Vikinští berserkové zabíjeli jak smyslů zbavení. Legendární bojovníky nešlo zastavit

Když Vikingové pořádali své loupeživé a dobyvatelské výpravy do evropských zemí, téměř každý se jich obával. Šlo o velmi silné a nemilosrdné bojovníky, kterým nebylo snadné se ubránit. Existují ale příběhy o mnohem horších Vikinzích, kteří bojovali v jakémsi transu, stavu zběsilosti, nazývaném berserkergangem, a doslova rozsévali smrt. Ničeho se nebáli a nevšímali si ani zranění. Říkalo se jim berserkové.

V zuřivosti mohli napadnout i spolubojovníka

O těchto legendárních bojovnících existuje mnoho historek, které se předávaly z generace na generaci. V nich se vypráví, že šlo o instinktivní bojovníky, kteří byli v boji téměř šílení. Údajně byli tak nebezpeční, že i jejich spolubojovníci si od nich drželi odstup, aby se na ně nevrhli. Sloužili také jako strážci významných osob nebo jako speciální úderné jednotky. Jejich zjev a pověst byly tak proslulé, že často stačil jen pohled na ně a nepřítel se raději vzdal.

Stejně jako oni je trochu záhadný i původ slova berserk. Slovo serk znamenalo ve staré angličtině košili. Výraz „bare serk“ značí bojovníky, kteří bojují bez košile, myšleno bez brnění. Dokonce se objevily názory, že bojovníci bývali nazí, ale nic tomu zatím nenasvědčuje. Velmi blízké je slovo „berserkr“, což znamená medvědí košile. Mohlo jít tedy o bojovníky, kteří se odívali do medvědích nebo jiných zvířecích kůží – většinou zvířat, která nějak uctívali. Tomu by odpovídalo další velmi podobné používané severské slovo „björneserk“ – člověk ve zvířecí kůži, člověk zvířecí povahy.

Rituál vyvolávající trans

Ještě záhadnější je, jak mohli dosahovat svých schopností. Je zajímavé, že v tomto směru byly prováděny velmi tajné výzkumy a pokusy, a to zejména na vězních v koncentračních táborech v nacistické Třetí říši a údajně i v Japonsku. Tehdy experimentovali především s drogami, jako byl pervitin a podobné. A je fakt, že na konci války se v jednotkách wehrmachtu a SS objevovali vojáci, kteří doloženě bojovali podobně jako bájní berserkové.

iZdroj fotografie: Uživatel Nachosan / Creative Commons / CC BY-SA

U nás je jejich výskyt poměrně podrobně popsán v popisu posledních bojů druhé světové války v Evropě dne 11. 5. 1945 u Milína u Slivice. Tam jednotky SS a wehrmachtu, odmítající uznat konec války, velmi krutým způsobem zmasakrovaly místní partyzány, kteří je chtěli odzbrojit, přičemž němečtí vojáci podle svědků bojovali bez ohledu na svá zranění a zásahy střelnou zbraní i střepinami granátů. Stejným způsobem se postavili i přivolaným jednotkám Rudé armády.

Z boje je tehdy vyřadil jen fatální zásah, jinak i při ztrátě například končetiny či při masovém krvácení dál stříleli a bojovali tak, jako by žádnou bolest necítili. Ví se, že vikinští bojovníci uctívali boha Odina, proto se nedá vyloučit, že hluboká víra může hrát v tomto směru také určitou roli.

Jednou z velmi pravděpodobných teorií je, že se tito berserkové dokázali sami nějakým rituálem uvést do jakéhosi bojového transu, při kterém neměli strach, necítili bolest a jejich organizmy nereagovaly do určité míry na bojová zranění, pokud nebyla přímo smrtelná. Jiné teorie dokonce tvrdí, že mohlo jít o jedince trpící epilepsií. Diskusi v tomto směru vyvolala nalezená figurka berserka, který je zakouslý do svého štítu.

iZdroj fotografie: Uživatel Onderwijsgek / Creative Commons / CC BY-SA

Nejčastěji se ale odborníci přiklání k názoru, že bojovníci jednali pod vlivem nějaké psychotropní látky. Častým kandidátem je obyčejná muchomůrka červená, kterých bývá dodnes v severských lesích plno, Ačkoli jsou jedovaté, při určité úpravě a znalostech o jejích účincích mohou po požití vyvolat zrakové a sluchové halucinace. Příznakem jejich požití bývá i zarudnutí v obličeji nebo třes, který také býval u berserků popisován. Není ale známo, že by vyvolávaly agresivitu.

iZdroj fotografie: Vladimir Lobachev / Creative Commons / CC BY-SA

Další rostlinou, která se stala kandidátem na titul drogy berserků, je blín černý. Jeho semena byla nalezena v jednom z vikinských hrobů v Dánsku. I tato rostlina má psychotropní účinky a dokáže také tlumit bolest, což by vysvětlovalo schopnost nevšímat si zranění. I když ani pro jednu teorii neexistuje žádný stoprocentní důkaz, faktem zůstává, že pověstí o šílených vikinských bojovnících existuje dodnes velmi mnoho.

Co podle vás mohlo stát za šílenou zuřivostí berserků?

Zdroj: Warhistoryonline