Stíhač trpasličích rozměrů měl chránit bombardéry na dlouhé vzdálenosti. XF-85 Goblin měřil na délku pouze 4,5 metru

Vysílat bombardovací letouny bez stíhacího doprovodu nad území nepřítele se ukázalo jako riskantní již za druhé světové války. Bombardéry spojenců nad Německem měly obrovské ztráty. Ty se podařilo zmenšit až s příchodem P-51, který je mohl chránit před stíhačkami nepřítele. Proto i na začátku studené války stratégové věděli, že bombardéry doprovod potřebují. Ale nebyla stíhačka s dostatečně dlouhým doletem.

B-36 mohl uletět tisíce kilometrů

Problém se v USA týkal hlavně bombardéru Convair B-36 Peacemaker. Byl poháněný pístovými motory a byl tedy výrazně pomalejší než proudové stíhačky. Ale měl dolet až 16 tisíc kilometrů. Pokud by byl poslán na strategickou misi, třeba bombardovat cíle nad nepřátelským územím, byl by stíhací obranou velmi zranitelný. Konstruktéři proto začali zvažovat nápad, že by si stíhací doprovod nějak vzal s sebou.

iZdroj fotografie: Uživatel Leoparmr / Creative Commons / CC BY-SA

První myšlenou bylo za bombardér stíhačku prostě připojit. V případě útoku nepřátelských stíhačů by se odpojila a mohla by s nimi bojovat. Nikdo ale neřešil, co by bylo s pilotem, pokud by souboj přežil. K vlečnému lanu na cestu zpět by se asi nepřipojit nemohl. Velkým problémem tohoto řešení by byla aerodynamika. Jak by se stíhačka ve vleku chovala a jak by to ovlivnilo dolet B-36. Proto se začal řešit nápad, že stíhač by bych schovaný uvnitř velkého letounu.

Stíhač trpasličích rozměrů

I když byl Peacemaker velký, nemohl se do něho nikdy vtěsnat žádný běžný stíhací letoun. Proto bylo nutné vymyslet stroj dostatečně malý a se skládacími křídly, který by se do jeho pumovnice vešel. Tak vznikl XF-85 Goblin. Stroj měl na délku pouze 4,5 metru a na výšku 2,5 metru. Rozpětí jeho křídel bylo necelých 6,5 metru. Vyzbrojen byl čtyřmi kulomety cal .50. Mohl dosahovat rychlosti až 1050 kilometrů v hodině.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Počítalo se s tím, že svazu by bylo několik letounů se stíhačkou uvnitř. Ty by se po boji s nepřátelskou obranou zachytily pod letoun nosič a byly vtaženy zpět. V létě roku 1948 začaly zkoušky. Protože nebyly k dispozici B-36, využilo se starších B-29. Ukázalo se, že nejde o jednoduchý úkol. Zkušební pilot Ed Schoch se 22. srpna pokusil připojit. Poprvé se to nepovedlo. Podruhé si rozbil horní část kokpitu, přišel o helmu a masku a spadl o několik set metrů.

Ze sedmi zkušebních letů se to nakonec podařilo třikrát. Navíc se ukázalo, že XF-85 nedosahuje takových výkonů jako klasické stíhačky, například MiG-15, se kterým by se pravděpodobně utkal. Letectvo navíc rychle zdokonalilo systém doplňování paliva za letu, čímž se vyřešil problém doletu klasických stíhačů. Program byl tak zrušen a oba vyrobení Goblini jsou dnes v muzeu.

Jek lze jednoduše spojit dva letouny za letu?

Zdroj: Nationalinterest