Osudové chyby Němců při vylodění v Normandii mohly změnit historii. Zmatek ve velení a brilantní zpravodajská hra spojenců hrály klíčovou roli

Vylodění v Normandii v roce 1944 bylo působivým vítězství spojenců na západě. Ti se na něj připravovali dlouhé měsíce. Stejně jako němečtí velitelé, kterým bylo jasné, že Američané s Brity musí invazi brzy spustit. Zatímco většina plánů spojenců vyšla, i když se chyb samozřejmě nevyvarovali, na německé straně to bylo mnohem horší. Hned od prvního okamžiku, kdy zde boje vzplály.

Zmatek ve velení. Rommel na narozeninách

Obranu Atlantického valu měl na starosti polní maršál Erwin Rommel. Jeden z nejlepších německých polních velitelů měl být zárukou, že spojenečtí vojáci najdou na invazních plážích svůj hrob. Faktem ale je, že Rommel všechny německé síly v místech vylodění pod palcem neměl. Nad ním stál ještě maršál Gerd von Rundstedt. A Adolf Hitler, který rád zasahoval do řízení operací. Pod Rommela navíc nespadalo námořnictvo, luftwaffe a SS.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kromě toho 6. června, kdy invaze začala, Rommel nebyl na svém velitelství. Objel do Německa na oslavu 50. narozenin své manželky. Chyběla i další řada klíčových velitelů. Velitel německého námořnictva na západě byl na cestě do Bordeaux. Velitel 21. tankové divize Edgar Feuchtinger odjel za milenkou do Paříže. Velitel sedmé armády dislokované v Normandii byl na válečných hrách v Rennes, stejně jako velitelé několika dalších divizí.

Němečtí velitelé si takovou vysokou nepřítomnost dovolili kvůli pochybení meteorologů. Ti předpovídali, že na pobřeží Atlantiku bude tak špatné počasí, že je invaze vyloučena. V původně plánovaný termínu 5. června to byla pravda a spojenci o den vylodění odložili. Na rozdíl od Němců věděli, že bouře se má uklidnit.

Skvělé zpravodajská hra

K chybám Němců přispěla i rozsáhlá zpravodajská akce nazvané Fortitude. Měla Němce zmást v tom, kde se invaze uskuteční. Ti opravdu předpokládali že se spojenci vylodí u Calais. Měli pro to řadu důvodů. Například generála George Pattona v čele fiktivní armády. Také to sem bylo z Anglie mnohem blíže než do Normandie a území bylo i blíže k Německu. Z Anglie navíc dostávali zprávy od agentů nevědíc, že je Angličané odhalili a pracují pro protistranu.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Jediná cesta, jak bylo možné spojence odrazit, bylo masivní nasazení tankových jednotek. Němci je ve Francii měli, ale ne na správném místě. Jejich přemístění si pod sebe vzal Adolf Hitler. V době začátku invaze spal a jeho podřízení se ho báli probudit. I dlouho po vylodění vojáků navíc mnozí velitelé byli přesvědčeni, že invaze v Normandii je zastírací manévr a hlavní sily se vylodí jinde.

Hlavní tíha obrany tak spočívala na pevných překážkách jako byly zátarasy, bunkry, minová pole a další. I když se Němci holedbali neprostupností Atlantického valu, opak byl pravdu. Během invaze také nebyli schopni nasadit své námořnictvo a letectvo. Německé lodě ani ponorky invazní plavidla neohrožovaly. Letectvo Němci odsunuli mimo Normandii. Spojenci díky nadvládě ve vzduchu dokázali napadat posily, které sem obránci poslali.

Zdroj: TheNationalInterest