Velká Berta způsobila masakr v belgických pevnostech. Střílet s ní bylo ale někdy doslova o život

Mohutná děla dokážou poskytnout svému majiteli řadu výhod. Ale potýkají se s mnohými omezeními a na jejich konstrukci je často potřeba mnoho za války vzácných surovin.

i Zdroj fotografie: Uživatel Rama / Creative Commons / CC BY SA
                   

V druhé polovině 19. století začal v Evropě i ve světě nekončící závod mezi moderními pevnostními systémy a dělostřelectvem. Pevnosti, jejichž úkolem bylo zadržet útok, měly stále mohutnější zdi a pancéřované střílny a byly zakopávány hlouběji do země, aby je dělostřelectvo protivníka nemohlo poškodit. Naopak děla se kvůli tomu neustále zvětšovala, aby toho schopná byla. Tak vzniklo těsně před první světovou válkou dělo – moždíř – nazvané Velká Berta.

Francouzům schopnost děl předvedli Prusové

Jak je dělostřelectvo důležité, se ukázalo za francouzsko-pruské války v letech 1870 až 1871. Německé dělostřelectvo dokázalo mnohé bitvy ve volném terénu v této válce rozhodnout téměř samo. Jak jsou těžká děla účinná, se navíc ukázalo i na druhé straně zeměkoule při rusko-japonské válce v letech 1904 až 1905. Japonsko tehdy obléhalo přístav Port Arthur. Byla to právě těžká děla, která nakonec Japoncům pomohla překonat houževnatou obranu odolávající téměř rok.


iZdroj fotografie: P. F. Collier & Son / Public Domain

Na zkušenosti z let 1870–1871 Francie reagovala výstavbou mnoha pevnostních systémů, které ji měly před dalším možným útokem z Německa bránit. Později se s výstavbou podobných pevností připojila i Belgie. V té době bylo největším německým dělem Beta-Gerät ráže 305 milimetrů. Testy ukázaly, že by si s novými francouzskými nebo belgickými pevnostmi neporadilo. Bylo jasné, že německý zbrojní průmysl bude muset zareagovat.

Jméno dostala po Bertě Kruppové

Společnost Krupp proto po řadě testů přišla s návrhem supertěžkého moždíře ráže 420 milimetrů, který se oficiálně nazýval L/12 42-cm type Minenwerfer-Gerät (M-Gerät) 14 Kurze Marine-Kanone. Ono Marine-Kanone bylo do názvu přidáno ke zmatení a zastření skutečného způsobu užití této zbraně. Objednávku obdržel koncern Krupp již v červenci 1912 a první kus byl dohotoven a předán německé císařské armádě ke zkouškám v prosinci 1913.

V létě roku 1914 byla již dvě děla hotová a zkoušky se rozeběhly naplno. Po nich šly zbraně na potřebné úpravy s tím, že budou definitivně dokončené na podzim. Tedy přesně na období, kdy začala první světová válka. Tlustá Berta se dělu začalo říkat podle tehdejší majitelky výrobního koncernu Berty Krupp von Bohlen und Halbach, a to poněkud nespravedlivě, neboť to byla velmi štíhlá a „šik“ dáma ještě ve svých 70 letech v roce 1957.

Big Bertha was a 48-ton howitzer used by the Germans in WWI. It was named after the wife of its designer Gustav Krupp….

Zveřejnil(a) All About War dne Úterý 30. května 2017

Zbraň byla opravdové monstrum. Její celková hmotnost byla nakonec 42,6 tun, když byla hlaveň o délce 5 metrů po konstrukční stránce co možná nejvíce odlehčena. Zkompletovaná měla v palebném postavení deset metrů na délku a téměř pět metrů na šířku. Aby ji bylo možné přepravovat, musela se rozebrat na několik dílů, které pak musela obsluha po přepravě do palebného postavení znovu složit.

Once again, a nod to the German Dicke Berta (Big Bertha) 420mm (42 in) howitzer.

Zveřejnil(a) Gericht – The Battle of Verdun dne Úterý 23. září 2014

Jednotlivé díly tahaly traktory na plyn nebo na benzín rychlostí maximálně 7 km/hod., a to po připravené a vyrovnané komunikaci. Přípravu zbraně ke střelbě mělo na starost skoro 200 mužů, kterým to trvalo až šest hodin. Když se to povedlo, stálo to opravu za to. Střela pro toto dělo byla 1,5 metru dlouhá. Podle použitého typu vážila od 400 do téměř 1 200 kilogramů.

Major George Geear explaining about the 16.5″ Howitzer known as Big Bertha. The somewhat unflattering name itself arose…

Zveřejnil(a) Nigel Charles Scriven dne Úterý 25. června 2013

Doletět mohla do maximální vzdálenosti 9 300 metrů, podle jiných pramenů dokonce až do 15 kilometrů. Vycvičená obsluha dokázala vypálit až osm ran za hodinu. Do děla se používaly tři základní typy střel. Průbojné byly určeny k prorážení zdí a pancíře pevností. Vysoce výbušné, které obsahovaly co nejvíce trhaviny a mohly explodovat buď po nárazu, nebo se zpožděním. Střední náboje měly trhaviny méně, byly určeny pro přesnou střelbu.

Po ukázce účinnosti se posádky vzdaly

Když v létě 1914 začala první světová válka, rozhodlo se Německo pro rychlý útok proti Belgii a posléze i Francii. V cestě jednotkám stály belgické pevnosti, především ty v okolí města Lutych. Němci sem přesunuli těžká děla včetně Velkých Bert. Pevnostní systém Lutychu pak velmi rychle padl.

Tlusté Berty pak zaútočily na pevnost Fort de Pontisse, která se vzdala po dvou dnech. Ještě rychleji skončila Fort de Loncin. Po dvou hodinách jedna ze střel zasáhla sklad munice a ta explodovala. Když posádky dalších okolních pevností viděly, co se děje, raději se vzdaly.


iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Velkých Bert postavila firma Krupp nakonec 12. Ty německá armáda nasazovala jak při obléhání pevností při postupu na Paříž, tak později i na východě v bojích s ruskou armádou. Většinou splnily svůj účel, ale vzhledem k odklonu válčících stran od používání klasických pevností v bojích 1. sv. války, ztrácely na významu. A na pevnost Osowiec na východní frontě v roce 1915 již ani Berty nestačily.


iZdroj fotografie: Bild Pressestelle Berlin / Public Domain

Velké Berty ale byly použité i při klasické zákopové válce a například v bojích u Verdunu se při tom opět obořily i na tamní francouzské pevnosti. Význam využití Tlustých Bert za Velké války byl nakonec ale omezený, jednak jich bylo jen 12, jednak byly velmi málo mobilní a nebylo je snadné přesunout nebo s nimi třeba rychle ustoupit.

Vadná munice mohla i zabít

Velká Berta se také ukázala jako zbraň nebezpečná pro svoji obsluhu. A nešlo jen o tlakový a zvukový ráz při samotném výstřelu granátu. Například v roce 1916 německá armáda zjistila, že dostávala i vadnou munici. Při použití té vadné hrozilo, že by střela mohla předčasně explodovat například již v hlavni.

Obsluha proto musela před každým výstřelem prostor kolem děla opustit. Dalším problémem bylo nebezpečí ze strany vojsk Dohody. Když pozici Velké Berty na frontě lokalizovaly, spustily do prostoru, odkud Berta střílela, bubnovou palbu svého dělostřelectva menších ráží, což působilo obsluze nemalé ztráty.

New in the shop from Takom is their 420mm (16 inch) howitzer called „Big Bertha“.

Zveřejnil(a) Military Hobbies dne Pátek 5. února 2016

První světovou válku přežily jen dvě Velké Berty, které ukořistili Američané. Byly poté převezeny do USA, kde je podrobili testům. Jedno dělo bylo sešrotováno v roce 1943. Druhá Velká Berta byla umístěna jako muzejní exponát v jednom armádním objektu v USA, ale nakonec byla bohužel sešrotována v 50. letech 20. století také. Žádný originální exemplář se tak do dnešních dob nedochoval.

Která děla podle vás mohla Velkou Bertu překonat?

Zdroj: Historynet, Militaryfactory

Diskuze Vstoupit do diskuze
100 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Rodiče možná 5000 korun na dítě nedostanou. Návrh je prý protiústavní
VědaŽivě.cz
„Spor o maso“ stále nemá vítěze. Když ho přestanete jíst, na vaše zdraví to bude mít značný dopad – pozitivní i negativní
JakZdravě.cz
Nenechte se dostihnout osteoporózou. Pro pevné a zdravé kosti se doporučuje konzumace těchto 3 potravin
adbz.cz
Matka dvou dětí navrhla bez projektanta rekonstrukci bytu o 40 m². Světlý interiér prostor opticky o dost zvětšil