Íránský sebevražedný dron Shahed 136 je primitivní, ale levný a obrana proti němu složitá. Ukrajinci mohou použít Gepardy nebo Tungusky

Íránské sebevražedné drony Shahed 136 se poprvé před několika lety objevily v konfliktu v Jemenu. Zde ukázaly svoji sílu, ale nešlo o klasickou válku. Jejich dodání do Ruska, které je mimochodem přejmenovalo na Geran-2, a nasazení na Ukrajině předvádí, že i relativně primitivní stroje mohou být efektivní. Zvláště, jsou-li levné a lze je vyrobit z běžně dostupných součástek. Obrana proti nim je obtížná, i když ne nemožná.

Pohon zajistil motor z mopedu

Údaje o íránském dronu jsou jen kusé. Ví se, že je zhruba 3,5 metru dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 2,5 metru. Má tvar trojúhelníkového křídla a je poháněn tlačnou dvoulistou vrtulí. O pohon se stará motor, který se používá na mopedu. Dle Íránu je dosah dronu 2 000 kilometrů, to však odborníci vzhledem k jeho velikosti a motoru zpochybňují. Domnívají se, že půjde o stovky kilometrů. Do vzduchu se dostává za pomoci raketového motoru. Bojová hlavice má hmotnost kolem 50 kilogramů, což není mnoho.

Proto dron nemůže být nasazen například proti bunkrům, přehradám nebo velkým mostům. Prokázal však, že zvládne zničit obrněná vozidla, jeho obětí se stala i samohybná houfnice 2S3 Akacija. Zaútočil například na administrativní budovy a možná sklady munice v Oděse. Rusko by s ním mohlo zkusit ničit třeba postavení protivzdušné obrany. Pokud by se dostal ve správný okamžik do dosahu, mohl by být nebezpečný i pro raketomety HIMARS. Proto se nelze divit, že se dronů ukrajinská armáda obává.

Rušit by se dala navigace

Nejsou sice sofistikované a Ukrajina jich už i celou řadu zničila, ovšem není to lehké. Stroje dle všeho snesou velké poškození a létají nízko. Dle předpokladů jsou naváděny opticky a nejspíše mají systém GPS. Ten bude pravděpodobně civilní třídy, Írán totiž nemá přístup k vojenskému vybavení. Jednou z možností by tak bylo rušit tento systém, což není u civilního zařízení tak složité. Operátoři by pak nevěděli, kde se jejich stroj přesně nachází.

Využít samozřejmě lze i protiletadlové zbraně, jako jsou kanony Gepard nebo Tunguska, pravděpodobně i některé protiletadlové rakety. Nevýhodou je, že pro zásah je kvůli nízké výšce letu dronu jen krátký okamžik. Použití těchto systémů je navíc drahé. Drony často útočí ve větším počtu a s likvidací některých z nich se počítá. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik těchto dronů Rusko mohlo od Íránu dostat. Nikdo však ani přesně neví, kolik jich vůbec bylo vyrobeno.

Na obraně proti takovýmto strojům se samozřejmě pracuje. Jde však o relativně nové systémy, a proto zbraní proti nim není mnoho. V budoucnu by mohly být efektivní hlavně laserové systémy. Jejich provoz je totiž velmi levný a jeden výstřel nakonec může stát jen několik dolarů. Pravděpodobně ale bude ještě několik let trvat, než budou k dispozici v dostatečném množství.