Francouzi na začátku 50. let postavili stíhačku, která aktivně bojovala ještě 40 let po svém vzniku

Po druhé světové válce se Francie musela ve svém obnoveném letectvu spoléhat především na bývalé spojenecké stroje. Zároveň v ní však docházelo k urychlenému navazování na předválečné tradice francouzské výroby letadel. Konstruktéři a vláda nechtěli být odkázáni na jiné státy a rozhodli se vybudovat letectvo na čistě národních strojích. Jedním z těch, který vydláždil cestu moderního francouzského letectva, byl stíhací letoun Marcel Dassault MD.450 Ouragan.

Stíhačka byla lehká a pohyblivá

Jeho autorem byl slavný francouzský letecký konstruktér Marcel Dassault. Tento muž konstruoval ve svých továrnách letadla již před válkou, tehdy pod svým skutečným jménem Marcel Bloch. Jeho celokovový bombardér MB.200 z počátku 30. let 20. století se vyráběl v licenci i v předválečném Československu a na jeho stíhačkách MB.152 bojovali ve Francii i čeští piloti v roce 1940.

Za války přešel do ilegality a bojoval proti Němcům pod krycím jménem Dassault, tedy něco jako útok, útočník. Po válce si toto krycí jméno ponechal oficiálně a nazval podle něj i své nové letecké podniky. Již v roce 1947 dostal zakázku na vytvoření záchytného proudového stíhače francouzské konstrukce. Za půl roku měl hotový návrh a mohl se pustit do stavby prototypu.

Jeho zásadou bylo – žádné experimenty! Do té doby totiž ve Francii vzniklo několik domácích reaktivních letadel se snahou za každou cenu dohnat zahraniční konstrukce. Výsledkem byly často bizarní a neúspěšné prototypy a svět Francii dál utíkal. Nakonec ve Francii létaly ve výzbroji od roku 1950 licenční D.H.100 Vampire, od roku 1951 jako S.E.532 Mistral poháněné licenčními motory Rolls-Royce Nene.

Špičkový motor a úspěšné zkoušky

Tento motor patřil ke světové špičce, ale v Anglii samé ho poněkud podceňovali a mimo jiné prodali jeho licenci i poválečnému SSSR za několik lodí s obilím. Američané jim to dlouho nemohli zapomenout, protože motor Rolls-Royce Nene se pak stal srdcem nových stíhacích letadel MiG-15 a jejich následovníků, které dělaly Západu tolik starostí.

iZdroj fotografie: Uživatel Groumfy69 / Public Domain

Dassault velmi pečlivě sledoval světové dění v oblasti konstrukce nových proudových stíhaček a rozhodl se jít (jak se říká) na jistotu. Motor RR Nene byl již ve Francii známý. Dassault k němu navrhl relativně malý a lehký letoun s mírně šípovými křídly.

Měl pochopitelně zatahovací podvozek a podobně jako mnoho jiných letadel té doby charakteristické kruhové nasávání vzduchu do motoru na přídi letounu. M.D.450 nakonec dostal i své typické přídavné nádrže na konci křídel, protože proudové motory té doby byly značně „žíznivé“.

iZdroj fotografie: Oren Rozen / Creative Commons / CC BY-SA

První prototyp vzlétl 28. února 1949. Protože zkoušky probíhaly dobře, byla na konci roku podepsána smlouva o předsériové výrobě 12 strojů, aby se ověřily všechny jejich vlastnosti. Protože na začátku 50. letech začalo růst napětí ve světě, francouzské letectvo si brzy objednalo 150 letounů, později následovaly další objednávky. Už v listopadu 1952 byla těmito letouny vyzbrojena 12. peruť Cambrai.

Těsně za světovou špičkou

Ouragan nebyl nejlepším stíhacím letounem své doby. Letadla F-86 Sabre a MiG-15, která proti sobě bojovala nad Koreou, byla papírově lepší. Ale francouzská stíhačka byla výkonnostně hned za nimi. Byla známa svou příjemnou pilotáží, stabilitou při střelbě i velkou obratností a spolehlivostí. Byla vyzbrojena čtyřmi kanóny Hispano Suiza HS-404, popř. M-50 ráže 20 milimetrů. Mohla také nést až 1 000 kilogramů pum, případně neřízené rakety. Dosahovala rychlosti až 930 kilometrů v hodině a dokázala dostoupat do 13 kilometrů.

iZdroj fotografie: Oren Rozen / Creative Commons / CC BY-SA

Dassault začal krátce po Ouraganech produkovat výkonnější letouny MD.452 Mystère. Proto byly stíhací MD.450 do poloviny 50. let staženy z francouzských perutí a nahrazeny modernějšími stroji. Vývoj M.D.450 sice pokračoval, vznikl například návrh nočního stíhače MD.450-30 L, ale to už byla „labutí píseň“ MD.450 jako stíhačky. Letadla stažená z první linie byla ještě několik let využívána například v leteckých školách, nějakou dobu je pilotovala i akrobatická skupina Patrouille de France.

iZdroj fotografie: Uživatel Aeroprints.com / Creative Commons / CC BY-SA

Letadla se ale stala skvělým vývozním artiklem. Francie je prodala do Indie a Izraele. Indie je použila při anexi Portugalskem ovládaného ostrova Diu v roce 1961. V Izraeli pak letouny velmi dobře sloužily v suezské a šestidenní válce. Připsaly si sestřelení několika egyptských letadel a podílely se na zajetí torpédoborce Ibrahim el Awal.

Sloužily ale hlavně jako stíhací bombardéry a bitevní stroje na podporu pozemních jednotek, a to tak úspěšně, že jejich kariéra v izraelském letectvu se nečekaně protáhla až do roku 1975. Teprve tehdy je izraelci vyřadili, repasovali a prodali do Salvadoru. Tam létaly v občanské válce až do roku 1992.

Jak hodnotíte poválečné francouzské stíhačky?

Zdroj: Dassault-aviation