Při navrhování nových plavidel, která měla úspěšně likvidovat nepřátelské ponorky, se jako možný materiál pro výrobu ukázalo dřevo.
Na začátku první světové války vznikl program na výstavbu stíhačů ponorek. Ten měl velký význam, protože se ukázal jako možný soupeř německých ponorek, kterých stále přibývalo. Výroba lodí, torpédoborců, bitevních křižníků a další techniky však spotřebovávala velké množství oceli, takže na pronásledovatele ponorek už nezbylo. Jako možný materiál pro jejich výrobu se ukázalo dřevo. Vznikly první návrhy konstrukce, které byly odsouhlaseny ministerstvem námořnictva.
Vznik stíhače ponorek
Plavidlo mělo být 110 stop (33,5 m) dlouhé a neslo název Subchasery. Původně mělo být vyzbrojeno dvěma děly a několika kulomety a cílem bylo poskytnout těžkou palebnou sílu proti nepřátelským ponorkám na hladině. Celý návrh však selhal hned po otestování. Ponorky se po spatření tohoto stíhače ihned ponořily a útok byl v troskách. Následně byla loď vybavena technologií Y-gun, tedy hlubinné nálože umístěné na zádi. Ty se spustily do vody a loď se co nejrychleji vzdálila, aby byla od centra výbuchu co nejdále.
Stíhače ponorek vyplouvaly vždy ve tříčlenných skupinách. Podceňované lodě, kterým často nevěřící námořníci přezdívali třísková flotila, ale brzy prokázaly svou sílu. V květnu roku 1918 odpluly do Evropy čtyři jednotky Submarine Chaser Detachment Two, vybavené hydrofony, vysílačkami a Y-zbraněmi. Už samotné překonání oceánu byla velká výzva. Dřevěné konstrukce nepředstavovaly dokonalou obranu proti oceánským vichřicím a bouřkám, takže existovalo určité riziko, že se k cíli vůbec nedoplaví.
Pokus o zastavení ponorek selhal
Po celou první světovou válku byl velkým cílem německých a rakouských ponorek Jadran. Následně byly vysílány, aby ukořisťovaly spojenecké lodě ve Středozemním moři. V roce 1916 došlo k pokusu o zastavení ponorek v úžině, kde byla natažena obrovská síť. Do ní se měly ponorky zamotat a následně je měly lodě nad nimi zneškodnit pomocí hlubinných pum. Ponorek však bylo strašně moc a celá akce skončila neúspěchem a následně opět vzrostly ztráty Britských nákladních lodí.
Nelsonova flotila se přiblížila k Gilbraltaru, kde britské letadlo zpozorovalo dvě německé ponorky. Jednu vyhnalo přímo letadlo, a tu druhou pronásledoval stíhač tak dlouho, dokud neztratil kontakt. Pronásledovatelé následně bezpečně zakotvili na ostrově Korfu.
Útok proti Bulharsku
V létě roku 1918 naplánovali spojenci útok na Bulharsko, s hlavním cílem zničit přístav Durazzo, nepřátelskou lodní dopravu a sklady. Útoku se zúčastnila Nelsonova a spojenecká flotila. Začátkem října odplula Submarine Chaser Detachment Two z ostrova Korfu. Spojenecké lodě se otočily rovnoběžně s Durazzem a zahájily palbu. K nim se přidala také bombardovací letadla, která shazovala bomby na strategické cíle.
Kapitál Nelson následně po bitvě uvedl, že byla celá operace velkým úspěchem. Kombinovaný útok letadel a lodí úspěšně zničil sklady munice a na nějakou dobu zcela ochromil přístav Durazzo. Všechny lodě protivníků byly buď potopeny, nebo utrpěly kritické poškození. Ještě lepší zprávou však bylo, že Posádky Nelsona neutrpěly téměř žádné ztráty.
Zdroj: Nationalinterest
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 8070
Události
|
PŘEČTENÍ: 15580
