Opravdovou nadvládu ve vzduchu jsou dnes schopny poskytnout jen stroje páté generace, které disponují schopnostmi stealth a pokročilým sdílením informací.
Indie se chce co nejdříve zařadit do dnes tříčlenného klubu zemí, které vyrábí stíhací letouny páté generace. Před nedávnem proto společnost Hindustan Aeronautics Limited oznámila, že v druhém březnovém týdnu začala se stavbou prvního prototypu nového stíhacího letounu. Projekt, na který se druhá nejlidnatější země světa připravuje již několik let, nese název Advanced Medium Combat Aircraft a je znám i pod zkratkou AMCA.
Indie to dříve zkoušela s Ruskem
Indové začali uvažovat o vývoji letadel páté generace poměrně dávno, ale nejprve pouze ve spolupráci s Ruskem. Od roku 2007 začali Indové částečně financovat práce na letounu PAK FA nebo dle indické transkripce v angličtině FGFA (Fighter Aircraft Fifth Generation), pozdějším Su-57, s tím, že po dokončení letounu bude v indických leteckých továrnách vyráběna verze upravená podle indických požadavků. Indie ale nakonec z programu po mnoha problémech odešla.
Vzápětí USA začaly naznačovat, že pokud Indie v této oblasti skončí se spoluprací s Ruskem úplně a splní určité podmínky, může dostat letadla Lockheed Martin F-35 Lightning II, případně USA povolí i jejich licenční výrobu v Indii. Indové chvíli lavírovali, ale v roce 2019 oznámili, že se chtějí soustředit na vývoj vlastního „neviditelného“ letounu AMCA (Advanced Medium Combat Aircraft), jehož aktuální fotografii modelu v té době uvolnili do médií.
Přitom program konstrukce vlastního indického stíhače páté generace byl zahájen již v dubnu 2010, kdy indické letectvo oficiálně vydalo své první požadavky na novou domácí stealth stíhačku. Program AMCA byl nejdříve známý jako program Medium Combat Aircraft (MCA) a zpočátku měl za úkol pouze vyvinout dvoumotorové stíhací letadlo, které bude mít některé stealth vlastnosti. V říjnu 2010 na něj indická vláda uvolnila značnou sumu peněz.
V následujících letech se uskutečnily intenzivní testy ve vzduchovém tunelu s pěti typy konstrukcí, přičemž finální návrh letadla byl dokončen v září 2014. Podle dostupných údajů v roce 2015 na projektu od draku až po motory mohlo pracovat kolem pěti tisíc lidí. V roce 2015 byl stanoven start prototypu na rok 2018, pak v únoru roku 2017 byl termín přesunut na rok 2024. Indičtí představitelé vzápětí v roce 2018 oznámili, že první let indické stealth stíhačky z programu AMCA je plánován až na rok 2032.
Představované makety se stále mění
Poté ale přišli v roce 2020 s prohlášením, že perspektivní indický letoun páté generace vzlétne již v roce 2025 a že bude mít i svoji palubní verzi. Tehdy také tvrdili, že jejich nový stroj AMCA, spolu s Tejasem, nahradí MiGy na palubách indických letadlových lodí. Prezentovaný model v poslední podobě z roku 2021 každopádně připomíná více americký typ F-35 než ruský Su-57.
Indové ujišťují svět, že AMCA bude lehčí, obratnější, s lepšími vlastnostmi stealth a levnější než FGFA. Ale vzápětí unikla informace, že stroje AMCA budou zpočátku spoléhat pouze na technologii geometrického stealth, až později budou tato letadla zkonstruována i z materiálů absorbujících radarové vlny. Korunu tomu ale pak Indové nasadili vyhlášením další mezinárodní soutěže o výběr – nového indického palubního stíhacího letounu!
Jak by měl budoucí letoun AMCA vypadat, bylo předmětem postupného vývoje. První značně stylizované obrázky se objevily v roce 2018, pak se třírozměrný model dosti odlišného provedení na veřejnosti ukázal v roce 2019. Ale tehdy představená zmenšená maketa se opět značně liší od nedávno zveřejněné podoby kovového modelu určeného ke zkouškám v aerodynamickém tunelu. Poslední podoba makety ve vojenské indické kamufláži byla představena v roce 2021 na výstavě Aero India.
Letadlo musí mít supercruise
Protože jsme v Indii, konečná verze se samozřejmě může opět v mnoha detailech odlišovat. Zatím by měl mít stroj délku 17,6 metru a rozpětí jeho křídel má být 11,13 metru. Bereme-li za nejpravděpodobnější finální vnější podobu podle makety pro aerodynamický tunel, křídla by měla mít kosočtvercově lichoběžníkový tvar, připomínající dvojitou deltu, a plochu 55 metrů čtverečních. Prázdná hmotnost letounu by měla být kolem 12 tun a maximální vzletová pak 25 tun.
Ale ještě v roce 2018 Indie udávala, že plánovaná maximální vzletová hmotnost letadla AMCA bude 29 465 kg, což je přibližně stejně jako u stíhačky Super Hornet. Ukázalo se však, že jestliže má být letoun schopen zvládnout další podmínku pro letadla páté generace, totiž schopnost tzv. „supercruise“ letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování, jeho hmotnost musí být při uvažovaných motorech podstatně snížena, proto ten nový údaj 25 tun.
V první fázi by totiž letadla měla být vybavena americkými motory General Electric F414, které se používají v F/A-18 Super Hornet, v nových verzích Gripenů nebo indickém jednomotorovém stíhači HAL Tejas Mk2. Stroji by měly dodávat maximální rychlost Mach 2,15 s přídavným spalováním a umožnit mu vystoupat do výšky až 20 kilometrů. V pozdější fázi by stíhačka měla dostat motory domácí konstrukce a letoun by měl disponovat motorem se schopností vektorování tahu.
Letadlo bude stealth a disponovat vyspělými systémy
Při konstrukci draku letounu AMCA má být využito speciální titanové slitiny, kterou začal produkovat indický průmysl. Použity mají být i různé kompozitní materiály. Spolu s tvarem letounu a dalšími konstrukčními prvky, jakými je speciálně navržené sání motorů, by měl mít velmi malý radarový odraz, tedy schopnost stealth. Ta je víceméně podmínkou, aby letoun mohl být označován jako stroj páté generace.
Disponovat by měl radarem Uttam AESA, který ale začala Indie vyvíjet až kolem roku 2015, dále sadou přístrojů a vybavení pro elektronický boj a dalšími systémy vyvinutými za použití pokročilých technologií. Co ovšem indický průmysl a jeho vědeckotechnická základna v tomto směru skutečně zvládne, je velkým otazníkem.
Vyzbrojen by měl být dvouhlavňovým kanónem původně sovětské konstrukce Gš-23 ráže 23 milimetrů. Unést by měl až 6,5 tuny užitečného zatížení. Z toho 1,5 tuny ve vnitřních šachtách. Dalších pět tun by muselo být neseno na vnějších závěsnících, ale v tomto případě by letoun přicházel o schopnost stealth. Mezi nesenými zbraněmi by měly být různé typy indických střel vzduch-vzduch rodiny Astra, rakety vzduch-zem včetně nadzvukové Brahmos NG a různé typy přesně naváděné munice.
Předchozí stíhač TEJAS se vyvíjel přes čtyřicet let!
Ačkoli bylo zahájení stavby prototypu oznámeno v tomto roce, střízlivé odhady odborníků předpokládají, že jeho první let se uskuteční nejdříve v roce 2027. Pokud vše půjde dobře, letouny by mohly být vyráběny někdy po roce 2030. Ovšem nad těmito termíny se vznáší mnoho otazníků. Pochybnosti vzbuzuje fakt, že podobné projekty, ale i nákupy výzbroje se v Indii tradičně protahují. Například vývoj stíhacího letounu Tejas trval plných 40 let a stále ještě není zcela u konce.
Na druhou stranu indická strana tvrdí, že v pozdějších fázích vývoje by AMCA měl získat i schopnosti letounů šesté generace. Velkou a důležitou otázkou je, jak si bude schopen indický průmysl poradit s pokročilými technologiemi, které jsou pro letadla páté generace nutné. Ve strojích Tejas je tolik dílů od zahraničních dodavatelů, že se tyto indické stíhačky dají jen s přimhouřením očí označit za domácí stíhací letoun.
Dá se proto předpokládat, že minimálně v prvních fázích realizace projektu AMCA bude muset Indie mnohé z použitých prvků konstrukce a vybavení vyšších technologií opět nakoupit od zahraničních dodavatelů. Nicméně takto ambiciózní projekt, který má jasnou podporu vedení Indie a domácího průmyslu, dokazuje, že vývoj indických zbraní postupuje i v oblasti moderních technologií výrazně kupředu.
Kdy podle vás bude Indie schopna zařadit do výzbroje svůj letoun páté generace?
Zdroj: MilitaryWatchMagazine
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 11207
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 6043
