Čínský J-20 bude zblízka nebezpečný protivník. Vektorováním tahu předvedl úžasnou manévrovatelnost. Využije to v moderním souboji?

Čínský letoun páté generace J-20 Chengdu při přehlídkách během letošního roku předvedl, že v blízkém manévrovém boji bude neuvěřitelně nebezpečným soupeřem. Manévry, které ukázal na nedávných veřejných vystoupeních, naznačují, že má funkční motory s vektorováním tahu. Ty umožňují stroji provádět manévry, jichž nejsou běžné aerodynamicky řízené letouny schopny. Piloti, kteří případně proti těmto letadlům stanou, na to budou muset pamatovat.

J-20 předvedl obtížné manévry

Na záběrech J-20, které se v minulých týdnech a měsících objevily na sociálních sítích, je vidět, že tento stíhací letoun provádí takové manévry, jako je rotace letounu podél své svislé osy během vertikálního stoupání a schopnost ustáleného letu na velkém úhlu náběhu, včetně známého manévru „kobra“. Těchto manévrů jsou schopna jen letadla s vektorováním tahu.

Motory, které to umožňují, měly být podle dostupných informací instalovány do letadel verze J-20B. Mají to být čínské agregáty Shenyang WS-10B-3 případně nové Xian WS-15, oba s možností vektorování tahu. Vývoj nových motorů WS-10B-3 však zřejmě není dokončen a spekuluje se, že má nižší životnost než původně používané ruské motory AL-31FN.

Z Pekingu ale přišla s podpisem domácího vojenského experta Čou Čen Minga informace, že „….J-10 konečně s novými motory ukazuje své skutečné bojové schopnosti.“ Rozhodně však tím novým motorem nemohl označovat typ WS-15, který trpí podle čínského deníku South Morning China Post nestabilitou výkonu a inženýři v továrně Xian při testech dodnes nedokázali najít hlavní zdroj problémů.

Vektorování tahu motorů bylo především ruskou technologií a bylo zavedeno do praxe na letadlech Su-27 a jeho nástupcích. Předpokládalo se, že technologii trojrozměrného vektorování tahu Rusko Číně poskytlo v roce 2015 jako součást nákupu letounů Su-35S. Schopnost vektorování tahu mají i čínské stíhací letouny J-10, což jsou jediné jednomotorové sériově vyráběné stíhačky, které něco podobného dokážou. Implementovaná technologie vektorování tahu i pro J-20 však znamená významné posílení jeho schopností.

Čína má i kvalitní střely

Vysoká manévrovatelnost je velkou výhodou pro souboje na krátkou vzdálenost, zvláště v okamžiku, kdy jsou letadla ve vizuálním kontaktu. Čínské letectvo navíc disponuje novými střelami krátkého dosahu PL-10 s infračerveným naváděním. Ty mají mít velkou odolnost proti různým protiopatřením, kterými se proti nim letadla brání. Jsou považovány za jedny z nejlepších na světě. Spojení hbitého J-20 a těchto střel může být vážným nebezpečím. Naopak letadlo nemá disponovat pevně zabudovaným leteckým kanónem pro klasické souboje.

Svými schopnostmi se tak J-20 velmi odlišuje od svého nejpravděpodobnějšího soupeře, kterým je americký letoun F-35. Ty má ve výzbroji v dané oblasti například Jižní Korea a Japonsko. Startují také z amerických letadlových nebo výsadkových plavidel, jež operují v oblasti východního Pacifiku. Americká letadla nejsou na souboj na krátkou vzdálenost stavěna a jejich manévrovatelnost je mnohem nižší. Například verze F-35 B a C mohou provádět manévry s přetížením do 7, respektive 7,5 G, zatímco čínský stroj až 9 G.

Naopak americké stroje jsou stavěny hlavně pro boj na dlouhou vzdálenost. Čína sice má kvalitní rakety vzduch-vzduch dlouhého dosahu, dokonce asi s větším doletem než americké. Ovšem při těchto soubojích letounů se schopností stealth bude hrát hlavní roli především schopnost včas (tj. dříve než protivník) svého soupeře detekovat a zaměřit. Obecně se soudí, že americké detekční systémy i schopnosti stealth jsou na vyšší úrovni než čínské.

iZdroj fotografie: uživatel emperornie / Creative Commons / CC BY-SA

Navíc zde bude hrál roli i schopnost F-35 využívat amerického on-line systému sdílení informací z mnoha zdrojů, který je považován v ozbrojených silách USA za klíčový a naprosto nezbytný systém k úspěšnému vedení bojů. Když se ale přesto čínský stroj k americkému F-35 v boji značně přiblíží, bude ten americký nejspíše v nevýhodě. Naráží tak na sebe dvě filosofie vedení bojů ve vzduchu.

A to na dálku (filosofie „bohatého muže“ z USA) a na blízko (upřednostňovaný doktrínou Ruska a nyní i Číny). Která z nich bude v reálu úspěšnější, je dosud otázkou. Ta třetí, jež hovoří o nutnosti využití především kvantity, tj. velkého přečíslení útočících strojů klasické i mírně zastaralé koncepce proti letounům např. 5. generace, kterých by v konfliktu mělo být výrazně méně, je buď zpochybňována, nebo se o ní prakticky nemluví.