Možnosti sebevražedných dronů jsou velmi impozantní. Je proti nim třeba budovat účinnou obranu

O prospěšnosti dronů na bojišti již léta nikdo nepochybuje. Jsou vyzkoušeným průzkumným, ale i útočným prostředkem. Velké drony mohou nést i množství výzbroje na velmi dlouhé vzdálenosti, lze s nimi útočit s velkou přesností a bez rizika pro život pilota. V armádách se však stále častěji prosazují i jiné drony, které mají za úkol na nepřítele zaútočit přímo. Jejich schopnosti se stále více vylepšují. Pro armády se stávají velkým ohrožením. Mohou je navíc používat i teroristé.

Útoky na sklady nebo velitelství

Skvělým příkladem využití sebevražedných dronů je současný konflikt na Ukrajině. Využívají je obě strany, ale hlavně Ukrajina se jejich použitím stala velmi známá. Velké a běžné drony za pouhých několik tisíc dolarů dokáže naložit bombami a poslat na sebevražednou mise. Zasáhla tak třeba sklady paliva v Rusku nebo velitelství Černomořské flotily. Vlastně i mnohé výbuchy za linií, například na Krymu, jsou často připisovány speciálním jednotkám s drony ve výzbroji.

iZdroj fotografie: US Marine Corps

Sebevražedné drony první generace byly vlastně jen běžné stroje, které někdo naložil výbušninami a poslal do akce. Již ty se ukázaly jako velmi efektivní. V současné době však existují sebevražedné drony druhé generace, jejichž schopnosti jsou velmi sofistikované. Dokážou se doslova vznášet nad bojištěm a čekat na ten nejvhodnější okamžik k útoku. Jsou kvůli této schopnosti nazývané loudavou municí. A ta se neustále vyvíjí.

Typickým příkladem takové loudavé munice je americký Switchblade od společnosti AeroVironment. Jde o malé zařízení, které může přenášet jeden voják. Odpálí ho z tubusu podobajícímu se minometu. První verze Switchblade 300 dokázala létat rychlostí 100 kilometrů v hodině, na obloze vydržela 15 minut. Zvládala ničit měkké nepancéřované cíle. Novější verze 600 již zvládne zničit tank, na obloze vydrží 40 minut a cíle zasahuje až do vzdálenosti 40 kilometrů. Ve světě již dnes existuje už více dronů s tímto válečným „posláním”.

Stále sílící autonomie umělé inteligence

V současné době se pracuje na strojích, jež by byly ještě více sofistikované, měly vetší výdrž, a dokonce spolu spolupracovaly. Mluví se o rojích dronů se vzájemným propojením. Mohou existovat jen průzkumné verze, avšak vlastně každý dron bude průzkumníkem, jenž v případě nalezení cíle dokáže navézt i partnerské drony, aby pak zaútočily najednou. Mluví se i o částečné nebo úplné autonomii pomocí umělé inteligence, kdy by drony dokázaly sami identifikovat cíl a zorganizovat efektivní útok.

Proti takovým zbraním musí armády pochopitelně rychle vymyslet účinnou obranu, nebo na bojišti dopadnou jako arménští vojáci v poslední válce o Náhorní Karabach s Ázerbájdžánem. Protože malé drony je velmi obtížné detekovat, obranou nebudou drahé protiletadlové rakety. Mluví se například o využití laserových či mikrovlnných zbraních.

iZdroj fotografie: US Marine Corps / Public Domain

Další možností je vyvinout zbraň produkující EMI (elektromagnetický puls, který může vyřadit a doslova spálit dnešní mikroelektroniku). Vývoj se logicky také zaměří na možnosti identifikovat řídící signál dronů, podle nějž lze nalézt a identifikovat řídící středisko, jehož obsluha je vzdálena třeba desítky kilometrů, a následně zaútočit přímo na řídící stanoviště obsluhy. V budoucnu tak určitě uvidíme bitvy, o kterých se ještě před nedávnem psalo jen ve sci-fi románech.

Zdroj: TechInsider