V období studené války a závodů ve zbrojení vyvinuly obě znesvářené strany celou řadu technologií, na nichž zbrojařský průmysl staví dodnes. A vzniklo také několik strojů, které jsou konkurenceschopné i více než půl století poté, co první z nich opustily výrobní linku.
Jedním z nich je i známá nadzvuková stíhačka Mikojan-Gurevič MiG-21, které se v rámci NATO přezdívá Fishbed. Poprvé vzlétla už v roce 1956 a dodnes ji má ve výzbroji například Indie, Chorvatsko nebo Rumunsko.
Československá stopa na obloze
Letadel MiG-21 bylo vyrobeno téměř 11 tisíc a zajímavostí pro našince bezesporu je, že necelé dvě stovky z nich pochází z Československa. Mezi roky 1963 a 1972 totiž získala licenci k jejich výrobě tuzemská továrna Aero Vodochody. Dalších několik set kusů vyrobili díky obdobné licenční smlouvě Indové. Základní charakteristiky jednomístné stíhačky MiG-21 jsou:
- Maximální rychlost: 2 237 km/h
- Maximální výška letu: 17 500 m
- Dolet: v závislosti na výzbroji až 793 km
- Výzbroj: zabudovaný 23mm automatický kulomet, až 4 rakety či bomby o celkové hmotnosti až 2 000 kg
Veterán mnoha válek
Protože jde o stíhačku jedné ze dvou mocností studené války, asi vás nepřekvapí, že MiG-21 se zúčastnil mnoha válek, bitev a šarvátek, v nichž většinou čelil strojům americké provenience. Nebylo to ale pod vlajkou Sovětského svazu, letadlo bylo vždy ve výzbroji Sověty podporovaného státu či bojůvek. Ve válce ve Vietnamu měl například tyto stíhačky k dispozici Severní Vietnam, v šestidenní, opotřebovací a Jomkipurské válce Egypt.
MiG-21 v současnosti
I když jsou tato letadla stále ještě aktivní součástí některých armád, s původními modely padesátých a šedesátých let nemají mnoho společného. Jsou vybaveny moderními počítačovými systémy a vylepšenými motory. Zachovávají si však skvělé manévrovací schopnosti a v porovnání s novějšími letadly také velmi nízké provozní náklady, proto jsou jejich upravené dvoumístné verze často využívány při výcviku nových pilotů.
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 9861
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 4697
