Video: Let vrtulníkem poblíž bojové linie je téměř sebevražda. Vojáci s komplety MANPADS ho snadno sundají, právě to poznali Vagnerovci

Vrtulníky se začaly používat za druhé světové války, ale k jejich opravdu masovému vojenskému nasazení došlo v 60. letech. Jsou nesmírně užitečné.

i Zdroj fotografie: Rob Schleiffert / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Využívání vrtulníků armádami je již desítky let naprosto běžná záležitost. Mohou nosit náklad i lidi na místa, kam se běžná letadla nedostanou – a mnohem rychleji než po zemi. Mnohé z nich jsou vyzbrojené a smrtící jak pro pěchotu, tak například i pro tanky. Ovšem pokud soupeř disponuje velkým počtem moderních protiletadlových zbraní, je jejich nasazení problém. Mohou se stát snadným cílem. Boje na Ukrajině dokazují, že stroj za miliony může v mžiku sestřelit jediný voják.

Vrtulníků byly sestřeleny stovky

Nejlepším příkladem toho je případ vrtulníku Mi-8MT, jenž sloužil žoldácké Vagnerově armádě bojující na straně Ruska na Ukrajině. Incident z konce října, který se podařilo zachytit, ukazuje, že pilot vrtulníku letí poklidně, téměř jako na přehlídce. Najednou se ze strany přiřítí protiletadlová střela a stroj jde okamžitě k zemi. Podobných sestřelů muselo být v bojích zaznamenáno více, jenom Ukrajina hlásí kolem 250 sestřelených ruských vrtulníků, ale i ona sama některé ztratila.

Pokud se pilot s vrtulníkem přiblížil bitevní linii, není ani čemu se divit, co následovalo. Ukrajinští vojáci jsou vyzbrojeni doslova tisícovkami přenosných z ramene odpalovaných protiletadlových raket. Mají například americké FIM-92 Stinger, polské Piorun nebo sovětské Strela 3 či ruské Igla. Rusové zase mají především Igly. Tyto zbraně dokážou zasahovat cíle zhruba do vzdálenosti 5 kilometrů. Jsou infračerveně naváděné, tedy zaměří se na teplo vycházející z výfuků stroje.

Natočené záběry jsou až neuvěřitelné, protože piloti velmi dobře vědí, že jim jde doslova o život. Proto se většina z nich naučila se k frontě, pokud možno, nepřibližovat. Zvláště s transportními vrtulníky, jakými jsou Mi-8. Některé jejich verze bývají i vyzbrojené, ale toto nejspíše nebude ten případ. Pokud již vrtulníky do bojové zóny musí, používají taktiku letu v extrémně malé výšce, aby nebyly vidět, případně aby je vojáci měli v zorném poli jen krátký okamžik a neměli čas na zamíření.

Rakety dokážou odlákat fléry

Útočné stroje těstě před vystřelením své munice, nejčastěji neřízených raket, vystoupají trochu nahoru a odpálí je s přídí mírně zvednutou, aby měly co nejdelší dolet a stroj se co nejméně přibližoval k oblasti, kde se nachází nepřátelé. Pak okamžitě klesají k zemi, aby se kryly. Zároveň ve velký počtech odpalují fléry. To jsou světlice většinou na bázi hořčíku, který hoří vysokou teplotou. Jejich cílem je zmást tepelné navádění protiletadlových střel. Ty jsou naopak konstruované tak, aby se, pokud možno, splést nenechaly.

Mi-8 se sice vyrábí již od roku 1968, ale má mnoho modernizovaných verzí. Stroje používané k vojenským účelům většinou odpalovače světlic mají nainstalované. Stroj, který má na délku 18 metrů a do jeho vnitřku se vejde až 24 cestujících, uniknout jinak nemůže. Jeho maximální rychlost je 250 kilometrů v hodině. Naopak z ramene odpalované střely běžně dosahují rychlostí kolem Mach 2.

Jakou šanci podle vás mají vrtulníky nad ukrajinským bojištěm?

Zdroj: DefenceBlog
Diskuze Vstoupit do diskuze
58 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články