Drobné letadlo YO-3 bylo technickým zázrakem. Mělo vítězit nad Vietkongem, bohužel přišlo příliš pozdě

Když se řekne stealth letoun, vybaví se nám konstrukce jako Northrop B-2 Spirit nebo Lockheed F-117 Nighthawk. Lockheed YO-3 Quiet Star představu supermoderních neviditelných strojů nesplňuje. Nebylo těžké jej odhalit. Nebylo extrémně rychlé, nemělo nátěr pohlcující radary nebo tvar speciálně vyladěný tak, aby rozptýlil radarové systémy. Jeho tajemstvím bylo naprosté ticho.

Skunk Works proti Vietkongu

Během války ve Vietnamu si americké námořnictvo a letectvo uvědomily potřebu malého pozorovacího letadla, které by mohlo létat nad džunglí ovládanou nepřítelem ve výšce něco málo přes 300 metrů, aniž by bylo odhaleno. Námořnictvo a letectvo v té době nedisponovalo letounem, který by to dokázalo, aniž by nevarovalo sily Vietkongu hlukem motoru.

Pro tento úkol by nestačila rychlost, složité tvary ani drahý nátěr, takže Lockheed, vybraný dodavatel pro konstrukci tohoto nového letounu, se měl vrátit k základům stealth. Základní premisou nového stroje měl být neslyšný chod.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zakázku v roce 1968 zadalo ministerstvo obrany v tajnosti společnosti Lockheed, přesněji řečeno jejímu oddělení Advanced Development Programs, známějšímu pod názvem Skunk Works (Skunčí dílny). Skunk Works měla za sebou výrobu výjimečných letadel, včetně SR-71 Black Bird a U-2. Lockheed se již několik let předtím zabýval tichými letadly, když umístil motor do kluzáku.

Projekt X-26 Frigate zašel tak daleko, že prototyp byl poslán k frontovým zkouškám do Vietnamu. Ty úspěšně dokončil. Když ministerstvo obrany vydalo požadavek na nový nízko létající tichý pozorovací letoun, ukázaly se zkušenosti společnosti Lockheed jako neocenitelné.

Hlavní je ticho

Lockheed použil jako základ stealth stroje kluzák Schweizer SGS 2-32. Konstruktéři Skunk Works vyměnili většinu původních materiálů za lehké kovy a sklolaminát, který se v té době u letadel vyskytoval jen zřídka. Lockheed chtěl, aby letadlo bylo co nejlehčí, čímž by se snížila spotřeba paliva a prodloužila doba jeho pobytu ve vzduchu. Vedle toho byl stroj i daleko pevnější.

Na papíře parametry Lockheed YO-3 Quiet Star, tedy Tichá hvězda, jak byl stroj výstižně pojmenován, eufemisticky řečeno, právě neuchvacovaly. Rozpětí bylo 17 metrů a délka trupu 8,94 metru. Maximální vzletová hmotnost činila pouhých 1 724 kilogramů. Maximální rychlost byla 166 kilometrů v hodině a provozní 129,7 kilometru.

iZdroj fotografie: Flickr

Úprava motoru byla stěžejní a nejsložitější částí, kterou bylo nutné provést. I relativně malé a nevýkonné spalovací motory letadel vytvářejí velký hluk a velkou část svého provozu musí fungovat na plný výkon. Konstruktéři jako srdce letounu vybrali šestiválec Continental Model No. I0-360D. Motor byl obalen sklolaminátovou vatou, která tlumila zvuky jeho chodu.

S pomalu běžící vrtulí byl motor spojen systémem řemenů a ložisek, které omezovaly nejen hluk motoru, ale i svist vrtule. Ta byla třílistá a vyrobená ze sklolaminátu. Velmi zajímavě byl řešen v letadle i odvod plynů. Výfuk stroje byl vybaven tlumiči hluku a byl veden po celé délce trupu až na záď stroje. Řídící plochy a kormidlo byly pokryty látkou, která tlumila zvuk.

Do Vietnamu

Zvětšil se i kokpit. Stroj dostal pro lepší výhled nový vypouklý překryt kabiny. Před pilota bylo přidáno místo pro pozorovatele. Ten byl vybaven zařízením pro noční vidění. Roku 1971 bylo několik strojů vybaveno termovizí a jeden dokonce jedním z prvních laserových zaměřovačů, který však v boji nebyl použit.

Práce byly dokončeny v roce 1969 a osm z jedenácti vyrobených strojů brzy putovalo do Vietnamu, kde prošlo bojovým křtem. Stroje byly přiděleny k 220. letecké rotě na základně Phu Bai. Před každou misí Lockheed YO-3 vzlétl a obletěl leteckou základnu. Vojáci na zemi naslouchali, zda se neozývají nějaké neobvyklé zvuky nebo jakýkoli hluk. Pokud ano, dali letadlu signál, aby přistálo. Na tyto opravy stačila většinou lepící páska

iZdroj fotografie: Flickr

Letouny Lockheed YO-3 si vedly skvěle, a dokonce překonaly původní požadavky. Při nočním provozu byly tak tiché, že i když stroje letěly ve výškách kolem 60 metrů, vietnamští vojáci si jich nevšimli. Během nasazení ve Vietnamu nedošlo k žádné bojové ztrátě stroje a tichounký stroj se nikdy nedostal ani pod palbu nepřítele. Z technických důvodů musely být vyřazeny tři stroje. Naopak se podařilo zaměřit a zničit celou řadu skrytých nepřátelských jednotek a cílů.

Ve službách NASA i FBI

Roku 1971 byly všechny stroje z Vietnamu staženy. Co s nimi bylo dál? Dva dostala k dispozici louisianská agentura na ochranu přírody, která je používala k dopadení pytláků plundrujících přírodu. Další stroje používala FBI ke sledování pašeráků, únosců a operacím nad městy. I zde, do nástupu moderních sledovacích vrtulníků, odváděly stroje neocenitelné služby.

Jeden stroj používala NASA. Ta vybavila svůj YO-3 mikrofony a analyzovala a vypracovala zvukovou signaturu všech strojů ve výzbroji amerického letectva. Dodnes se zachovalo z jedenácti vyrobených strojů šest. Všechny jsou k vidění v leteckých muzeích ve Spojených státech jako nenápadné, ale o to zajímavější exponáty.

Zdroj: WarHistoryOnline