Po druhé světové válce se Spojené státy americké a Sovětský svaz předháněly, kdo z nich bude mít rychlejší letouny (tedy vlastně se předháněly naprosto ve všem). Jakmile byla překročena rychlost zvuku, podařilo se ji poměrně rychle zdvojnásobit, ale poté už to šlo mnohem hůře a docházelo k celé řadě technických problémů. Nakonec ale vznikly opravdu rychlé a sériově vyráběné vojenské stroje, z nichž některé překročily i trojnásobek rychlosti zvuku. Ale ukázalo se, že rychlost není vše, a z trojice nejrychlejších dnes létá nejspíše jenom jediný.

Stále přežívající MiG-31 Foxhound

Letoun Mikoyan MiG-31 Foxhound je v současné době nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa, a stále je v aktivní službě – provozuje ho pouze ruské a kazachstánské letectvo. Jde o stroj zkonstruovaný v 70. letech 20. století v Sovětském svazu, přičemž se jedná o nadzvukový záchytný stíhací letoun, který má ale také schopnost odpalovat protiradarové střely, a upravená verze i hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Z trojice nejrychlejších je tento letoun jediný, který nedosahuje trojnásobné rychlosti zvuku – jeho „maximálka“ je Mach 2,83. Té dosahuje za pomoci motorů s přídavným spalováním Soloviev D-30, a mimo to má schopnost vystoupat do vysokých výšek, konkrétně až do 25 kilometrů.

MiG-31 na Ukrajině odpálil střelu Kinžal na pozemní cíl, ale je určený hlavně k likvidaci strategických bombardérů a řízených střel

Velmi obávaný MiG-25 Foxbat

Letoun Mikoyan MiG-25 Foxbat je předchůdcem výše uvedeného MiG-31 a do výzbroje sovětského letectva byl zařazen v roce 1970. Vyvinut byl pro stíhací boj na dlouhou vzdálenost, a to hlavně k sestřelování strategických bombardérů. Jeho existence vyvolala v USA veliké pozdvižení, hlavně když se zjistilo, že je schopen překonat rychlost Mach 3. Konstrukci má ocelovou, čímž se inženýrům podařilo vyřešit některé problémy s teplem.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Ačkoliv byla rychlost letounu až Mach 3,2, většinou nelétal rychleji než Mach 2,83, aby neponičil motory. Přesto byl pro své výkony velmi obávaným protivníkem, ve výzbroji ho přitom měl nejen SSSR, ale i další státy. Posledním velkým uživatelem bylo do roku 2022 Alžírsko, ale i to už vyřadilo MiG-25 z výzbroje, a dle některých zpráv má mít několik těchto letadel Sýrie.

Jako letět v kulce z pistole: jak byl Sovětský svaz oklamán a dodal Američanům materiál na výrobu „špeha“ SR-71 Blackbird

Nepřekonatelný SR-71 Blackbird

Historicky byl nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa americký Lockheed SR-71 Blackbird, který sloužil jako strategický průzkumný letoun – nebyl tedy vyzbrojený. Spoléhal se na to, že je jeho rychlost a letová výška natolik vysoká, že ho nemůže nic ohrozit. Byl schopen dosahovat rychlosti Mach 3,3 a létat ve výšce až 26 kilometrů.

Do výzbroje byl letoun zařazen v roce 1966, a sloužil pouze do roku 1998; NASA jej ale používala ještě o rok déle. Konstrukce letadla byla převážně z titanu, a konstruktéři použili i kompozitní materiály, aby se dokázali vypořádat s teplem při vysokých rychlostech. Stroj měl navíc velmi malý radarový průřez, což znesnadňovalo jeho zachycení.