Breda Ba.88 bylo nejkrásnější letadlo 2. světové války. Nebylo však schopné letu ani boje

Fašistická Itálie se před 2. světovou válkou chlubila silným letectvem a mnoha leteckými rekordy. Benito Mussolini se svými letci rad chlubil a ukazoval na nich vyspělost svého režimu. Když roku 1936 letadlo Breda. 88 překonalo několik rekordů, diktátor se rozhodl z pohledného stroje udělat vojenský letoun. A tak se začala psát historie jednoho z nejhorších bojových letadel nastávající ho konfliktu.

Rekordní Rys

Pokud letectví 30. let 20. století skutečně něco milovalo, bylo to překonávání rekordů. V roce 1936 do tohoto závodu o rychlost a prestiž promluvili i Italové, když firma Breda představila krásný hornoplošník s jednoduchou směrovkou konstruktérů Giuseppe Panzeriho a Antonio Parana. Konstruktéři na stroji využili tehdy nejmodernějších technologii. Trup byl ze svařovaných trubek a křídla potažené duralem.

iZdroj fotografie: Public Domain

1. dubna 1937 za knipl krasavce, který dostal jméno Lynx (Rys) usedl pilot Furio Niclot Doglio, který na okruhu s poloměrem 100 kilometrů ustanovit nový rekord v rychlosti. Z Rysa vymáčkl 517,84 kilometru v hodině.  Do konce roku Ba.88 překonal celkem šest rekordů. Duce byl potěšen. Protože, stroj měl na kontě i rychlostní rekord s nákladem 1000 kilogramů, diktátor se rozhodl z rekordního speciálu udělat stíhací, průzkumný a bitevní letoun. A na neštěstí bylo zaděláno.

Bojový Rys

U zmilitarizované verze byla zdvojená svislá ocasní plocha a přibil další člen posádky-zadní střelec. Rozpětí Ba.88 bylo 15,60 metru, délka trupu 10,79 a výška 3,10 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 4650 kilogramů a maximální vzletová 6750 kilogramů. Srdcem stroje byly dva vzduchem chlazené čtrnácti válce Piaggio P.XI RC.40 Stella s 1000 koňmi každý. Maximální rychlost Ba.88 byla 490 kilometrů v hodině, dostup 8000 metrů a dolet 1600 kilometrů.

Výzbroj byla na svoji dobu mohutná. V čumáku stroje byly tři kánony Breda-SAFAT 12,7 milimetru s 400 kusy nábojů každý. Střelec ovládal dozadu mířící kulomet 7,7 milimetru stejné značky. Do nově zkonstruované pumovnice se vešlo až 1000 kilogramů pum. Letadlo zůstalo bez jakékoliv pasivní ochrany posádky. Jediným bezpečnostním prvkem byly samosvorné nádrže, které měly zabránit vznícení letadla.

Rys se zlámanýma nohama

První prototyp bojového Ba.88 vzlétl na podzim roku 1938. Hned se ukázalo že se strojem budou velké problémy. Rekordní verze stroje byl speciál upravený na rychlost. I zkušený a nadaný pilot jakým byl nepochybně Niclot, měl během rekordních letů problémy s manévrováním a ovládáním stroje. Co teprve čekalo méně nadané letce?  Po přidání stovek kilogramů zbraní a výbavy, se z Lynxu stal ohrabaný létající balvan, který nebyl s plnou výzbrojí často schopen ani vzlétnout.

Duce ovšem poručil, a tak dostal co chtěl! Rozjela se sériová výroba, která běžela v letech 1939 a 1940 nakonec dala 149 strojů. Od června 1940 byla 19º Gruppo s Bredami nasazena na Sardinii proti Francii a 7º Gruppo odletěla do Afriky. Štěstí posádek tkvělo v tom, že aktivita nepřítele byla malá, a proto nedošlo k žádným ztrátám.

iZdroj fotografie: Public Domain

Během provozu se projevilo neskutečné množství závad. Rys trpěl třepotáním nosných ploch tedy tzv. flutterem, byl špatně ovladatelný a nebyl schopný rychlých manévrů. Breda byla podmotorovaná, těžká a měla vysokou rychlost vzletu i přistání. Pokud již se plně vyzbrojené letadlo dostalo do vzduchu téměř nestoupalo a rychlost stoupání byla pouhé 2 metry za sekundu.

Pro nasazení v poušti byl Lynx vybaven filtry proti písku a jeho rychlost klesla pod 250 kilometrů v hodině.  Bombardérům, které měl Ba.88 doprovázet, prostě nestačil.    

Smutný konec

Vrcholem ostudy s Ba.88 se stalo 14. září 1940. Tři Ba.88 měly udeřit proti Britům u libyjského Sidi Barani. Dva stroje ani neodstartovaly a třetí byl nucen po dvaceti minutách nouzově přistát. V listopadu, po pěti měsících ve službě, byly všechny Bredy uzemněny a rozestavěny po letištích jako „cenné cíle“ pro případné spojenecké bombardování.

iZdroj fotografie: Public Domain

Firma Augusta se pokusila typ zachránit. Tři stroje byly přestavěny na modernizovanou verzi Ba.88M. Dostaly o 2 metry delší křídla, aerodynamickou brzdy a motory Fiat A.74 RC.38. V čumáku přibyl čtvrtý kanón 12,7 milimetrů. Stroje měly projít testy u 103° Gruppo Autonomo Tuffatori. Dříve než začaly testy Itálii obsadilo nacistické Německo, Luftwaffe stroje ukořistila a zřejmě skončily v hutích. Tím definitivně skončil příběh nešťastného nepovedeného Mussoliniho Rysa.

V čem podle vás udělali Italové největší chybu?

Zdroj: Bill Gunston, Bojová letadla druhé světové války, 1998