Ačkoliv nejsou čínská moderní letadla ve světě tak známá, mohou se vyrovnat i některým Západním. Třeba verze J-10C má být dokonce konkurentem slavné F-16.
Čína se již v 80. letech 20. století snažila pozvednout svůj letecký průmysl vlastními konstrukcemi, které byly nezávislé na sovětské – a později ruské – pomoci, protože jinak vychází ze sovětských strojů mnohá z jejích letadel. Pustila se proto například do vlastního jednomotorového letadla a osadila ho i domácím motorem. Pro čínský zbrojní průmysl to byl docela úspěch, a následně přišel víceúčelový lehký stíhací letoun Chengdu J-10 Vigorous Dragon známým jako Firebird.
Čínský letoun je trochu podobný F-16
Vývoj J-10 byl zdlouhavý a jeho první let se uskutečnil v roce 1998, ale bylo třeba udělat nějaké úpravy, až se letadlo nakonec dostala do výzbroje čínského letectva v roce 2005. Je v něm přitom jistá podobnost s americkými (a mnohem známějšími) General Dynamics F-16 Fighting Falcon, neboť má také jeden motor (což není hlavním důvodem) usazený do konstrukce, která má několik podobných rysů. Přesto ale nejde o žádnou čínskou kopii.
Firebird je postavený hlavně jako letoun pro vzdušný boj s jinými letadly, i když jde o víceúčelový stroj. Čína navíc s jeho vývojem po zavedení do výzbroje neskončila, i když pracovala i na dalších konstrukcích, a nakonec přišla v nejnovější verzí J-10C. Ta patří v mnoha ohledech mezi špičku letadel 4. generace, mj. má být vybavena pokročilým radarem typu AESA, a pilot má mít v kabině přehledné LCD displeje.
Základní J-10 je jednomístný letoun a s délkou 16,1 metrů a rozpětím křídel 9,8 metrů patří mezi menší bojová letadla . Motor mu umožňuje dosáhnout rychlosti Mach 1,8 a vystoupat do výšky až 18 kilometrů, bojový dosah přitom vychází až na 2 600 kilometrů. Z výrobních linek již sjelo více než 500 strojů a ve výzbroji je má jak čínské letectvo, tak námořnictvo, a 36 strojů si dokonce objednal Pákistán, který dostal první kusy v roce 2022.
J-10 může používat i výkonnou střelu PL-15
Letoun je vyzbrojen rychlopalným kanonem ráže 23 milimetrů a disponuje 11 hardpointy na umístění různé výzbroje nebo přídavných nádrží do hmotnosti až 5 600 kilogramů. K jeho hlavním zbraním patří střely vzduch-vzduch PL-10 a PL-15, kdy ta první je tepelně naváděná a slouží k boji na krátké vzdálenosti, zatímco druhá je naváděná radarem a její dosah má být velmi dobrých 300 kilometrů, avšak u exportní verze max. 145 kilometrů. Letoun může nicméně nést i pumy a rakety, a to včetně přesně naváděných.
V poslední době dokonce po čínských letadlech „pokukuje“ turecká armáda, i když na první pohled se může zdát nákup čínských letadel jednou ze zemí NATO překvapující. Turecko je nicméně ve sporu s americkou administrativou kvůli nákupu ruského protivzdušného systému S-400, pročež ho Američané vyřadili z programu letadel Lockheed Martin F-35 Lightning II, a otazník visí i nad nejnovějším typem F-16. Čínská letadla tak mohou být pákou na Spojené státy a více než adekvátní alternativou; navíc by Turecko mohly stát méně než modernizované F-16.