Izraelské těžké drony Heron od IAI jsou skvělou volbou pro vzdušné síly AČR. Vítězí tradice, spolehlivost, pružnost a perspektiva

Vítězství bezpilotních letounů (dronů) Heron izraelské státní společnosti Israel Aerospace Industries (IAI) lze označit za jeden z příkladů zodpovědného výběrového řízení.

i Zdroj fotografie: IAI / Public Domain
                   

Výběr se konečně zaměřil na efektivní vyzbrojování naší armády, a to na základě poznatků z vojenských konfliktů současnosti. Každé výběrové řízení, nejen v oblasti vojenského materiálu, je kombinací řady faktorů, výslednic vztahů a v podstatě kompromisem, který by měl směřovat k efektivnímu využití peněz daňových poplatníků. Úspěšné jsou obvykle produkty, jež se opírají o reference vycházející z úspěšné praxe, neboť ta bývá zdrojem pravdy. To se ukázalo i v případě dronů Heron.

Rozhodovali odborníci z praxe

Typickým příkladem je nedávné vítězství švédského bojového vozidla pěchoty (BVP) CV9030 nabízeného nadnárodním konsorciem BAE Systems ve výběrovém řízení pro naši armádu. Ze tří prezentovaných typů bylo nejstarší a z tohoto hlediska se mu dostávalo nezasloužené, zato halasné, bohužel však diletantské kritiky. Jeho první verze je stará třicet let. Přesto se od počátku jednalo a favorita.

Dlouhodobá úspěšná praxe na bojištích, stejně jako obchodní realizace v řadě zemí, tvoří vždy dobrý základ, ne-li přímo reklamu pro dobrý nákup. Konkurenční typy se ukázaly jako dosud nevyzrálé. Současné CV9030 je ve srovnání s původním typem zcela novým vozidlem, a to z více hledisek, byť si zachovalo původní označení CV90, tedy bojové vozilo pro devadesátá léta (číslo 30 označuje ráži hlavní integrální výzbroje).

iZdroj fotografie: Se svolením MVK
Heron s boční anténou radiolokátoru

Obdobně bychom mohli argumentovat řadou typů známé a osvědčené vojenské techniky jak pozemní, tak letecké, například AK-47, M16/M4, M2HB/HCQB, Minimi, nákladní automobily TATRA, F-15, F-16, F-18, A-10, C-130, L-39, MiG-29, Su-25, Su-27, Leopard 2, které slouží desítky let a modernizacemi zrají jako kvalitní víno a získávají na bojové hodnotě.

V případě dronů pro AČR je z konkurenčních, sériově vyráběných typů, které se objevily v neoficiální nabídce, novější ve srovnání s typem Heron (zaveden do výzbroje 2005) pouze Hermes, a to o několik let. Obecně lze konstatovat, že současné ministerstvo obrany mělo v případě BVP CV9030 a dronů Heron šťastnou ruku. Aspoň z hlediska odborníků, kteří znají vojenskou techniku, taktiku a letecký boj z praxe, nikoli jen z internetu.

IAI – téměř sedmdesát let úspěchů

Státní společnost IAI (původně Institute for Aviation / Bedek Aviation Company) založená roku 1953 má v současnosti čtyři hlavní podniky, a to ELTA (elektronika, radiolokátory, umělá inteligence), Systems Missiles and Space (raketové a kosmické technologie), Military Aircraft (především bezpilotní letouny) a Aviation (letouny, jejich konverze a podpora leteckých systémů).

Z nejznámějších výrobků lze jmenovat protilodní řízenou střelu Gabriel, letouny Arava, Nesher, Kfir, Lavi, satelity Ofek, AMOS a řadu dalších, výrobní řadu protileteckých řízených střel Barak, radiolokátory Green Pine a MMR, řadu protiraketových systémů Arrow, LORA a Iron Dome, PTŘS LAHAT, protizemní řízenou střelu Nimrod. Společnost IAI patří k prvním výrobcům dronů v období po druhé světové válce, a to v globálním měřítku.

iZdroj fotografie: IAI / Public Domain
Současná verze dronu Heron – detail zepředu

Malý stát Izrael se při svojí obraně zaměřil na vývoj pokročilých technologií a moderních zbraňových systémů, vesměs s využitím výpočetní techniky. První drony pozdější značky IAI se objevily již v sedmdesátých letech minulého století, tedy před padesáti lety. K prvnímu bojovému nasazení došlo roku 1973. Z produkce IAI jsou známé typy Scout, Pioneer, Ranger (společný vývoj se Švýcarskem), Eye-View, Searcher, Searcher II, Hunter, Heron, Heron TP, T Heron, Aerosky (vývoj s AAI).

Dále Eagle (společný vývoj s EADS), Eagle II, Bird Eye 400, Bird Eye 650, I-View 250, I-View 50, I-See, Mosquito, Harpy, Harop a vrtulník NRUAV. Většina dronů společnosti IAI má gondolovou konstrukci draku, konkrétně krátký trup končící na úrovni odtokové hrany křídla ložištěm motoru s tlačnou vrtulí a nosníky od centroplánu křídla vzad, ukončené směrovkami, které jsou spojené s výškovkou. Tato koncepce se ukázala jako nejefektivnější z hlediska konstrukce vrtulových vojenských dronů.

Heron se osvědčil na řadě míst

Menší státy, jako naše republika, si nemohou dovolit jednoúčelové a drahé typy s nákladným provozem jako americké Predator (výroba byla ukončena) nebo Reaper, případně službou a bojovou praxí nevyzkoušené prototypy jako italský Sky X nebo Mantis od BAE Systems. Ve vojenské realitě posledních dvaceti až třiceti let se osvědčily především levnější a víceúčelové drony s vrtulovým pohonem.

iZdroj fotografie: IAI / Public Domain
Současná verze dronu Heron-detail zezadu

Měly a mají zásadní vliv na války v Iráku, Afghánistánu, v nedávném konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem, stejně jako v současnosti na Ukrajině. Je evidentní, že drony, a to jak průzkumné, tak různé verze bojových, stále více ovlivňují situaci na bojišti. Akvizice velkých víceúčelových dronů pro naši armádu byla více než potřebná, protože tento typ zbraňových systémů dokáže do jisté míry nahradit i některé jiné chybějící druhy výzbroje.

Typ Heron, který patří do hmotnostní kategorie Heavy 200 – 2 000 kg se osvědčil v rámci nejen izraelských sil, ale rovněž při bojovém nasazení v rámci německého Bundeswehru a armád Kanady a Ruska. Hmotnostní kategorie Heavy se na základě praxe ukázala obecně jako nejvhodnější z hlediska vyzbrojených bojových dronů s velkým doletem, případně dlouhou dobou letu. Sériově vyrábí tuto kategorii dronů pouze USA, Izrael, Turecko, Rusko a Čína.

Heron je poměrně univerzální

Na rozdíl od řady konkurenčních typů preferuje společnost IAI obzvláště u výrobní řady Heron víceúčelovost. Z technologického hlediska, především v oblasti elektroniky, se jedná o vysoce flexibilní, doslova otevřený systém s velkým počtem možných verzí. Obecně jsou známé čtyři základní verze, a to Heron I v pozemním nebo námořním provedení, dále Heron TP a T Heron.

Většina méně informačně zdatných mediálních komentátorů je bohužel nedokáže ani rozlišit a považují je za jeden typ. Nicméně, drony Heron jsou používány jak pozemními silami, případně letectvy, tak námořnictvy 17 zemí. Lze je používat jako průzkumné i bojové. Podle konfigurace vybavení mohou případně plnit obě úlohy. Tento faktor je velmi důležitý z hlediska nákladů. I v průběhu služby může docházet k modernizacím zásadního charakteru.

iZdroj fotografie: IAI / Public Domain
Menší taktický T Heron

Díky tomu je typ Heron schopen provádět dálkově řízené autonomní operace. Má schopnost přistávat na jakékoli dráze v dosahu operátora a z této dráhy po doplnění paliva a přezbrojení opět vzlétnout. Jednou z novinek poslední verze dronu Heron je dvoumístná univerzální kontrolní stanice UCS (Universal Control Station) pro plnění více úkolů ve spolupráci s operátory.

Stanice odpovídá standardu NATO STANAG 4586 ED-2 a umožňuje ovládat všechny verze dronů Heron. Její základ tvoří klimatizovaný kontejner na podvozku podle objednávky zákazníka. Heron je schopen nejen pracovat autonomně, určovat svoji polohu, ale rovněž prověřovat povětrnostní podmínky a vypočítat ideální provedení přistání na neznámém letišti. V neposlední řadě je výhodou typu Heron státní výrobce, což urychluje, zjednodušuje a zlevňuje mezinárodní jednání.

Jakým způsobem je třeba Herony implementovat do Vzdušných sil AČR?

Zdroj: IAI
Diskuze Vstoupit do diskuze
137 lidí právě čte
Autor článku

Jindřich Svěcený

Mým hlavním zájmem jsou zbraně a nová technika, pravidelně ale sleduji i vojensko-politické vztahy. Jakožto staršímu ročníku je mi blízká technika Východního bloku, kterou rád srovnávám s tou Západní. Spíše než za odborníka se považuji za nadšeného amatéra, který chce sdílet názory s ostatními.

Zobrazit další články