Neuvěřitelný příběh Johana Wigmanse: Mladík, který toužil bojovat na straně Spojenců, a jehož bláhový plán jej dovedl až do sibiřských gulagů

Johanu Wigmansovi z Aarle-Rixtelu bylo v době vypuknutí války teprve šestnáct let a již od mala snil o tom, že bude jednou bojovat straně Spojenců. Jeho troufalý plán jej však zavedl do německého Luftwaffe a později na Sibiř, kde strávil příštích deset let svého života nucenými pracemi v nelidských podmínkách drsného gulagu. Životní příběh Johana Wigmanse je nejen dobrodružný, ale zdá se být téměř nemožný.

Přes Luftwaffe až do Ruska

Psal se rok 1942, když se mladý Johan rozhodl odjet do Anglie a přidat se ke Spojencům. V cestě za jeho snem mu ovšem stál Wehrmacht, a tak jeho prvotní plán o připojení se k Britům ztroskotal. Jeho syn Erik Wigmans popsal svého otce jako bláznivého dobrodruha, který již jako chlapec snil o tom, že se jednou zapojí do bojů proti německým okupantům.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Nejspíše silná touha a odhodlání dovedly Johana k jeho bláznivému plánu. O dva roky později se totiž mladý Johan se směsicí troufalosti a zbrklosti přihlásil k Luftwaffe, a to s jedním jediným cílem –⁠ dezerce. Pilotní průkaz sice neměl, ovšem samotná vyhlídka na to, že bude již brzy konečně bojovat na straně Spojenců mu dávala křídla. Plánoval totiž dezertovat seskokem z letadla.

Po výcviku v Berlíně byl mladý vojín zařazen k pěchotě. Johan se přihlásil k africkým jednotkám pod velením německého polního maršála Rommela s nadějí, že se mu povede dezertovat v Libyi. Ani tento plán mu však nevyšel a místo Afriky se octl v Petrohradu na východní frontě. Pouhé tři týdny po příjezdu uprchl a skončil za ruskou linií. Odtud se mu již snad povede dostat se ke Spojencům.

Jeho sen byl pohřben na Sibiři

Zpočátku se k němu chovali Sověti s respektem, i když byl držen jako válečný zajatec. Zanedlouho se však Johan dostal do potíží. Snažil se navázat kontakt se Západem, především se svou rodinou. Během pobytu v zajateckém táboře u něj nalezli obálku adresovanou nizozemskému velvyslanectví nebo britské tajné službě, která samozřejmě vzbudila na straně Rusů podezření. Johan byl zatčen za špionáž a v roce 1946 odsouzen k deseti letům nucených prací na Sibiři.

iZdroj fotografie: Memorial society archive / Public Domain

Ve své knize popisuje Johan Wigmans podmínky v gulazích jako naprosto tristní. Vězni museli pracovat i při extrémních teplotách, které dosahovaly až -40°C. Příděly jídla dostávali minimální, zajatci rychle hubli, vypadávali jim zuby a většina nakonec zemřela. Zima byla tak extrémní, že i vykopání hrobů nebylo možné. Mrtvoly tak často zůstávaly položeny před tábory, kde se o ně postarali hladoví vlci.

Z mladého snílka pacifistou

Po uplynutí mnohaletého trestu na Sibiři strávil Johan nějaký čas v internačním táboře, aby před cestou do Nizozemska nabral síly. Po návratu domů navštívil nejprve své rodiče a poté katedrálu sv. Jana, kde děkoval panence Marii za to, že jej nechala naživu. Jako připomínka na jeho životní cestu mu sloužila liturgická knížka, kterou měl po celou dobu neustále u sebe. Byla však o pár stran chudší, neboť použil některé stránky s modlitbami k zabalení cigaret z trávy.

Brzy po svém návratu odjel Wigmans na půl roku do kláštera Achelse Kluis, jenž spadá pod řád cisterciáků přísné observance, jehož členové jsou nazýváni trapisté. Právě zde napsal knihu s názvem „Byl jsem jedním z milionů“ s podtitulem „3 650 dní v Rusku a na Sibiři“. V knize popisuje Johan Wigmans svá trápení a tragické zážitky, které jej v životě potkaly.

Do poloviny sedmdesátých let pak uspořádal kolem pěti tisíc přednášek napříč Nizozemskem, Belgií a Německem, na kterých ostře kritizoval Stalina a Sovětský svaz. Neustále také zdůrazňoval důležitost míru a propagoval myšlenku, že svou svobodu si člověk uvědomí, až když o ni přijde. Johan Wigmans zemřel v roce 2014.

Jaké další příběhy lidí z gulagů znáte?

Zdroj: Brabantremembers