areálu tábora se nacházelo na 10 000 nepohřbených mrtvol v různých stádiích rozkladu. A dalších 50 000 nemocných vězňů, z nichž byla většina na pokraji smrti. Přeživší byli přemístěni do nouzových nemocnic, které byly narychlo vybudovány v sousedních kasárnách Bergen-Hohne.

I přes bleskovou pomoc Britů však nakonec mezi dubnem a červnem roku 1945 zemřelo 14 000 osvobozených zajatců. Dle nejnovějších odhadů zahynulo v německém koncentračním táboře Bergen-Belsen více než 50 000 židů, Čechů, Poláků, protinacistických křesťanů, homosexuálů, Romů a Sintů.

Kdo z vašeho okolí přežil hrůzy koncentračních táborů?

Zdroj: Encyclopedia