Vystřelovací sedadla zachraňující posádku letounu v případě nouze vznikly už během druhé světové války a v modernizovanějších verzích se používají dodnes.
Po vynalezení vystřelovací sedačky se ukázalo, že se jedná o jeden z největších milníků bezpečnosti letectví v celé její dlouhé historii. Opuštění letadla před jeho pádem představovalo velmi nebezpečnou zkoušku, která vyžadovala vyskočení z padajícího stroje odsouzeného ke zkáze. Výskok z padajícího letounu ovlivňuje ještě několik dalších faktorů, jako například zranění nebo přetížení. I přes řadu neúspěšných pokusů tento vynález zachránil přes 7 500 životů.
Vystřelovací sedadlo jako bezpečnostní prvek
Vystřelovací sedadlo se dá jednoduše popsat jako systém, který má za úkol dostat osobu z letadla v případě nouze. Bylo navrženo proto, aby zachránilo pilota nebo posádku před takřka jasnou smrtí při pádu nebo kolizi letounu. Existuje několik provedení tohoto bezpečnostního prvku, ale podstatou je ve většině případů buď výbušnina, nebo raketový motor.
Ve vysokých výškách a velkých rychlostech se používá úniková kapsle
V některých případech se dokonce vypouštěl jeden, nebo i více členů posádky z porouchaného letounu prostřednictvím samostatné únikové kapsle. Ty se používají zejména u letadel, které operují jak v extrémně vysokých rychlostech, tak ve velkých výškách, kde by obyčejné vystřelovací sedadlo nechalo posádku vystavenou drsným okolním podmínkám, které by jí mohly ublížit.
Problémem byla nízká výška při vystřelení a další hrozby
Po vystřelení z letadla dojde na řadu padák. Proces záchrany byl až do určité doby velmi nebezpečný, pak však došlo ke standardizaci sedadel, což výrazně zvýšilo bezpečnost při evakuaci letounu. Objevila se však řada případů, kdy pilot při výstřelu z letounu zasáhl jeho část nebo byl natolik zraněn, že se musel dostat z letounu sám. Velkým problémem bylo, že piloti v malých výškách neměli dostatek času na úspěšnou záchranu.
Pod tímto vynálezem se podepsal James Martin
Myšlenka samotného prvku, který by zachránil pilota v případě nouze, existovala stejně tak dlouho, jako celé letectví. Ve druhé světové válce však k tomuto vynálezu výrazně přispěl James Martin, který stmelil vystřelovací sedadlo přímo do konstrukce letounu. Jeho jméno je tak dodnes spojováno se záchranou celé řady pilotů a členů posádky.
James Martin
Narodil se v Crossgaru v hrabství Down v Irsku dne 11. září roku 1893. Stal se inženýrem a v roce 1934 založil společnost Martin-Baker, která se soustředila na výrobu letadel. Kromě toho, že byl Martin zkušeným pilotem, podílel se také na zkouškách párových výtvorů. Při zkušebním letu jednoho z jejich letounů Martin-Baker MB 3 došlo k zadření motoru a nouzovému přistání. To se však nepovedlo, stroj narazil do stromu a Baker přišel o život.
Smrt jeho parťáka ho vedla k radikálním změnám ve společnosti
Martina zasáhla smrt jeho parťáka natolik, že se rozhodl celou firmu předělat a soustředit se pouze na bezpečnostní prvky letounů. Během druhé světové války dospěl k názoru, že nejlepší způsob vystřelení sedadla bude pomocí výbušnin. V té době také existovaly různé posuny s pružinami nebo stlačeným vzduchem, to však Martin neuznával.
Vystřelovací sedadla se postupem času dostala i do vojenských letounů
Vystřelovací sedadla se staly natolik populární, že se začaly montovat i do vojenských letounů. V průběhu dalších let prošly ještě dalšími modernizacemi a změnami, které ještě více zvýšily bezpečnost posádky při evakuaci letounů. Společnost Martin-Baker funguje do dnešního dne, a stále patří mezi ty nejlepší světové výrobce vystřelovacích sedadel.
Zdroj: Warhistoryonline
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 9194
Události
|
PŘEČTENÍ: 16704
