NÁZOR: Cvičný letoun Jak-130 je možné použít i jako bitevník, modernizovaná verze by navíc mohla používat nejmodernější přesně naváděné zbraně.
Ruské letectvo používá k výcviku svých pilotů mj. pokročilý cvičný proudový Jakovlev Jak-130 Mitten. A podobně jako jiné letouny tohoto druhu ve světě, lze i tento vyzbrojit a využít k boji, především pak k útokům na pozemní cíle. Společnost Jakovlev tak vyvíjí na základě tohoto letadla specializovanou verzi Jak-130M, který by měla sloužit jako plnohodnotný bitevník s podobnými vlastnostmi jako má Suchoj Su-25 Frogfoot.
Podzvukový Jak-130 unese 3 tuny
Ruské letectvo má Jak-130 jako cvičný letoun od roku 2010, jde tedy o poměrně moderní konstrukci. Vybaven je dvěma proudovými motory a k jeho obsluze je třeba 2členná osádka. Slouží hlavně k výcviku pilotů pro letadla 4., a pravděpodobně i 5. generace. Nedosahuje přitom ani nadzvukové rychlosti, jeho „maximálka“ je 1 060 km/h, čímž se ovšem rychlosti zvuku velice blíží. Nést může až 3 t výzbroje na 9 závěsnících.
Ve společnosti Jakovlev se rozhodli této schopnosti využít a upravit letoun tak, aby se co nejvíce blížil schopnostem světského bitevníku Suchoj Su-25. Jak-130 je oproti němu výrazně menší, už jenom svou délkoi 11,49 m je o 4 metry kratší, ale nosností se jeho 4,4 tunám zbraní relativně přibližuje. Plán počítá s tím, že by letoun mohl používat i přesně naváděné zbraně, tedy pravděpodobně naváděné rakety a klouzavé pumy s delším dosahem, takže by pilot mohl s letadlem zůstávat mimo dosah většiny protivzdušné obrany.
Možné pancéřování a lepší motor
Přesné specifikace připravovaného bitevníku nejsou známé, ale na veřejnost pronikly informace, že by měl dostat i nějaký druh pancéřování, aby byl odolnější při zásahu protiletadlovými zbraněmi. To by samozřejmě zvýšilo jeho hmotnost, ale údajně pro něj existuje nový typ motorů s vyšším výkonem a nižší spotřebou, což by mohlo nárůst váhy kompenzovat. Jak-130M by měl údajně dosáhnout i do větší výšky než je současných 12,5 kilometrů.
Disponovat má mj. novým zaměřovacím a navigačním systémem, a není vyloučena ani instalace radaru, a možná i kanonu v trupu, tedy by nebyl jen na závěsníku. V Rusku se již v minulosti objevily zprávy o konstrukci bitevníku Jak-131 na základě cvičného letounu, který měl být vybaven autokanonem ráže 30 mm a v přídi radarem. Je možné, že by pak mohl používat nejen střely vzduch-vzduch s infračervený naváděním, ale i radarově naváděné s delším dosahem.
Je možné, že se Ruská federace snaží tímto krokem získat relativně levný a nenáročný letoun, který by dokázala produkovat ve vysokých počtech. Třeba oproti Suchoj Su-57 by to byla velká změna, těch totiž zvládne sotva 10 ročně, a nemluvě o vysněné „sedmdesát pětce“. Mimochodem, Rusové si zvolili Jak-130 jako náhradu za české letouny L-39 Albatros.