Stíhací letouny MiG-17 vyly vyvinuty z předchozího modelu MiG-15 a během bojů ve Vietnamu se ukázaly jako velmi dobré, a to především v rukou vietnamských pilotů.
Letouny MiG-17 byly velmi úspěšné jak v rukou zkušených pilotů z Vietnamu, tak údajně i z Ruska. Vynikaly zejména díky rychlosti a dobré manévrovatelnosti. Američané se snažili zjistit klíč k úspěchu tohoto letounu tím, že se jim podařilo získat několik kusů. Jejich piloti však nebyly s tímto strojem ani z daleka tak dobří, jako jejich protivníci. Přestože byly v té době už modernější letouny, MiG-17 zvládl sestřelit z oblohy celou řadu Američanů.
Předchůdce letounu MiG-17
Ještě před letounem MiG-17 se vyráběl jeho předchůdce MiG-15. Ten dokázal úspěšně likvidovat americké bombardéry v Koreji. Američané následně šířili informace o tom, kolik strojů MiG-15 zničili, což se ovšem postupem času ukázalo jako velmi přehnané. Tyto letouny měly v porovnání se svými konkurenty ze Spojených států na kontě mnohem více sestřelených letadel. Přesto však vznikala potřeba vyvinout ještě lepšího vzdušného bojovníka.
Nově vyvinutý MiG-17
Novější a lepší letoun nesl název MiG-17 a vznikl jako celokovový samonosný středoplošník. Jeho návrh a vzhled vycházel z předchozího modelu, a jeho křídla měla charakteristický šípovitý tvar. Proti MiGu-15 měl novější letoun tři plůtky na každém křídle (předchozí typ měl pouze dva), kýlový hřeben, který měl funkci zvýšení stranové stability letounu, zatímco patka chránila trup během přistání a prodlouženou zadní část.
Co se týče pohonné jednotky, využíval tento stroj obdobný model, jako jeho předchůdce, tedy jeden turbokompresorový motor Klimov VK-1A. Ve výzbroji měly letouny MiG-17 dva kanony Nudelman-Richtěr NR-23 o průměru 23 mm (každý z nich měl kapacitu 80 nábojů) a jeden kanon Nudelman N-37 es 40 náboji. Všechny tyto zbraně se společně nacházely na lafetě pod sacím otvorem. Pro lepší přesnost palby využíval MiG-17 gyroskopický zaměřovač ASP-4NM.
Výhoda přídavného spalování
MiG-17 mohl proti svému předchůdci využívat i přídavné spalování, které sice několikanásobně zvyšovalo spotřebu paliva, ale zároveň dokázalo výrazně zrychlit letoun v krizových situacích. S tím souviselo i vyztužení křídel v důsledku vyšších rychlostí, aby se nedeformovala. MiG-17 dosahoval maximální rychlosti 1 085 km/h, a to ve výšce 5 000 metrů. Maximální provozní výška se proti MiGu-15 zvýšila na 14 700 metrů.
Boje ve Vietnamu
V rukou vietnamských pilotů MiG-17 dosahoval chvályhodných úspěchů. Proti jeho protivníkům, jako například Republic F-105 Thudrerchiefs a F-4 Phantom, byl ruský letoun menší, mnohem lehčí a výrazně lépe manévroval v nízkých rychlostech. Těchto podzvukových stíhacích letounů se dohromady vyrobilo přes 10 000 kusů, které sloužily v armádách po celém světě. Viděli jste už některý z nich?