Z největšího sériově vyráběného a průlomového letounu ze čtyřicátých let se dodnes dochovaly pouze 4 kusy

Koncepce největšího sériově vyráběného letounu s pístovým motorem Convair B-36 Peacemaker byla vytvořena již na počátku čtyřicátých let. Letoun se ale bohužel do provozu dostal až v roce 1949, tudíž rychle zastaral a sloužil pouze do roku 1959. Convair B-36 Peacemaker se mimo jiné pyšní historicky největším rozpětím křídel ze všech bojových letounů. Rozpětí jeho křídel činí obdivuhodných sedmdesát metrů.

Výkonný mezikontinentální bombardér

Idea tohoto mohutného letounu vznikla v roce 1941, a to jako možné řešení případného problému spojeného s okupací Británie. Pokud by Británie padla do rukou nacistického Německa, tak by USA ztratily své letecké základny v dostatečné blízkosti pevninské Evropy. Řešení možného problému tudíž představoval mezikontinentální bombardér, který by byl schopen okružního letu z Ameriky do Evropy.

Zakázku na výrobu tohoto letounu získala, ještě před vstupem USA do 2. světové války, společnost Convair (v té době Consolidated). Společnost byla nicméně po vstupu USA do války požádána o upřednostnění vývoje letounu B-24 Liberator, a tak se vývoj B-36 zbrzdil.

iZdroj fotografie: BriYYZ / Creative Commons / CC BY-SA

K ledu následně neposlal masovou výrobu tohoto letounu jen fakt, že by Spojeným státům pomohla možnost bombardovat Japonsko letouny vysílanými přímo z Havaje, ale také to, že obří B-36 Peacemaker byl vyroben příliš pozdě (20. srpna 1945). Trup letounu byl dlouhý 49 metrů a rozpětí křídel 70 metrů. Na odtokové hraně křídel bylo namontováno celkem šest 28 válcových motorů o samostatných výkonech 3 800 koní.

Byl schopný v letu ve výšce 12 kilometrů

V rámci sériové výroby došlo u letounu k několika úpravám. V první řadě byly nahrazeny původní jednoduché pneumatiky podvozku za čtyřkolové. Další změnu představovalo přidání dvou proudových motorů na konec každého křídla, čímž získal B-36 celkový výkon pohonných jednotek kolem 40 000 koní. Tyto vlastnosti vedly ke schopnosti letounu létat ve výšce přes 12 km, což přesahuje dostřel protiletadlových kanónů a dolet tehdejších stíhaček.

iZdroj fotografie: Unknown / Creative Commons / Public Domain

Ve vzduchu vydržel B-36 až 40 hodin s doletem 16 000 kilometrů. Obdivuhodné vlastnosti dokreslil mj. fakt, že byl letoun schopný nést ve čtyřech pumovnicích pumový náklad 39 tun. I přes své působivé vlastnosti byl letoun rychle zastaralý vzhledem k technologickému pokroku, který se udál v době, kdy byl upozaděný.

I přesto však dokázal nést více, ve vzduchu vydržel déle a doletěl dále než kterýkoliv jiný letoun na světě. USA jej proto využívaly jako prostředek k přesunu jaderných zbraní v rámci studené války. Díky jeho vlastnostem se z B-36 stal také experimentální letoun, kdy na něm byly testovány možnosti tzv. parazitických letounů (nesl je zavěšené do doby, než mohly plnit úkol, nebo nesl největší leteckou kameru, která byla schopná vyfotografovat golfový míček z výšky 13 km.

Zdroj: War History Online