„Velký útěk“ z nacistického tábora v roce 1944 skončil fiaskem, domů se dostali pouze 3 piloti ze 76. Poprava neminula ani českého letce

Během druhé světové války byli v nacistickém Německu shromažďováni letci Spojenců, jejichž stroje byly sestřeleny nad tehdejší okupovanou Evropou. K vojákům z Velké Británie, USA – ale i dalších zemí – se Němci většinou chovali dle pravidel, a mnohé z nich drželi v zajateckém táboře Stalag Luft III poblíž města Sagan v Dolním Slezsku, ve správě ho přitom měla Luftwaffe. Zajatci v něm žili relativně dobře, což ale neznamenalo, že se z něj nepokoušeli utíkat.

Zajatecký tábor měl být útěkuvzdorný

Tábor Stalag Luft III vznikl v roce 1942, a jak počet zajatých letců stoupal, byl postupně rozšiřován. Němci si dávali hodně záležet, aby znemožnili nebo maximálně ztížili útěk, pročež si vybrali místo s písčitou půdou, v níž šlo jenom velmi obtížně hloubit tunely. Spodní písek měl navíc jinou barvu než povrchová zemina, takže byl při vynášení snadno odhalitelný. Ubikace byly postaveny nad zemí, aby z nich nemohly vést tunely, a okolí tábora pokrývalo množství zemních mikrofonů k zaznamenání případných zvuků kopání.

Jak se ale ukázalo, útěk možný byl: ten první se povedl trojici vězňů v říjnu 1943, ale zajatci pracovali i na hromadném úniku možná až 200 letců. Začali k tomu kopat hned tři tunely, jeden byl nakonec objeven a další později opuštěn, ale sloužil jako sklad a místo pro vykopaný písek. Tunely byly 9 metrů hluboko, aby se kopáči vyhnuli odhalení mikrofony. Byly velmi úzké a nepohodlné, vězni je většinou kopali ve spodním prádle, aby písek neulpěl na oblečení, a zeminu vynášeli ve speciálních váčcích. Následně ji trousili nebo zahrabávali do malých zahrádek.

iZdroj fotografie: Public Domain

V písčité půdě bylo nutné tunel podepřít, k čemuž sloužila prkna z postelí i další materiál. Na výrobu nářadí použili zajatci plechovky z balíčků Červeného kříže, na osvětlení tunelu zase ukradli drát, a mj. vyrobili i vzduchový systém a další vymoženosti. K pohybu tunelem sloužil speciální vozík. Výměnou za cigarety, čokoládu a dalších věci z balíčků získávali od strážných i potřeby na padělání dokladů, civilní oblečení a řadu dalších předmětů.

Ze 76 uprchlíků se domů dostali jen 3

Němci tušili, že se něco děje, ale nebyli schopni tunel najít. Krátce před útěkem byli navíc američtí letci přesunuti jinam, a tak se útěku nakonec účastnili jenom Britové a další národnosti. Den D nastal 24. března 1944. Během akce se vyskytla řada problémů, ale nakonec se podařilo utéci 76 zajatcům, než strážní nad ránem 25. března tunel objevili. Němci okamžitě zahájili velkou pátrací operaci, s výjimkou 3 letců se jim podařilo všechny ostatní dopadnout.

Sám Adolf Hitler měl tehdy nařídit popravu všech dopadených, nakonec se ale intervencí některých jeho spolupracovníků podařilo více než dvěma desítkám poprav zabránit. I tak ovšem Němci zabili 50 dopadených, a to včetně českého pilota Arnošta Valenty. Případ po válce vyšetřovali Spojenci a několik viníků poprav potrestali. Na motivy útěku vznikl v roce 1963 film nazvaný Velký útěk, alespoň tak je možné vzpomenout na některé oběti 2. světové války.