Zabiják íránských Shahed 136. Bayraktar chce na své drony umístit rakety vzduch-vzduch a drony s nimi poslat na lov

Do vedení válek v posledních letech vstoupil nový prvek, se kterým musí armády počítat. Je jím loudavá munice nebo také sebevražedné drony, jež obsahují výbušniny a jejich obsluha s nimi přesně narazí do vybraného cíle. V některých případech dokážou nahradit řízené střely, jsou mnohem levnější, flexibilnější a dá se jich vypustit velké množství. Armády se nyní učí s touto hrozbou bojovat. S jednou možností chce přijít známý turecký výrobce dronů Bayraktar.

Eliminace sebevražedných dronů je oříšek

Vizi představil na nedávném zbrojním veletrhu v Istanbulu. Vychází ze zkušeností z ukrajinského bojiště, kde země v posledních týdnech čelí početným útokům sebevražedných dronů Shahed 136, které Rusku dodal Írán. Ty jsou poměrně primitivní, ale mají dosah stovky kilometrů a asi 50 kilogramů těžkou hlavici. Díky počtům vypuštěných dronů dokáže alespoň část z nich proletět klasickou protivzdušnou obranou a ničit civilní infrastrukturu, ale i zbraně na bojišti. Hledá se proto účinný způsob, jak je eliminovat.

Bayraktar nyní navrhuje, že by se z jeho dronů, jako jsou TB2 nebo Akinci, které dosud sloužily jako průzkumné, případně útočné stroje s naváděnou municí proti pozemním cílům, staly také lovci dronů. Nápad spočívá v tom, že by místo naváděných bomb a raket nesly střely vzduch-vzduch. V podstatě by mohly hlídkovat nad ohroženou oblastí a v případě zachycení sebevražedných dronů proti nim zasáhnout. Vyzbrojeny by byly střelami Sungur od turecké společnosti Roketsan, s níž výrobce dronů úzce spolupracuje.

Na hlídce třeba celý den

Představa, že by drony takto nepřetržitě hlídkovaly, není nereálná. TB2 vydrží ve vzduchu podle zatížení až 27 hodin, větší Akinci kolem 25 hodin. Mají také větší rychlost než Shahed 136, který létá maximálně 185 kilometrů v hodině. TB2 dosahuje maximální rychlosti 220 kilometrů v hodině, a Akinci dokonce 360 kilometrů v hodině. Lze si tedy představit, že by mohly nepřátelské sebevražedné drony i stíhat. Otázkou samozřejmě zůstává, jak by cíl zaměřily, ale na tom nejspíše inženýři nyní pracují.

Sungur jsou protiletadlové střely, které jsou primárně odpalované ze země jako MAN PADS a dokážou zasahovat cíle do vzdálenosti až 8 kilometrů. Jsou účinné proti vrtulníkům, dronům a nízko letícím letadlům. Jsou naváděny infračerveně. Jsou jakousi obdobou raket Stinger, jež jsou také odpalované z ramene. V případě správného technického řešení by tedy nic nebránilo tomu, aby je drony nesly. Menší TB2 má nosnost výzbroje 150 kilogramů. Navíc drony s raketami vzduch-vzduch by hlídkovaly nad domácím územím, nebyly by tedy ohroženy nepřátelskou obranou jako při bojových misích.

Technické řešení je tedy na světě. Zřejmě ale bude třeba dotáhnout ještě tři další otázky. Zaprvé, jak zabezpečit, aby vlastní pozemní PVO obrana rozpoznala své hlídkující drony a omylem je nesestřelovala sama. Zadruhé, samotná problematika nalezení a zaměření nepřátelských dronů, o které jsme se výše zmínili, je velmi komplexní problém k řešení.

Otestování v praxi

Znamená to nejen uzpůsobit a doplnit vybavení dronů k tomuto účelu, tj. třeba o vzdušný radar, optoelektronickou jednotku pro vyhledávání vzdušných cílů atd., ale také vycvičit operátory dronů i pro tuto úlohu. Nebo bude třeba doplnit algoritmy vlastního systému řízení dronů a jejich umělé inteligence tak, aby byly schopné tuto úlohu sami autonomně plnit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Což zase například znamená, že musí být dotažen k dokonalosti systém automatického a plně spolehlivého rozpoznávání svůj/cizí i v oblasti letících dronů, přičemž tento problém není dodnes s oblasti AU spolehlivě vyřešen. A zatřetí, bude třeba také dobře spočítat ekonomiku takové obrany, aby jeden výstřel raketou vzduch-vzduch nestál nakonec desetkrát více než sestřelený dron, přičemž z tohoto důvodu budou obranné kapacity „protidronových dronů“ tak nízké, že jejich bojová účinnost bude do značné míry jen iluzorní.

Ukrajina má dnes ve výzbroji celou řadu dronů TB2 a s tureckým výrobcem má velmi dobré vztahy. Je i dodavatelem motorů pro turecké drony a před válkou se uvažovalo o tom, že na Ukrajině bude i výrobní linka na ně. Bayraktar se netají tím, že pokud projekt technicky dokončí, nabídl by toto řešení Ukrajině. Zabil by teoreticky dvě mouchy jednou ranou. Jednak by podpořil svého tradičního partnera, a navíc by systém otestoval v bojové situaci. To by z jeho produktů v tomto směru v okamžiku udělalo cenný exportní artikl.