Nebeský bojovník: Bojový bezpilotní letoun MQ-1C Gray Eagle na bojišti dalece předčí i turecký Bayraktar

Spojené státy americké schválily další balíček vojenské pomoci Ukrajině. V rámci balíčku, jehož hodnota se pohybuje kolem 16 miliard korun, by měly ukrajinské síly obdržet čtyři bojové bezpilotní letouny MQ-1C Gray Eagle, model jinak známý pod přezdívkou „Nebeský bojovník“. Během několika následujících dní představí prezident Biden návrh prodeje dronů Kongresu, jenž bude mít v rozhodování o postoupení letounů Ukrajině finální slovo. Rozhodně to nebude jednoduché rozhodování, protože elektronika a senzory MQ-1C jsou dnes naprostá špička nejen v USA, ale i ve světě.

Dlouhá operační doba

Bezpilotní letoun Gray Eagle pochází z výrobních prostor americké společnosti General Atomics a jedná se o nástupce staršího MQ-1 Predator. Co se výkonosti a schopností týče, zaujímá místo někde na půl cesty mezi MQ-1 a větším MQ-9 Reaper. Rozpětí křídel činí 17 metrů, délka 9 metrů, výška 2,1 m a celková vzletová hmotnost letounu je 1 600 kg. Ve verzi MQ-1ER v konfiguraci s prodlouženým doletem a novým motorem Lycoming DEL-120 (původně opět automobilní motor, tentokrát FIAT o výkonu 134 kW) dosahuje hmotnosti 1 900 kg.

Gray Eagle je schopen vyvinout maximální rychlost 309 km/h a vystoupá do výšky až 8 839 metrů. Dolet letounu se pohybuje kolem 4 630 km. Letoun se rovněž vyznačuje poměrně dlouhou operační dobou, která může dost dobře dosáhnout až 25 hodin. Nejnovější verze MQ-1ER v konfiguraci electronic reporting může zůstat ve vzduchu až 42 hodin. Na čtyřech podvěsných bodech unese MQ-1C až 227 kg, vnitřní užitečné zatížení (různé dodatečné speciální vybavení včetně paliva) může dosáhnout až 261 kg.

Ukraine getting killer drones next. This MQ-1 Gray Eagle is an evolution of what was known as the ‚Predator drone‘. It is a large remotely-piloted combat drone, that carries Hellfire missiles. Hellfire is a laser-guided precision munition that was designed to kill tanks https://t.co/DBRKAEXN5J pic.twitter.com/QdjmSTWOnC

— Tomi Ahonen Is Standing With Ukraine (@tomiahonen) June 2, 2022

Běžně má pod přídí instalovanou senzorickou hlavu systému AN/ASS-53 řady MTS společnosti Raytheon. Tento systém má ale tzv. „otevřenou” architekturu a lze ho doplňovat o celou řadu dalších senzorických prvků. Ve verzi neoficiálně označované Triclop nesou MQ-1C další dvě multispektrální senzorové hlavy Raytheon DAS-2 podvěšené pod křídly, kompaktní víceúčelový radiolokátor pro průzkum zemského povrchu Lynx II (General Atomic) či radar AN/ZPY-1 STARLite (Northrop Grumman).

Tyto senzorické stanice dronu MQ-1C dokážou pracovat nezávisle na sobě pro různé operátory a vojenské jednotky i během jediného letu. MQ-1C je tak jedním z prvních systémů na světě, které zvládají režim práce MUM-T (Manned-Unmanned Teaming), tedy je schopen během jednoho letu „obsluhovat” několik různých „zákazníků”. Ti se průběžně po vymezený čas napojují na senzorický systém dronu či na jeho část, využijí ho pro splnění svého specifického úkolu, a pak se odpojí a nechají ho k dispozici zase někomu jinému.

Rozhodně předčí TB2

V praxi to vypadá tak, že například trupový kamerový systém posílá obrázky do střediska řídících operátorů letounu, ale v průběhu letu se na další senzory napojí třeba průzkumná vojenská jednotka v terénu, nad kterou dron zrovna přelétá, a s pomocí obousměrných videoterminálů či přenosných řídících stanic může podle vlastní potřeby provést zaměření své jednotky a „ohledání” okolí.

Vzápětí se mohou na letící dron napojit do dalších senzorů třeba předsunutí letečtí návodčí na zemi, kteří ho mohou také jednoduchým povelovým systémem řídit podle svých potřeb, a následně ho může při stejném letu převzít například posádka bitevního vrtulníku a „půjčit” si ho ke splnění svého vlastního úkolu.

Přitom operátoři dronu neztrácejí ze zřetele, že jde především o prostředek přímé letecké podpory pozemních jednotek určený také k likvidaci náhle se objevivších hrozeb, včetně pohyblivých pozemních (tanky, obrněná vozidla) i letících (vrtulníky) cílů. Bezpilotní letouny využívá Ukrajina v boji proti ruským silám dosti aktivně, a to zejména turecký Bayraktar TB2.

Hojně využívané jsou však i menší neozbrojené průzkumné letouny, jež pomáhají ukrajinskému dělostřelectvu v lokalizaci ruských obrněnců. Nasazení letounů MQ-1C Gray Eagle by tedy ukrajinským silám poskytlo nejednu výhodu. Jedná se totiž o vysoce výkonný a odolný bezpilotní systém v kategorii „bojový dron”, který svými bojovými schopnostmi rozhodně převyšuje turecký TB2.

Dron nabízí větší palebnou sílu

Letouny Gray Eagle konstrukčně navazují na velmi úspěšný MQ-1 Predator. Jejich vývoj započal již v roce 2002 v programu ERPM (Extended Range/Multi Purpose), jenž měl zpočátku jen zajistit náhradu izraelských dronů RQ5/MQ5 Hunter, které tehdy americká armáda používala. Pak byl zrušen program bitevního vrtulníku RAH-66 Comanche, přičemž v únoru 2004 byly prostředky na jeho vývoj přesměrovány do oblasti nákupů dronů a na vývoj nového bojového dronu.

Program ERMP dostal velký impuls, a tak do října roku 2004 vzlétly dva prototypy bezpilotních strojů, mezi kterými se mělo rozhodnout. Prvním byl Hunter II od firmy Northrop Grumman, druhý pojmenovaný Warrior či také Sky Warrior firmy General Atomics Aeronautical Systems. V porovnávacích zkouškách prokázal lepší vlastnosti systém Warrior, jenž byl v srpnu 2005 vyhlášen vítězem soutěže. Vojáci ho přijali do výzbroje pod označením MQ-1C dne 15. dubna 2008 na základně El Mirage. Vzápětí ho vyzkoušeli i s druhým prototypem v Iráku.

V roce 2010, kdy byl zkušebně nasazen v Afghánistánu, obdržel i bojové jméno Gray Eagle. Nový dron svými tvary, aerodynamickým řešením a velikostí přímo navazuje na MQ-1 Predator, je jen nepatrně větší. Prvním hlavním rozdílem je pohonná jednotka, zde pístový dieselový přeplňovaný kapalinou chlazený čtyřválec Thielert Centurion 1,7, což není nic jiného než upravený motor Mercedes-Benz OM668 (objem 1 689 ccm) z automobilu Mercedes A.

Funguje jako vícepalivový se schopností bezchybně pracovat na naftu i na paliva pro letecké reaktivní motory Jet A, Jet A-1 nebo JP-8. Maximální výkon tohoto motoru u MQ-1C činí 123kW a jeho výkon se přenáší na tlačnou třílistou vrtuli. Motor je plně v konfiguraci FADEC. Gray Eagle je schopen nést až čtyři protitankové řízené rakety AGM-114 Hellfire.

Pro srovnání, střela Hellfire je údajně téměř dvakrát těžší než MAM-L, kterou je vybaven Bayraktar-TB2. Střely Hellfire (dnes především ve verzích AGM-114P a AGM-114N) tak nabízí mnohem větší ničivou sílu. Namísto raket Hellfire je letoun schopen nést až osm protiletadlových střel krátkého doletu AIM-92 Stinger nebo čtyři lehké laserem naváděné pumy GBU-44/B Viper Strike.

Velké posily pro Ukrajinu

Poslední dva roky americká armáda a letectvo testují s MQ-1C další rozšíření jeho bojových možností, především pro použití proti protivníkovi s vysoce sofistikovanou protivzdušnou obranou. US ARMY tuto snahu nazývá program ALE (Air Launched Effects). Jeho cílem je zavést do výzbroje velkého dronu MQ-1C miniaturní sekundární drony, které budou po vypuštění s mateřským dronem ve spojení a budou jím v rámci naprogramovaného algoritmu a AI velkého dronu řízeny.

Budou fungovat po vypuštění jako klamné cíle, nenápadné průzkumné „oči” velkého dronu či „sebevražedné” drony k likvidování objevených pozic PVO protivníka, apod. Těchto miniaturních dronů by mělo být dronem MQ-1C neseno větší množství. Na MQ-1 ER byl již vyzkoušen v této roli letounek ALTIUS-600 o hmotnosti pouhých 12 kg. Naplňuje se tak vize US ARMY a USAF o třístupňovém překonávání protivníkovy PVO nejdříve malými minidrony.

Následně „klasickými” bezpilotními prostředky kategorie MQ-1C, nakonec by po vyčištění cesty či přesném označení umístění prostředků PVO přišly na řadu letící platformy přímo s lidskou posádkou. Na tuto funkci a využití MQ-1C, resp. MQ-1ER se zaměřuje výrobce při plánování jejich nejbližší modernizace, vyvíjí pro toto nový software a elektronické palubní vybavení s otevřenou architekturou schopné do budoucnosti pojmout nové technologie i od jiných výrobců.

Zpráva o plánech na postoupení dronů Gray Eagle původní verze MQ-1C ukrajinským silám (třetina roty včetně veškerého podpůrného systému) byla zveřejněna ve stejný den, kdy Bidenova administrativa oznámila nový balíček bezpečnostní a vojenské pomoci v hodnotě 16 miliard korun. Nová dohoda by měla kromě již zmíněných dronů zahrnovat také čtyři vysoce mobilní lehké salvové raketové systémy M142 HIMARS. 

Jak si podle vás stojí Gray Eagle ve srovnání s konkurencí?

Zdroj: TheDrive, MilitaryFactory