Mračna dronů mohou být spásou Tchaj-wanu před Čínou. Válka na Ukrajině ukazuje jejich možnosti

Válka na Ukrajině může mít veliký dopad na to, jak se budou vyvíjet problémy mezi Tchaj-wanem a Čínou. Ta považuje ostrov za vlastní území a odpadlickou provincii a netají se snahou ho znovu mocensky ovládnout. Výsledky bojů na Ukrajině ale nejlidnatější zemi světa mohou ukázat, že boj s odhodlaným a dobře vyzbrojeným protivníkem může být neuvěřitelně obtížný. Tchaj-wanu a USA zase naznačuje, jak se bránit. Jednou z možností, a ve světle dnešních zkušeností i nutností, jsou drony.

Ukrajinci už drony proti lodím použili

Jejich využití na moři několikrát předvedli i Ukrajinci. Třeba potopení křižníku Moskva se podle mnoha zpráv dělo za asistence dronu Bayraktar TB2. Ty samé stroje mají mít na svědomí i hlídková plavidla Raptor u Hadího ostrova nebo vyloďovací člun, který na ostrov vezl protiletadlový systém. Podle názorů mnoha odborníků je to ale jen jedna z úloh, již mohou drony v případné invazi Číny na Tchaj-wan sehrát.

iZdroj fotografie: Piqsels

Invaze na Tchaj-wan z Číny by musela proběhnout přes 150 kilometrů širokou úžinu. V minulosti plány předpokládaly, že by ostrovu pomohlo hlavně americké námořnictvo a letadlové lodi. Čína si je toho však velmi dobře vědoma a v posledních letech vybudovala infrastrukturu, která by měla této formě americké vojenské pomoci zamezit. Tvoří ji různé druhy protiletadlových a protilodních zbraní, jež by měly udržet americké námořnictvo a letectvo dostatečně daleko od případně útočících čínských vojsk.

Právě drony by ale mohly být něčím, co by v tomto konfliktu mohlo Tchaj-wanu i americkému námořnictvu pomoci. Válečné hry, které provedlo americké letectvo spolu s nezávislými organizacemi, ukazují, že by drony totiž mohly mít na průběh konfliktu zásadní vliv. Ty nejoptimističtější výsledky takovýchto modelových cvičení dokázaly čínskou hrozbu eliminovat a dovolily americkým silám operovat i za předpokladu, že by nad oblastí neměly leteckou převahu, a dokonce i v případě, že by Číňané zaútočili i na družice ve vesmíru.

Dronů by mohly být i tisíce

Tím základním faktorem řešení situace ve válečných simulacích možného útoku Číny se ukazují být drony. Nikoli nasazené jednotlivě, ale doslova po stovkách a tisících. Nasazení by bylo nejspíše odlišné od dnešní podoby, kdy každý dron řídí nějaký operátor na dálku. Při nasazení dnešních dronů by operátorů musely být vysoké počty. Nekonvenčně uvažující vojenští teoretici dokonce připouštějí předání řízení velkého množství jednotlivých dronů i studentům IT škol a v nejkrajnějším případě i těm, kteří jsou zvyklí hrát na počítači různé bojové hry.

To je však čirá spekulace. Dá se totiž předpokládat, že protivník, v tomto případě Čína, by se takové řízení pokoušel rušit a pak by se z dronů teoreticky mohly stát jen neškodně poletující stroje. Prakticky všechny vojenské světové velmoci si tohoto rizika jsou vědomy, a proto vyvíjejí a zkoušejí na svých polygonech odpověď – ovládací a řídicí systém u svých dronů nové generace se sofistikovanými autonomními funkcemi.

Takový dron bude muset mít své autonomní řídicí centrum s největší pravděpodobností charakteru umělé inteligence (AI) se samoučícími schopnostmi. Stručně řečeno, drony musí být schopné splnit úkol i bez toho, aby byly řízeny po celou dobu vlastním lidským operátorem na dálku. To však otevírá Pandořinu skřínku, která je černou můrou všech možných autorů sci-fi. Vznikají tím totiž samostatně zabíjející stroje, nezávislé na rozhodování člověka.

Na druhou stranu se však zdá, že tato Pandořina skřínka byla již otevřena, neboť kusé zprávy a informace o průběhu regionálního konfliktu na Náhorním Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem naznačují, že Rubikon už byl bez velké pozornosti světové veřejnosti překročen. Co může nastat dále, je otázkou, ovšem všichni nejspíš dobře znají sci-fi film Terminátor…

Válka budoucnosti

Vraťme se od sci-fi k nejbližší pravděpodobné budoucnosti. Protože drony jsou špatně zachytitelné na radaru, jelikož jsou malé, mohly by se na obrazovkách současných i nejvýkonnějších radarů jevit velmi podobně jako bojové letouny F-35 a F-22. Některé americké drony byly dokonce i tak navrženy. Za této situace by obsluhám protiletadlových zbraní, jako je S-400 nebo HQ-9, nezbylo nic jiného než své drahé střely odpalovat na zachycené cíle a doslova by jimi plýtvaly.

Nepochybujme o tom, že přinejmenším část útočících i obranných dronů ponese rušičky a samozřejmě senzory, radary a kamery, které by předávaly informace o reálných opatřeních protivníka, o pozicích PVO a radarů atd. on-line dále. Moderní technologie dnes v tomto směru dovolují mnohé. Koneckonců, nejstarší vojenské využití dronů kromě dopravy pumy na cíl byl právě průzkum.

iZdroj fotografie: Uživatel kees torn / Creative Commons / CC BY-SA

Dnešní vojenští teoretici předpokládají, že dronů bude ve vzduchu velké množství a že tím vytvoří doslova fyzickou síť kontrolující značné území či plochu oceánu on-line. V případě konfliktu by se bojové lodi a letouny s lidskou posádkou držely ve větší vzdálenosti a prvoplánově na základě drony získaných údajů by odpalovaly střely proti zachyceným cílům. Nemusely by zapínat své radary, síťově by měly k dispozici data z dronů. Tím by neprozrazovaly svoji pozici a byly by v relativním bezpečí. Je jasné, že by i některé drony nesly zbraně.

Útoky by probíhaly na nejcennější lodě

Tady nezbývá než znovu připomenout možnou a velmi reálnou roli dronů fungujících na základě vlastní AI v autonomním režimu. Technologicky je již zvládnuto, aby po základním naprogramování na určité cíle dokázaly samy rozeznat nejcennější plavidla protivníka, jako jsou moderní torpédoborce nebo velké výsadkové lodě. V případě jejich identifikace by na ně zaútočily nebo přivolaly další drony a nakonec i lidmi vedené vojenské jednotky, které by disponovaly potřebnými zbraněmi.

To by mohlo například právě čínským plavidlům při jejich teoretickém útoku na Tchaj-wan způsobit, že by předčasně vyčerpaly zásoby protiletadlových raket a munice do svých protiletadlových hlavňových obranných systémů a posléze jim jako bezbranným kocábkám způsobit velké ztráty. Navíc loď ani není nutné potopit, stačí ji poškodit či výrazně snížit její bojové schopnosti.

A to natolik (předčasné vyčerpání munice a raket PVO je jednou z nich), že se její velitel bude muset rozhodnout přerušit svoji účast v bojové akci, pokud loď nebude chtít přeměnit v potenciální kamikaze neschopné obrany. V každém případě se tím vyřadí i všichni vojáci na palubě. V dalších úvahách si lze představit i tchajwanské vojáky, kteří zcela určitě budou rozmístěni na pobřeží. Proti vyloďujícím člunům by mohli nasadit nejen klasické drony, ale i ty sebevražedné, podobné třeba americkým Switchblade.

Zásahy stovek takových dronů do odkrytých palub vyloďovacích plavidel by mohly mezi jejich osazenstvem mířících k vylodění na pobřeží Tchaj-wanu napáchat obrovské škody – a to i s velmi malou výbušnou hlavicí. Takový útok by se mohl doslova změnit v masakr. Je však třeba pamatovat na to, že podobnými výše popsanými úvahami jsou známí i vojenští specialisté v Číně. Čína totiž může masivní počty dronů nasadit také.

Jak reálné je se za pomoci velkého počtu dronů různých typů ubránit vylodění?

Zdroj: TheDrive